Čtvrteční koncert abonentního cyklu Diamant v plzeňské Měšťanské besedě se stal velkým triumfem izraelského dirigenta Yoava Talmiho, stejně jako našeho vynikajícího aranžéra Tomáše Illeho a Plzeňské filharmonie.
14. května 2026 měli posluchači v sále možnost sledovat výsostné muzikantství dirigenta a skladatele Yoava Talmiho, který má za sebou úctyhodnou kariéru. Byl dlouholetým hudebním ředitelem Quebec Symphony Orchestra. Zastával také nějaký čas post šéfdirigenta hamburského symfonického orchestru, hudebního ředitele San Diego Symphony a mnoho let hudebního ředitele Israel Chamber Orchestra. Ten poslední post byl možná hudebně vůbec nejprestižnější.
Jeho mimořádná kompetentnost ve skladbách z období klasiky se nejvíce projevila v Mozartově závěrečné Symfonii g moll, KV 550. Tuto symfonii není jednoduché provádět tak, aby skutečně měla hudba muzikantský spád nejen v 1. větě s jejím noblesním pětitaktovým motivem, ale i v následujících dvou větách s mnoha rytmickými proměnami a polyfonickými momenty. Čtvrtá věta pak uzavírá symfonii s velkou energií, ale i tam je řada lyrických míst. V podání Plzeňské filharmonie s Yoavem Talmim žila Mozartova hudba od počátku s naprostou přirozeností a z každého taktu bylo cítit, že se charismatický dirigent spojil s výborně hrajícím orchestrem v jeden fascinující nástrojový celek. Byl to výkon hodný těch nejlepších komorních orchestrů, s nimiž Yoav Talmi v minulosti spolupracoval. Dirigent i po tolika absolvovaných koncertech neupadá do nějaké pózy či koncertní rutiny. Je obdivuhodné, s jakou energií se dirigentské taktovky ujal. Byť již překročil prvních osm desítek svého života, je duchem a muzikantským elánem vlastně stále naprostým mladíkem. Již smetanovský začátek s Polkou a Skočnou z Prodané nevěsty byl mimořádným posluchačským zážitkem. Dirigent pojal polku zpočátku v takové komornější atmosféře. Ale postupně ji vygradoval stejně jako následující Skočnou do radosti překypující podoby, že by si jeden každý z posluchačů v sále do taktu zřejmě rád také „skočil“. Následovala úprava motivů z Janáčkovy opery Věc Makropulos Tomáše Illeho. Tento aranžér a zároveň skladatel se již podílel na mnoha skvělých úpravách českého operního repertoáru. Po odeznění této skladby se ukázal na jevišti a děkoval nejen vynikajícímu dirigentovi i orchestru, ale ve své skromnosti především Leoši Janáčkovi. Samozřejmě, že šlo o Janáčkovu hudbu, ale zpracovanou do takové podoby, že by s ní po mém soudu určitě Janáček bezvýhradně souhlasil.
Před závěrečnou Mozartovou symfonií zazněla po přestávce ještě další úprava, tentokrát přímo z pera vynikajícího dirigenta. The Double marriage of Figaro je humornou parafrází na předehru k opeře Figarova svatba. Yoav Talmi ji vytvořil v roce 2006 k oslavě 250. výročí narození skladatele. Nejde o nějaký „otrocký“ přepis Mozartových melodií, ale jsou tam i originální motivy samotného dirigenta. Skladba určitě publikum přesvědčila. Ale možná vzhledem k jejímu umístění před závěrečnou symfonií g-moll nezanechala ve mně až takový dojem jako tomu bylo v případě „Illeho“ Janáčka. Byl to v každém směru krásný večer. Je vidět, že orchestr i publikum Yoava Talmiho, který dirigoval v Plzni již potřetí, opravdu „miluje“. Tak dlouhý potlesk, a to nejen po poslední skladbě večera s voláním „bravo“ přece jen není v Plzni tak často k vidění a slyšení.
Vladislav Vilímec
