Když Petr Popelka přebíral v roce 2022 šéfovskou taktovku SOČR, vědělo se, že se jedná o nesmírně dynamického a talentovaného dirigenta. Přece jen jsme ale před čtyřmi roky ještě spíše tušili jeho velký hudební potenciál. Po čtyřech sezonách máme již co činit s dirigentem úctyhodné mezinárodní kariéry, šéfem Vídeňských symfoniků, dirigentem, který spolu s Jakubem Hrůšou pronikl do nevelké špičky nejžádanějších mistrů taktovky.
Čtyři roky s rozhlasovými symfoniky byly přehlídkou koncertů odvážné dramaturgie, nádherných posluchačských zážitků s vynikajícími sólisty. Petra Popelku coby šéfdirigenta SOČR uvidíme ještě i na zahajovacích koncertech letošního Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. V roce, kdy slaví orchestr 100 let od svého vzniku, se tedy můžeme těšit na zahajovací koncert, jenž nemusí být pouze jedním z mnoha dalších provedení Mé Vlasti, ale skutečně zážitkem, na který se bude dlouho vzpomínat.
Na koncertě 20. dubna v Rudolfinu představil Petr Popelka zajímavý program s atraktivní pianistkou Isatou Kaneh–Mason a zřídkakdy prováděným oratoriem Oidipus Rex Igora Stravinského.
Klavíristka Isata Kaneh-Mason je jednou ze sedmi sourozenců, přičemž každý z nich se etabluje jako úspěšný muzikant. Rodiče jsou přistěhovalci z Antiguy a Sierra Leone, kteří se usadili v Anglii. Poprvé asi svět zaznamenal v roce 2018 jejího bratra violoncellistu Sheku Kaneh-Mason, a to ve spojení se svatbou vévody ze Sussexu. Isata je brilantní klavíristka, která má všechny předpoklady pomýšlet na skutečně velkou mezinárodní kariéru. Představila se v jednom z náročném Klavírním koncertu č. 3 d moll Sergeje Rachmaninova. Je to skutečně koncert mamutího rozsahu a mimořádných technických požadavků. Měl premiéru v roce 1909 se samotným skladatelem u klavíru a byl věnován slavnému klavíristovi Josefu Hofmannovi. Ten jej však nikdy nehrál. S dovětkem, že to není koncert určený pro něj. Ani pozdější slavní virtuosové Arthur Rubinstein nebo Svjatoslav Richter tento koncert do svého repertoáru nezačlenili. O to je zajímavější údaj z archivu Mezinárodního hudebního festivalu Pražské Jaro. Tento mimořádně náročný koncert na festivalu poprvé zazněl již v roce 1949 s vynikající britskou klavíristkou Mourou Lympany a celkově byl na festivalu uveden šestnáckrát, zatímco známější druhý koncert pouze šestkrát. Koncert proslavil svou interpretací především legendární klavírista Vladimir Horowitz. Podle Rachmaninova jej hrál lépe než sám autor. Neměl jsem možnost poslouchat koncert přímo v sále, ale prostřednictvím rozhlasového vysílání. To má své výhody i nevýhody. Nelze se tolik oddat atmosféře v sále, nejde ani spolehlivě vysledovat zvukové poměry orchestru na jedné straně a sólistky na straně druhé. Zato je možné poslechem zachytit všechny, i drobné, finesy klavírního partu.
Isata Kaneh-Mason hrála s brilancí a technicky spolehlivě. Osobně jsem slyšel tento koncert v nedávném podání slavné Juji Wang s Českou filharmonií a sirem Simonem Rattlem a v dávnější době také s legendárním Shurou Cherkasskym. Zatímco Juja Wang excelovala svoji technickou brilancí, osmdesáti pěti letý Shura Cherkassky úžasnými tónovými proměnami, podání Isaty Kaneh-Mason bylo tak nějak uprostřed. Všechno v jejím podání bylo až na nepatrné výjimky výborně odvedeno, ale ten skutečně mimořádný zážitek se úplně nedostavil. Tento koncert ve své délce připravuje sólistovi mnohé nástrahy jak technického tak i stavebně gradačního rozsahu. Není jednoduché všechny ty dlouhé plochy pojmout tak, aby posluchače plně vtáhly do díla. Aby posluchač měl dojem, že ani jedna sekvence v hudbě není navíc. Neměl jsem samozřejmě možnost vizuelně sledovat vnější aspekty hry Isaty Kaneh-Mason. Orchestr pod vedením Petra Popelky hrál velmi pozorně a technicky ve výborné kondici. Byl příkladným partnerem brilantní klavíristky. Po doznění koncertu se (jak jinak) dostavil velký aplaus, který přiměl sólistku přidat Prokofjevovo Preludium. V jejím podání se zaskvělo půvabně coby vybroušený diamant.
Po přestávce zaznělo Stravinského oratorium Oidipus Rex. A to velmi působivě s vynikajícími sólisty a skvělým vypravěčem v podání Igora Bareše. Titulní roli krále Oidipa zpíval americký tenorista Pul Appleby a jeho manželku vynikající mezzosopranistka Ester Pavlů. Obsazení všech partů bylo velmi šťastné. Samotné provedení tohoto díla bylo mimořádně zdařilým počinem a provedení jeho dramatické struktury muselo zanechat v posluchačích mimořádně silný dojem.
Vladislav Vilímec
