Francouzský hudební skladatel Adolphe Charles Adam prý byl muž s neobyčejným kulturním rozhledem, mnohostrannými tvůrčími schopnostmi a mimořádným temperamentem. Za zmínku stojí například jeho členství v Akademii krásných umění, ocenění Druhou velkou římskou cenou a místo profesora kompozice na pařížské konzervatoři. Někdy musel však čelit i poněkud zlomyslnému osudu: jeho velkorysý projekt Opéra-National po roce existence vinou únorové revoluce zkrachoval a Adam s četnými dluhy bojoval psaním fejetonů a recenzí, ba dokonce na sklonku života vytvořil i autobiografickou publikaci. Jeho skutečným světem však byla hudba. Z jeho čtrnácti baletů je dodnes uváděná Giselle, jejíž první uvedení nese datum 1804.
Fota NdB.
Jako poslední baletní inscenaci sezony ji v premiéře 8. 5. 2026 uvedlo Národní divadlo Brno. Prostředí historického Mahenova divadla bylo pro tento titul zcela ideální volbou. Nebyla jsem možná jediná, komu onen večer přinesl nejedno překvapení. Když se zvedla opona objevila se temně zelená romantická krajina. Autor scény Jaroslav Milfajt vytvořil prostředí devatenáctého století s neobyčejným smyslem pro romantickou atmosféru. Jeho scéna dokonce připomíná starý gobelin. Velmi výrazně působí pak kostýmy Ĺudmily Várossové, v prvním jednání barevně přirozené a živé, ve druhém pak až neskutečnou záplavou bílé zdůrazňují křehký půvab víl.
Choreografem báječného večera je Rodolfo Castellanos Cardoso, baletní mistr a emeritní sólista Národního baletu Kuby. Velkou zásluhu na úspěchu inscenace měla jistě i jeho asistentka Yolanda Correa, tanečnice která získala vzdělání na Kubě, dnes je první sólistkou Norského národního baletu a hvězdou mnoha světových scén. Šéf baletu Národního divadla Brno Mário Radačovský vyslovil dokonce naději, že v hlavní roli Giselle bude hostovat i na scéně Mahenova divadla. Brněnská inscenace, střídající komorní a, řekněme, přímo monumentální ansámblové chvíle, snad nemá slabý okamžik. Výkony sólistů (v premiérovém večeru Ksenia Ovsyanick, Alejandro Virelles, Ilja Mironov, Shoma Agasawara, Se Hyun An a další) byly skvělé nejen dokonalou klasickou technikou, ale – možná především – výtečně vyjádřenými jednotlivými osobnostmi či situacemi dramatu. Myslím, že to se v současné době na baletní scéně často nevidí. Báječně působily velmi drobné pohybové detaily, nejednou lehce expresivní, odpovídající okamžitým hudebním motivům.
Výjimečnou, mnohdy dokonce dominantní roli v inscenaci mají tentokrát sbory, jejichž členové se této náročné úlohy zhostili skutečně mimořádně. Civilní světská živost prvního jednání je díky jejich výkonu v báječném, snad i hravém kontrastu s emotivně náročnou atmosférou nočního lesa, v němž našly domov dívky, kterým vzala život nešťastná láska a ony v podobě bělostných vil touží po odplatě.
Giselle není zdaleka jen inscenací věnovanou milovníkům klasického baletu. Svou celkovou dokonalostí, a to zdaleka nejen techniky baletního projevu, ale také úrovně dramatického projevu a pochopitelně i výtvarné podoby, patří k divácky přitažlivým večerům. Ostatně, kdo by odolal proměně atmosféry vinařského městečka v tajemný svět dívek vstávajících z hrobů aby své někdejší zrádné lásky utancovaly k smrti.
Zuzana Ledererová
