Ve čtvrtek 16. dubna na Novoměstské radnici představil vynikající hobojista Vilém Veverka nové komorní těleso, jehož vznik sám inicioval. Cyklus Novoměstských koncertů založený na spolupráci Viléma Veverky s Kateřinou Englichovou, byl průběžně obohacován dalšími sólisty a komorními tělesy, pro letošní sezónu se spolu domluvili na spolupráci se špičkovým smyčcovým kvartetem. Myšlenka vytvoření nového kvarteta dostala právě 16. dubna možnost představit se znalému a Novoměstské koncerty dlouhá léta sledujícímu publiku.
Foto Emil Jeníček.
Pro pokračování letošních koncertů ve Velkém sále pražské Novoměstské radnice Vilém Veverka uvedl Apex Quartet, sestavený s „kurátorem“ violistou Jiřím Pinkasem, členem renomovaného Bennewitzova kvarteta. Kvarteto utvořily dvě houslistky, dvojnásobná vítězka Akademie Václava Hudečka Marie Kocián Mátlová a Barbara Tolarová, účinkující v klavírním triu s dirigentem a klavíristkou Ondrejem Olosem a známým violoncellistou Štěpánem Filípkem, Apex Quartet s violistou Jiřím Pinkasem dotvořil violoncellista Vilém Petras, člen Tria Intendio, jež získalo Cenu Spolku pro komorní hudbu za rok 2025. Cíl Viléma Veverky vstoupit do nové etapy Novoměstských koncertů, v níž se komorní hudba hlásí o slovo s energií, vizí i respektem k tradici, byl s těmito výraznými osobnostmi skutečně naplněn.
Podle názvu svého jarního koncertu Vilém Veverka představuje Apex Quartet vystoupil hobojista s výběrem vynikajících komorních hráčů jako vrcholné (z latinského „apex“ – vrchol) těleso, v němž se setkávají výrazné interpretační osobnosti, tvořící průsečík kvalitních individuálních hudebních zkušeností. Kontrasty i kontinuitu komorní hudby od klasicismu po současnost dramaturgie nabídla v nejvyšší kvalitě.
Návrat ke klasice v první polovině večera patřil Wolfgangu Amadeu Mozartovi v Kvartetu F dur, KV. 370 pro hoboj a smyčce. Sólový hoboj Viléma Veverky doprovodily housle Barbary Tolarové, viola Jiřího Pinkase a violoncello Viléma Petrase. Nádherně zpěvný hoboj ve výškách provázely smyčce s brilancí a vytvářely vyvážený podkres velmi pohyblivému virtuóznímu sólu. V Allegro jejich vytříbená souhra neexcelovala, ale výtečně provázela působivý sólový part s trylky a melodickými linkami. Pečlivě odstíněné hobojové sekvence nabývaly na půvabu s rychlejším tempem závěru věty. Zadumané Adagio nabídlo skvělou hobojovou kadenci stoupající do jímavých, trylky ozdobených výšek. Závěrečné Rondeau v lehkém svižném tempu hoboj vyzpíval do posledního tónu v perlivých pasážích i v intervalových skocích a virtuózní smyčcový doprovod dával znát, že tito hráči svou precizností představují naznačený vrchol komorní souhry.
Foto Emil Jeníček.
Apex Quartet poté přednesl poslední větší skladbu Felixe Mendelssohna-Batholdyho Smyčcový kvartet č. 6 f moll, op. 80. Skladatel věnoval kvartet své milované sestře Fanny, jež zemřela několik měsíců předtím a v kompozici zachytil jejich mimořádně blízký vztah vložený do rozsáhlé, tématicky bohaté a kompozičně vrcholné skladby. Pro Apex Quartet se Mendelssohnovo dílo stalo báječnou příležitostí blýsknout se svým interpretačním mistrovstvím v nejlepším slova smyslu. Allegro vivace assai rozeznívali hráči v rychlém, romantikou naplněném tempu střídajícím v precizní dynamice zvučnější a ztichlé pasáže, navozující vzpomínky na krásné zážitky a ozvěnu, která skladateli v nitru zůstala. Ve výtečné souhře nabídli kvartetisté špičkové podání plné emocí a přirozený vklad své hudební inteligence. Čtyřvětá osobní výpověď skladatele, který tímto kvartetem vlastně uzavíral své dílo nedlouho před koncem života, se stalo mistrovským provedením Apex Quartetu výjimečně oduševnělým působivým zážitkem a naplnilo ideu Viléma Veverky vystoupit s nadanými oceňovanými komorními muzikanty, vybavenými precizní stylovostí a brilantní technikou.
Foto Emil Jeníček.
Druhá část večera patřila hudbě soudobé, kterou hobojista systematicky podporuje a iniciuje. Nejprve zazněla kompozice úspěšného muzikálového skladatele a blízkého přítele Zdeňka Merty pro hoboj a smyčcové kvarteto Bluessy & Vivo. Mírná a zpěvná skladba reflektuje tvůrčí vztah autora a interpreta, v druhé hybnější části pěkný taneční rytmus poskytl souhře sólisty s kvartetem plnou znělost dnešní melodiky a slušel precizně podané odlehčené kompozici.
Sylvie Bodorová. Foto Emil Jeníček.
Vrcholem koncertu bylo závěrečné nádherné dílo Sylvie Bodorové. Po světové premiéře v Londýně v roce 2024 ji uvedl Vilém Veverka, jemuž bylo skladba dedikována, podruhé, a to v české premiéře. Vynikající, hluboce zaměřená skladba Psalms and Exhortations (Žalmy a výkřiky) z roku 2023 vychází z autorčiných cest a poznávání Izraele, Blízkého východu a jejich propojování s biblickými texty a příběhy. Bible a starověká historie inspirovala Sylvii Bodorovou k velkým dílům podobně jako ke skladbám komorním, pět částí Psalms and Exhortations uvedl Vilém Veverka s Apex Quartetem jako hudbu naplněnou niterným výrazem, který ozvláštňují zvukové experimenty. V jeho výsostném podání se melodie hobojového sóla vtělovala do šalmajových melodií, volných a rozevlátých s teskným témbrem. Apex Quartet uchopil náročné kvartetní party brilantně, houslistky se v této skladbě vystřídaly; Martina Kocián Mátlová zde hrála 1. housle a Barbara Tolarová 2. housle. Mírné tempo v první části Psalm I spojovalo oddanost hobojové táhlé melodie s jemným vstupem detailně provázejícího kvartetu, aby společně společně vykouzlili pohled na biblickou krajinu ve vznešeném, občasnými disonancemi nerušeném vhledu do starodávných příběhů s duchovním odkazem. Exhortation II s ostrými vysokými tóny hoboje skutečně tvořil výkřiky, v glissandech a melodických útržcích zněl až bolestně. Veverkův ponor do hudební výpovědi Sylvie Bodorové doslova bral dech. Jako volání o pomoc a touha po svobodě, jež se nevzdává, tak vyznívala tato část od počátku do konce. Psalm III opět poskytl melodickému hoboji oporu ve smyčcích a uklidňoval předešlé Vykřiky. Rozezněl naopak dialog se smírem až posvátným. Další Exhortation IV navozoval neklid jako nebezpečný roj včel, kompozice poskytla hoboji škálu zvukových zkreslení a stálé změny přinášely neustálý nepokoj se zdánlivým zklidněním a vracejícím se hobojovým výkřikem. Teprve trylky houslí přenesly závěr přes všechny zlé okamžiky. Psalm V s velebným úvodem zněl liturgickou melodií s leskem prvních houslí ve výšce, hoboj splýval ve zpěvu, aby se vzápětí opět ozval v drsné frázi a postupně se melodické a útržkovité sólové vstupy spojily v rytmickém souznění. K dech beroucí hobojové hře vstupovalo kvarteto s neskutečně citlivým doprovodem v souhrách i jednotlivých nástrojích, precizně vyváženým doprovodem v dynamicky téměř nepostřehnutelných změnách a vždy detailně propracovaných.
Vilém Veverka úspěšným představením Apex Quartetu jako impulzu a počátku nové kapitoly cyklu Novoměstských koncertů naplnil myšlenku „jasně formulovaného kroku k dalšímu rozvíjení a hledání nových, originálních hudebních podnětů“.
Marta Tužilová
