46. Smetanovské dny se blíží svému závěru. Den po koncertu Karvay&Hagen&Turnovští přítomní posluchači v plzeňském Domě hudby vyslechli v podání dalších vynikajících zahraničních umělců tři klavírní tria. Mezinárodně uznávaný houslový virtuos a dirigent Fedor Rudin je vnukem ruského skladatele Edisona Denisova. Přednes klavírního tria svého dědečka z poloviny padesátých let minulého století nesl tak v sobě pečeť autentického podání. Edison Denisov patřil k těm skladatelům, jehož podporovatelem a mentorem byl Dmitrij Šostakovič. První klavírní trio bylo také Šostakovičovi nejen věnováno, ale zahrnuje mnoho z toho, co právě obdivujeme u Šostakoviče. Vtip, schopnost gradací a harmonickou průraznost. Edison Denisov se stal později členem oddělení „alternativní sovětské hudby“. V roce 1979 byl zařazen na černou listinu jako jeden ze „Sedmi Chrennikovů“ za nepovolenou účast na řadě festivalů sovětské hudby na Západě.
Klavírní trio č. 1 má však do nějaké alternativní či nekonformní hudby hodně daleko. Je to dvacetiminutová skladba, která na první poslech zaujme zvukovou i harmonickou svěžestí. Finská violoncellistka Senja Rummukainen je již při svém mládí považována za jednu z nejvýraznějších sólistek na tento nástroj ve své generaci. Inspiruje i vznik nových skladeb. Ostatně 9. dubna zazní ve Stockholmu v jejím podání za doprovodu Královské filharmonie světová premiéra koncertu pro violoncello a orchestr od skladatelky Tebago Monnakgotly. Její nástroj David Techler z roku 1707 zněl výrazně. Hudebně i tónově se Senja Rummukainen zcela vyrovnala Fedoru Rudinovi. Pořad koncertu nejprve začínal Mozartovým Triem C dur, KV 548. Hned po nástupu bylo zřejmé, že máme co dělat s vynikajícími interprety prvního řádu.
Klavírista Boris Kusnezow, narozený v Moskvě, je velmi žádaným klavírním partnerem mnoha vynikajících sólistů i komorních souborů. V Dvořákově sále Domu hudby je postaven velký Steinway. Komorní sál nádherných akustických proporcí ale vyžaduje velkou dávku úhozové kontroly, aby otevřený klavír příliš zvukově nevyčníval z ansámblového zvuku. V Mozartovi jsem měl zpočátku z toho obavy. Možná nějakou chvíli trvalo, než se zkušený pianista vyrovnával s tímto nebezpečím. Ale od druhé věty Mozarta se zvuk klavíru dostal do naprosté vyváženosti s ostatními nástroji. Totéž platilo i o zvukově daleko plnějším triu Edisona Denisova a posléze i u proslulého Schubertova Tria B dur, op. 99 D. 898, kterým vyvrcholil oficiální program koncertu.
Fedor Rudin, který nehrál na nějaký historický nástroj, od prvního tónu zaujal svou tónovou průrazností, vynikající technikou pravé ruky a vůbec uměleckým tahem, který z něho vyzařoval. Je to houslista, který vždy udivoval vynikajícím řadovým staccatem. Zvlášť z tohoto úhlu pohledu se stalo proslulým v jeho mladších letech podání Dinicova Hora staccato. I v Schubertovi měl dostatek příležitostí v různých tempových kombinacích tuto svoji dovednost přesvědčivě využít. Je houslistou, který za každou cenu nezaměňuje čtvrtý nejslabší prst za silnější třetí. Činí tak pouze ve zvukově velmi exaltovaných místech. To mu umožňuje zachovávat mimořádně čistou intonaci v melodických linkách. Koncert byl sice téměř vyprodán, ale v sále se našlo více volných míst. Možná bylo tentokrát vážným konkurentem sportovní utkání naší fotbalové reprezentace… Škoda.
Koncert byl skutečně vynikající a sympatičtí interpreti odměnili vděčné publikum dárkem z Vídně. Fedor Rudin je svou uměleckou činností s tímto městem bytostně spojen. Zazněl Kreislerův Liebesleid v úpravě pro tři nástroje. Bylo vidět, jak i tuto vídeňskou perlu hrají všichni účinkující s chutí. Rudin v tomto půvabném dílce zaujal i volbou umělecky velmi zajímavých prstokladů vedených po houslové struně „d“. Před závěrečným přídavkem pozdravil plzeňské posluchače také v českém jazyce, což jen dovozovalo velmi příjemnou atmosféru koncertu.
Dům hudby v Plzni samozřejmě není žádnou bývalou kaplí na rozdíl od Wigmore Hall. Byl před necelými dvaceti let vytvořen jako zázemí plzeňské konzervatoře v budově bývalé poštovní školy. Po otevření se ukázalo, že jeho akustika přímo vybízí k plnému koncertnímu uplatnění. Plzeň tak získala zvukově naprosto výjimečné prostory, které tam umožňují pořádat komorní koncerty či mistrovské kurzy s účastí nejlepších hudebníků.
Vladislav Vilímec
