Kvůli rozpočtovému státnímu provizoriu byly výsledky hodnocení hudebních dotací ministerstva kultury pro tento rok odtajněny v dubnu, přičemž hlavní festivaly znaly výši podpory naštěstí dříve.
Je dvacátého dubna. Je to den, kdy má narozeniny John Eliot Gardiner, jeden z dirigentů, které mám v největší úctě (v České republice je kupodivu personou non grata) a řadím jej do své subjektivní dirigentské desítky (Abbado, Bělohlávek, Celibidache, Furtwängler, Gardiner, Haitink, Harnoncourt, Jansons, Rostropovič, Talich, Toscanini), a Luboš Stehlík. A tak jsem si dovolil nadělit si žurnalistický dárek – grantovou glosu.
Jistě znáte dětskou pohybovou říkanku Takhle jedou páni. Nejdříve v roli otce, později dědečka jsem ji používal ve variantě “Takhle jedou páni, takhle jedou kmáni, tak sedláci na trachtaci, huláni, huláni”. (Vysvětlivka: pány vysvětlovat nemusím, je jich kolem nás „neúrekom“, kmán = obyčejný, často podřízený člověk, trachtace = společenská sešlost, hostina, hulán = voják vždy spjatý s koněm, polským či rakousko-uherským, v dávných dobách asi i mongolským.)
V duchu této říkanky vnímám už léta výsledky grantové liturgie ministerstva kultury a jeho ministrů. Někdy je lépe, někdy hůře. Letos je to spíše hůře, anžto ministr kultury, který je pán pánů, musel před velepánem českého všehomíra vykázat, jak dobře šetří. Jelikož v roce 2027 možná skočí do státního rozpočtu veřejnoprávní média a asi další zatím neznámé položky, bude kulturní krajíc ještě menší a všichni budou vzpomínat na minulost.
Odborná hudební komise ministerstva je plná více či méně špičkových odborníků a odvedla práci hodnou úcty, namáhavou a doufám, že i poctivou a nezávislou. Výsledky si můžete vyhledat na webu mk.gov.cz, já se pokusím glosovat náhodně vybraná fakta, která mě upoutala.
Do škatulky „pánů“, jinak vítězů v rámci možného, řadím ve festivalech Pražské jaro – 35 mil., Smetanovu Litomyšl – 19 500 000 a Dvořákovu Prahu – 19 170 000. Daleko za tímto hudebním Pogačarem, Vingegaardem a Van der Poelem jsou například MHF Český Krumlov (7 240 000), Prague Sounds (5 850 000), Svatováclavský hudební festival (4 230 000), Concentus Moraviae (3 600 000), MHF L. Janáčka (3 150 000), Lípa Musica (2 600 000) ad.
Koncertní akce výjimečné dramaturgické objevnosti: V čem jsou lepší neobjevné Nedělní varhanní půlhodinky na Svaté Hoře v Příbrami (dostaly hodnocení A) před vysoce objevným a edukačně špičkovým Festivalem Otakara Ševčíka (B), salonem Cafe Crème nebo Lieder Society?
Cejch nuly dostal Euroart (byli porotci na nějakých koncertech této pozoruhodné přehlídky hlavně smyčcových kvartet?), Talichův Beroun. Proč dostane nulu peněz inspirativní NeoKlasik nebo cyklus staré hudby Barbary Marii Willi, Zažít Martinů v Poličce, Hudební výlety Dvořákova Nelahozeves (rozumím, že Dvořákova Nelahozeves se teprve vnitřně definuje, ale hodnocení 4, 4. je hodně tvrdé)? Proč komise nepodpořila Concertino Praga, Orchestr akademie Prague Philharmonia, Generaci v Ostravě? Proč má špatnou pověst Nadace pro dějiny kultury ve střední Evropě? Prohrály žádosti z Olomouce, velmi kvalitní festival Klášterní slavnosti, které jsou klíčové pro Šumpersko a severní Moravu vůbec, Smetanovské dny v Plzni… V čem jsou přínosné Český varhanní festival, Hudební setkání 15, Dvořákovo Příbramsko (členka odborné rady MK dle webu tento festival řídí) než některé nuly…? V čem je o tolik lepší činnost Brno Contemporary Orchestra (9,7) proti Orchestru Berg (8,7)? Proč je řádově horší Klavírní festival Rudolfa Firkušného (C) než při vší úctě Letní slavnosti staré hudby? Proč je hůře hodnocena světově ceněná Soutěž Pražského jara než Česká dvouplátková akademie nebo Kulturní Plantáž Blatná…? Proč je důležitější podpořit CD Haydn diriguje Vaňhala (v průměrné interpretaci) než zapomenuté vzácné archivní nahrávky mezinárodně významných osobností v projektu Prague Spring Gold Edition? Proč je překvapivě nízko hodnocena současnost HIS?… Velmi oceňuji podporu vydání knihy o Kátě Kabanové a Příhod lišky Bystroušky a první světovou nahrávku děl Vejvanovského a Rittlera s Tomášem Netopilem, předpokládám v roli dirigujícího houslisty!
S řadou „pánů“ nemám problém, s některými ano. Například nechápu finanční propast mezi třemi v rámci českých nových poměrů pánů mezi festivaly a „kmány“. Dívám-li se na festivaly pouze obsahově a zvažuji-li odborný přínos, pak některé z nich jsou spíše „huláni“ než „kmáni“… Vím, že vedoucí komise by mi oponoval logickým odkazem na omezený finanční budget, kdy bylo třeba dělat až krutá rozhodnutí. Jenže problém mám právě s výběrem. Mnohé z odstřelených „kmánů“ mají totiž úroveň „pánů“ či aspoň „hulánů“ a nikdo s tím, zdá se, nemá problém. Mám pocit, že každou nulu by měla komise žadatelům o podporu písemně zdůvodnit. Česká kulturní společnost je, nehledě na slova premiéra, stále ještě založena nejen na hodnotách, ale i na slušnosti. Vzhledem k tomu by si to „kmáni“ zasloužili. Výsledky by si zasloužily jak komentáře novinářů širokospektrálních velkomédií, tak odborných platforem. Byl bych však překvapen, kdybych se jich dočkal… Jsem zvědav, jak stát podpoří existenci symfonických orchestrů, divadel a samozřejmě i jednoho nepříspěvkového sboru… (Vyjma České filharmonie, která má příspěvkovou jistotu.) V některých případech se jedná o existenční paradigma.
Coda. Netuším, podle jakého klíče komise rozhoduje a jaké pohnutky vedou k hodnocení. Každý ze soudců má bezesporu relevantní kvality, jenže fundamentální problém, který bych tipoval jako nesporný, je nízká empirie. Mnohé „kmány i sedláky“ prostě neznají, možná žádný jejich koncert neslyšeli a nesledují jejich činnost, nemají hluboký vhled do živého života „pánů“, takže se nedivte, že mi tento systém připomíná rozhodování „od zeleného stolu“. Nevím, jestli to jde změnit, ale spíše asi nikoliv. Grantový systém je podobně jako tzv. západní demokracie „nedokonalým dobrem“. Nicméně upřímně – lepší toto, než aby o dotacích rozhodoval pán pánů… Je lepší, že ministerstvo kultury český hudební svět podporuje aspoň v tomto rozměru, jakkoliv je oproti například Polsku, severu Evropy a Pobaltí nízký.
Luboš Stehlík
