Poslední premiérou, která uzavřela tuto sezonu brněnské opery, je dílo polského skladatele Karola Szymanowského Král Roger. Vznikla velmi pozoruhodná inscenace, která zaujme nejen velmi emotivní hudbou, ale i křehkým příběhem, který mnozí vnímáme na pomezí reality a snu. Dílo mělo světovou premiéru v roce 1926 ve Varšavě, v Praze bylo uvedeno v roce 1932 a nedávná premiéra je jeho první inscenací na brněnské scéně.
Samotné téma opery odráží zřejmě výrazně osobnost skladatele a jeho životní příběh. Pocházel ze staré polské šlechtické rodiny, která se ocitla ve vyhnanství na Ukrajině. Kulturní zázemí měl zřejmě už od dětství ideální: domácí operní představení, jeho otec hrál na klavír a violoncello, hudbě se věnovali i jeho bratr a sestra. Výrazným mezníkem bylo pak jeho studium na Státní konzervatoři ve Varšavě, které mu přineslo nejen profesionální znalosti a schopnosti, ale také kontakty s osobnostmi té doby, mezi nimiž byl například i Arthur Rubinstein. Neklidná duše a zejména touha po poznání vedla Karola Szymanowského na cesty. Celé dva roky strávil v Německu, kde mnohé inspirace čerpal z kontaktu s Richardem Straussem, navštívil Angli a Francii a okouzlila ho místa s antickou tradicí: Řecko a Itálie. Zejména nevšední atmosféra Sicílie, kam se nepřestal vracet. Řecká a římská kultura se tu prolíná s křesťanstvím, světem byzance a výrazným stylem Arabů.
Přímo symbolem soužití různých kultur byl ve dvanáctém století tamní dvůr krále Rogera II. Za vše hovoří například skutečnost, že vytvořil odlišné zákony pro jednotlivé národnosti svých poddaných: pro Řeky Araby, Židy a Italy. Stavby jeho doby nesou rysy sicilských, arabských, francouzských i byzantských architektur a uměleckých řemesel. Palermo jeho doby bylo místem obrovské tolerance. A právě tento životní dotyk se Sicílií byl pro skladatele inspirací, které nemohl odolat.
Fota Marek Olbrzymek / NDB.
Při vší úctě a obdivu nehodlal skladatel vytvořit o Rogerovi II. životopisnou operu. Centrem jeho zájmu a osobního zaujetí byla právě ona otevřenost k rozličným názorům a tradicím. Děj sám o sobě je vlastně velmi jednoduchý: lidé po bohoslužbě žádají, aby král zakročil proti pastýři, který poněkud tajemně hlásá víru v jiného boha. Původní trest smrti se pak mění na debaty, podporované královou ženou Roxanou a královým rádcem či přítelem, arabským mudrcem Edrisimem. Pastýř sugestivně vypráví o svém božím světě svobody a lásky. Roger s Edrisim nakonec svobodě oné víry otevřou za svítání i své duše.. Finále tohoto zvláštního příběhu zůstává, aspoň podle mého názoru, pro diváka otevřené: byl to jen sen..?
Už z naznačeného děje vyplývá, že inscenace vyžaduje od režiséra neobyčejně citlivý projev, který by divákovi nabídl výstižnou jevištní akci, jež výrazně spoluvytváří myšlenkový a filozofický svět, z něhož celý operní večer vlastně vyrůstá. Mladý režisér Vladimír John v sobě nezapře kromě režijní profese také vzdělání operního pěvce, z čehož vyplývá jeho respekt k výrazné hudební podobě díla. Vytvořil představení, které velmi citlivým způsobem vyjadřuje ono neobvyklé téma a současně zaujme diváka zajímavými momenty a živým pohybem. Monumentalitu díla zdůrazňuje prostor velkorysé scény Marika Chocholouška, stejně jako výrazné kostýmy Barbory Raškové (zejména ve sborových scénách) , kde tušíme dávnou dobu tématu a současně vnímáme jeho až stylově neutrální nadčasovost.
Netřeba jistě zdůrazňovat, že absolutní dominantou večera je hudba. Dramatická a monumentální především ve sborových scénách, emotivně bohatá v momentech, řekněme, plných víry a filosofie. Své kouzlo má i inspirace tradiční arabskou hudební kulturou. Rogera zpíval Jiří Brückler, jeho manželku Roxanu Veronika Rovná, arabského mudrce Edrisiho Vít Nosek a Pastýře Petr Nekoranec, abychom uvedli alespoň některé. Co role to velmi kvalitní, navíc osobitý operní výkon, který byl nezaměnitelnou součástí celku. To vše za skvělého hudebního nastudování a dirigování Roberta Kružíka, pro něhož byl tento titul, byť trvá jen osmdesát minut, jistě nesmírně náročným, ale o to přitažlivějším tématem… Král Roger Karola Szymanowského uzavřel úspěšnou brněnskou operní sezonu 2024-2025. Učinil tak velmi neobvyklým a originálním způsobem!
Zuzana Ledererová
