Když jsem rekapituloval Rok české hudby 2014, byly jako vždy ohlasy z obou břehů. Někteří jej chválili, jiní kritizovali a hledali chyby, většina si vybrala aspoň něco. (Mimochodem pokaždé mi hnidopišsky vrtá v hlavě, proč je to český rok, když je minimálně sto let zřejmé, že existuje moravská hudba, jež není doplňkem české, ba dokonce i slezská.)
Na konci roku vznikne nejspíš řada hodnocení (zvláště na Ministerstvu kultury České republiky), kde se bude prolínat objektivnost se subjektivností. V této chvíli se můžeme společně s Ivo Kahánkem z fotografie ze Smetanovy síně Obecního domu v Praze jen vlídně pousmát a přát si, aby byla oslava české hudby v roce 2024 skutečně celonárodní hrdostí a aby politici pochopili, že export hudby je stálejší lidštější „komodita“ nežli zbraně nebo pivo. Jsem rád, že mimořádné nové „české projekty“ vznikají samovolně i bez státní podpory. Dokonce nezřídka vzbuzují více naděje a jsou trvalejší hodnotou. Nicméně stát, a to je sympatické, v této době údajné spořivosti vložil do speciálního měšce 200 milionů, jenž hlídají a obhospodařují ministerstvo kultury a dvě významné instituce, které odpovídají za obsahovou a odbornou kvalitu – Česká filharmonie a festival Smetanova Litomyšl, kteří mohou slavnému roku svým vlivem na média velmi pomoci a na jejichž půdě vznikla myšlenka vyzdvihnout Bedřicha Smetanu na piedestal, na němž snad nebyl ani za Zdeňka Nejedlého – Smetana200. (Velmi vydařené logo a informačně stále lepší portál.) Projekt hodný pozornosti a budou-li splněny všechny plány hodný úcty. Doporučuji navštívit příslušný portál – https://www.rokceskehudby.cz/en/year-of-czech-music. Jelikož se ke Smetanovi hlásí všichni a mnozí žádají o státní podporu, uslyšíme v podstatě vše, co Bedřich napsal, jak opakovaně geniální opusy, tak kusy, které bych označil jako rizikové, ba slabé. (Při vší úctě nebyl to český Johann Sebastian Bach.) Doufám, že nejen média, ale i veřejnost bude zajímat, kolik z výše zmíněného koláče ukousnou organizátoři a média s nimi spřízněná a jak bude vše transparentní. V tuto chvíli mám pro pobavení dvě otázky: Proč není odborným garantem projektu, nebo jeho části, Národní muzeum – České muzeum hudby – Smetanovo muzeum a proč jsme tak umanutí výročími narozenin a stejně silně nepřipomínáme i výročí úmrtí. V případě Bedřicha Smetany je hlavním připomínačem festival Pražské jaro.
