Nechám-li pro tentokrát stranou pro mě vždy plusové Letní slavnosti staré hudby v Praze a Horňácké slavnosti na Moravě (https://www.polyharmonie.cz/hledani-ciste-studanky/), hodně mě potěšil výstavní projekt Petrof 160: Klavír jako technické dílo v Národním technickém muzeu v Praze (10. 4. 2024 – 31. 1. 2025), který ukazuje historii i současnost významné české firmy a je zdařilou vizitkou nejvýznamnějšího českého producenta hudebních nástrojů, jejichž zvuk zní po celém světě a šíří dobré jméno českého řemesla. Výstava „PETROF 160 – klavír jako technické dílo“ vznikla při příležitosti 160. výročí založení firmy a je smysluplným příspěvkem k Roku české hudby 2024.
Plusovým bonusem byla originální interpretace Apollova hymnu Benjaminem Bernheimem, kterému bych dal přezdívku Big B, 11. srpna na Stade de France (doprovázející Alain Roche zavěšen ve vzduchu a překonávaje gravitaci hrál na klavír) a neméně svébytná píseň Star-Spangled Banner, známější pod označením americká hymna, v podání zpěvačky, kytaristky a pianistky H.E.R. Jediné skutečně zajímavé okamžiky nekonečného zakončení pařížské olympiády.
Firma je významným evropským výrobcem akustických klavírů a pianin. Obchoduje na pěti kontinentech a vyváží do více než 65 zemí celého světa. Od roku 1864, kdy Antonín Petrof postavil svůj první klavír, vyrobila cca 640 000 nástrojů a řadu dalších v rámci PETROF Brand Family. Mohu potvrdit „příjemně měkký, něžný, kulatý, romantický tón“. Momentálně řídí společnost představitelé páté a šesté generace… Výstava je sice dislokována jen do suterénu NTM, ale stojí za to jí navštívit. Jestli nebudete mít možnost v jiném čase zajet do sídla firmy v Hradci Králové, uvidíte v Praze unikátní archivní kusy této legendární značky.
Měl-li bych psát o kulturních minusech, asi bych se musel zamyslet i nad českou hudbou. V Roce české hudby, kdy vládne všeobecné mediální nadšení, jak skvěle politici podporují kulturu (Smetana 200, film, audiovize…), by to asi nebylo vhodné, takže o tom až jindy.
Zaujalo mě, že v době, kdy Národní památkový ústav zapůjčil do Versailles (asi kvůli pařížské olympiádě) vzácný obraz z Konopiště – Jezdecký portrét dítěte (Leopold de‘ Medici) od Justuse Sustermanse (1624/25), tak z našich nově zvolených europoslanců, kteří jako čeští lvi udatně bojovali o pro ně důležité výbory Evropského parlamentu, ani jeden neprojevil zájem o členství v kulturním výboru váženého lidového sněmu sjednocené části Evropy, jenž má v gesci například Kreativní Evropu, Evropská hlavní města kultury či Evropské dědictví! Nevím, jestli je to malým finančním budgetem, mizivým mediálním vlivem nebo kulturním neználkovstvím či primitivismem. Evropský dopad na českou kulturu naše politiky prostě nezajímá. Kultura se s našimi nově zvolenými europoslanci a poslankyněmi totálně míjí. Ale pozoruji-li, až na výjimky, nezájem českých politiků o náročné formy hudby (vyjma oficiózních akcí typu Má vlast na Pražském jaru), tak se tomuto smutnému zrcadlu nedivím.
Luboš Stehlík
