Na serveru Novinky.cz jsem si 12. 8. přečetl docela vtipnou politickou glosu Alexandra Mitrofanova, skoro bajku, „A nejhorší jsou trpaslíci“, v níž autor obhajuje vševědy před trpaslíky. Je dost asertivní, ale proč ne – političtí komentátoři mají „agresivitu“ v popisu práce a jsou hodnoceni podle čtenosti. Dovolím si platonicky téma obrátit na bázi filipika – jsem pevně přesvědčen, že trpaslíci jsou vševědí sine qua non…
Nejdříve vymezení rolí. Za trpaslíky považuji běžné uživatele, konzumenty a příjemce hudby, málo významné manažery, agenty, normální hudebníky, tj. členy orchestrů, sborů, řadové sólisty, členy běžných komorních formací, stovky učitelů na zuš, středních a vysokých školách, podpůrné týmy všemožných těles a institucí…, technické, nahrávací i stěhovací týmy…, odhadl bych je na minimálně sto tisíc. Za vševědy, tedy hybatele, ředitele důležitých orchestrů, divadel, několik skoro geniálních nekritizovatelných umělců postavených na piedestal, maličko agentur, hudebních firem a přirozeně výběr mecenášů, byrokratů a médií, kteří mají vliv a nebo si myslí, že vliv mají. A jistě menší množina šedých eminencí. Odhad – stovky, na výsluní desítky… Mezi těmi všemi jsou samozřejmě vlivové rozdíly. Přece jen je rozdílná role například hlavy České filharmonie a hlavy Filharmonie Brno, ministra kultury a ministerského rady, ředitele Pražského jara a ředitele Letních slavností staré hudby, statutárního šéfa Pražské konzervatoře či Konzervatoře Jana Deyla, miliardového mecenáše a vůdce ČT art, ředitele nadnárodní hudební firmy a ředitele české hudební firmy, šéfa Českého muzea hudby a provozní manažerky Rodného domu Antonína Dvořáka v Nelahozevsi…
V politickém světě pana Mitrofonova (politikou je pro něj zdá se jeho veškeré mediální bytí) umí „neukojení trpaslíci“ jen házet sliny na moudré dědy Vševědy a jsou přirozeným „palivem pro vzestup horší odrůdy, hajzlů. Trpaslíci mají volební právo a nemíní ho promarnit. Proto jsou nejhorší ze všeho.“
V umění je tomu ale přece jen trošinku jinak. Bez trpaslíků by zahynulo, neboť bez tisíců většinou bezejmenných by hrály orchestry jako v době covidové pandemie prázdným sálům a hudbu by si „kupovalo“ jen pár desítek (no, možná stovek) „vševědů“. Ti by měli bedlivě trpaslíkům naslouchat, učit se a nabízet projekty, o něž bude zájem. Jedno jestli trháky typu Má vlast, případně dva, tři, čtyři… tenoři nebo malé skupiny nadšenců pro nejsoudobější hudbu nebo hudbu středověku.
Na konci letního parného dne tedy provolávám slávu hudebním trpaslíkům včetně cardellina a věřím, že i v sezoně 2025/2026 si užijí plnohodnotné hudby a zachrání vševědy plnými sály, sálky, salony, divadly, divadélky a halami.
Luboš Stehlík
