Je fanouškem dobré kávy, o jejíž přípravě dovede poutavě hovořit. Můj obdiv k houslistovi Milanu Al-Ashhabovi však nepramení jen z jeho znalostí o kávě. Zaposloucháte-li se do jeho hry, užasnete nad jeho mimořádnou technikou a promyšleností interpretace. Třiatřicetiletý sólista, komorní hráč, pedagog na JAMU a brněnské konzervatoři je již roky právem považován za jednoho z nejlepších českých houslistů.
„Byl jsem ohromen jeho hudebním projevem plným radosti i tím, s jakou lehkostí a technikou housle ovládá,“ řekl Augustin Hadelich po vašem finálovém vystoupení na soutěži New York Concert Artists v roce 2018, kdy vám bylo pětadvacet. Taková chvála od jednoho z nejuznávanějších světových hudebníků, kterého mnoho mladých houslistů považuje za vzor, vás musela hodně potěšit.
Obdiv vůči Augustinu Hadelichovi je pochopitelný, považuji ho za famózního umělce. Mezi mladšími interprety je Hadelich nejspíš nejzmiňovanější ze všech houslistů. Má neskutečnou kontrolu nad vším, co hraje, nedělá chyby, jeho pojetí je vždy důkladně promyšlené, podložené. Myslím, že významně ovlivnil současný interpretační směr, kdy důsledněji promýšlíme každý detail notového zápisu a poctivě ho zohledňujeme ve svém pojetí.
Jeho slova, která cituju na svých webových stránkách, jsou z doporučujícího dopisu na Čajkovského soutěž, o který jsem ho po newyorské soutěži požádal. Potěšilo mě, s jakou laskavostí mi vyhověl.
Kterou ze soutěží, jež jste absolvoval, považujete za nejnáročnější?
Myslím, že to byla Kreislerova soutěž ve Vídni. Ne proto, že by tam byl širší repertoár než na Čajkovského soutěži, ale museli jsme ho zahrát v těsnějším časovém rozmezí. Hráli jsme čtyřikrát za jedenáct dní a mezi jednotlivými vystoupeními byl odstup třeba jen jednoho dne. Připravoval jsem se především na první kola, o to náročnější pak bylo dotáhnout koncert na finále soutěže. Skoro jsem nespal a cvičil po nocích.
A srovnání s Čajkovského soutěží?
Tam byl v podstatě srovnatelný repertoár, ale trvala přes dva týdny a na přípravu mezi jednotlivými koly bylo více času.
„Neslyšel jsem jedinou notu, které bych nevěřil a která by mě nedojala,“řekl Semjon Byčkov. Co stojí za vaší interpretační pravdivostí? Určitě to není jen technická bravura.
V první řadě si musím ke skladbě vytvořit opravdový vztah. Od toho se pak přirozeně odvíjí mé pojetí – tedy představa, v jakém charakteru chci danou skladbu, nebo třeba jen konkrétní frázi, provést. Teprve poté hledám technické a výrazové prostředky, kterými tohoto pojetí dosáhnu.
Právě ten vztah je však zásadní. Například k Mozartovu Pátému houslovému koncertu jsem si jej během studií dlouho vytvořit nedokázal. Přestože jsem na skladbě intenzivně pracoval, jezdil na konzultace do Vídně i do Mozartea v Salcburku a snažil se řídit radami svých profesorů, měl jsem pocit, že spíše jen plním určité instrukce a stále se mi nedaří koncert zahrát skutečně přesvědčivě.
Zlom nastal v roce 2021, kdy jsem se důkladně zaposlouchal do interpretace Gidona Kremera. Najednou jsem v té hudbě objevil něco velmi osobního a hlubokého. Mozartův koncert se rázem stal jednou z mých nejoblíbenějších skladeb a já jsem si vytvořil vlastní představu, které jsem skutečně věřil. Od té chvíle pro mě bylo mnohem snazší hledat konkrétní interpretační řešení a dosáhnout té takzvané pravdivosti.
Absolvoval jste hodně mistrovských kurzů. Co tyto kurzy interpretovi dají, když se s nějakým významným sólistou setká jen na pár hodin? Stačí to k tomu, aby od určité osobnosti něco načerpal, zlepšil se, dal do své hry něco nového?
Myslím si, že každý houslista by měl být do určité míry samouk. Nakonec totiž neexistuje univerzální návod, který funguje pro všechny. Každý máme jinak stavěné ruce, jiné dispozice, jiný nástroj i smyčec. To, co výborně funguje jednomu hráči, nemusí fungovat druhému. Ke správnému interpretačnímu řešení by si měl člověk najít vlastní cestu. Právě v tom vidím hlavní přínos mistrovských kurzů. Během několika hodin samozřejmě nelze nějakou skladbu důkladně přepracovat. Můžete se ale setkat s novým pohledem na hudbu, techniku nebo pojetí skladby. Některé podněty vám budou blízké, jiné třeba ne, ale všechny rozšiřují obzory a dávají vám další možnosti, ze kterých můžete při své práci vycházet.
Mistrovské kurzy proto nevnímám jako místo, kde člověk dostane hotové odpovědi, nýbrž jako příležitost seznámit se s novými souvislostmi a různými přístupy k interpretaci. A právě to houslistům pomáhá klást si lepší otázky a hledat vlastní řešení.
Je stále vaším dvorním komorním partnerem Adam Skoumal?
Samozřejmě! Na tom se nic nemění.
Milan Al-Ashhab s Adanem Skoumalem, uměleckým partnerem, mentorem a podporovatelem.
Jak se vlastně udržuje takové letité umělecké partnerství?
Adamův způsob hry mi mimořádně vyhovuje. Máme velmi podobné hudební cítění a většinou instinktivně směřujeme ke stejnému výsledku, aniž by bylo zapotřebí cokoli zdlouhavě zkoušet. Proto naše spolupráce funguje už tolik let.
On se také podílel na uvedení Houslového koncertu Váši Příhody, o jehož loňskou světovou premiéru ve Vodňanech jste se zasloužil.
Tuto událost pořádal Institut Váši Příhody v čele s ředitelkou Pavlou Žílovou, která odvedla obrovský kus práce. Bez ní by se premiéra Příhodova koncertu neuskutečnila. Na podzim roku 2024 jsem obdržel nabídku ujmout se sólového partu. Zároveň mě paní ředitelka požádala, zda by bylo možné koncert zahrát s klavírním doprovodem několik měsíců před premiérou členům Institutu a dirigentovi Robertu Kružíkovi při neoficiálním setkání. Zpětně jsem za to velmi rád, protože mě to přimělo začít se koncertu věnovat mnohem dříve. Je totiž drasticky náročný a díky tomuto setkání jsem to rozpoznal včas.
Existuje klavírní výtah doprovodu koncertu, a tak jsem o spolupráci požádal Adama Skoumala. Adam, který je sám výborným skladatelem, okamžitě pochopil, jak velký problém máme. V instrumentaci, respektive v klavírním výtahu, se snad v každém druhém taktu objevovala výrazná textová chyba nebo zásadní rytmický nesoulad. Například tentýž motiv byl v doprovodu zapsán dvakrát rychleji než v houslovém partu nad ním.
Usoudili jsme tedy, že Váša Příhoda orchestraci svého koncertu nedokončil a rekonstrukce, z níž vycházel klavírní výtah, byla bohužel příliš nedůsledná a nepoužitelná. Doprovod nestačilo pouze opravit, bylo nutné jej kompletně přepracovat. Jsem moc rád, že se Adam tohoto úkolu ujal, na premiéře má obrovskou zásluhu.
Říkal jste mi, že houslový part je tak neskutečně náročný, že jeho obtížnost předčí i Paganiniho koncerty.
Příhoda patřil k největším specialistům na Paganiniho a jeho technika snesla srovnání s nejslavnějšími virtuosy historie. Zároveň však uvažoval velmi prakticky. Paganini například napsal virtuózní variace Nel cor più non mi sento podle svých specifických prstových dispozic, takže dílo zahrnuje hmaty, které většině houslistů připadají nepřirozené. Váša Příhoda tyto hmaty drobně upravil tak, aby harmonie i technické prostředky zůstaly zachovány, ale skladba se houslistům hrála mnohem přirozeněji.
Upřímně řečeno se domnívám, že Příhoda nestihl dokončit nejen instrumentaci, ale ani některé úseky sólového partu. Nedostal se k tomu, aby si celé dílo po sobě přehrál a určité obtížné pasáže korigoval. Druhá a třetí věta i poslední třetina první věty působí velmi virtuózně, zároveň jsou z interpretova pohledu po technické stránce praktické a přirozené. Naproti tomu v expozici a provedení první věty jsem se setkal s místy, která jsou v původní podobě téměř nehratelná.
Můj dojem je, že Příhoda nejprve vytvořil velmi ambiciózní virtuózní náčrt koncertu a následně jej začal přepracovávat. Do revizí se zřejmě pustil od konce a k začátku už se nestačil vrátit. Právě proto závěrečné části skladby působí z hlediska technické obtížnosti mnohem promyšleněji než úvod první věty.
Musel jsem se rozhodnout, zda zhruba první dvě třetiny první věty upravit podle toho, jak si představuji, že by je sám Příhoda nakonec hrál, anebo zachovat původní podobu. Přiklonil jsem se k druhému řešení. Vznikla nová orchestrace a nechtěl jsem, aby se říkalo, že koncert prošel natolik rozsáhlými zásahy, že už s Příhodou nemá mnoho společného.
Kromě textových chyb, na které mě upozornil Adam, jsem v houslovém partu nakonec opravil asi jen tři místa, která odporovala reálným možnostem nástroje. Snažil jsem se to provést natolik nenápadně, aby si posluchač při srovnání obou verzí těchto změn vůbec nevšiml. Z devadesáti devíti procent tak zůstal houslový part přesně v té podobě, jakou mu dal Váša Příhoda. Můžeme tedy s klidným svědomím říci, že hlavní a dominantní sólový part tohoto virtuózního koncertu skutečně od Příhody pochází.
Má Příhodův koncert potenciál k dalším provedením?
Myslím si, že v kategorii virtuózních koncertů typu Paganini, Ernst nebo Wieniawski je Příhodův koncert vůbec nejsofistikovanější a hudebně nejzajímavější. Například druhá věta je nádherně melodická a střídají se v ní výrazově velmi odlišné části. Také v první a třetí větě pracuje Příhoda s mimořádně nápaditou melodickou invencí.
Jsem přesvědčen, že koncert má výrazný hudební potenciál, zároveň je však mimořádně náročný. Vedle Druhého houslového koncertu Bély Bartóka jde o nejtěžší koncert, který jsem hrál. Přesto si myslím, že stojí za to se s ním vypořádat. Nabízí mimořádnou kombinaci virtuozity, efektnosti a skutečně atraktivního hudebního obsahu.
Milan Al-Ashhab, česko-palestinský houslista, studoval na Konzervatoři v Teplicích u Květoslavy Hasilové, na Akademii múzických umění v Praze ve třídě Ivana Štrause a poté pokračoval ve studiích v rámci postgraduálního programu na Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni pod vedením Petera Schuhmayera. Svůj rozhled a interpretační vzdělání rozšiřoval také na mistrovských kurzech u osobností, jakými jsou Ida Haendel, Shlomo Mintz, Pinchas Zukerman, Gábor Takács-Nagy, Hagai Shaham nebo Hatto Beyerle.Hraje na vzácné italské housle z roku 1770, které postavil významný představitel benátské houslařské školy Domenico Busan. Tento nástroj Al-Ashhabovi velkoryse zapůjčila Stretton Society.
Základy strmého růstu své kariéry položil v roce 2018 vítězstvím na světově proslulé Mezinárodní houslové soutěži Fritze Kreislera ve Vídni. Následujícího roku se stal laureátem prestižní Mezinárodní houslové soutěže P. I. Čajkovského v Moskvě. Milanův talent dále vynikl v roce 2018 vítězstvím na soutěži New York Concert Artists and Associates, při níž se houslista prezentoval všestranným repertoárem zahrnujícím díla Bacha, Mozarta, Dvořáka, Suka, Ernsta či Milsteina.
Alena Sojková
