Jsou festivaly blokové, velkolepé jako například Pražské jaro a festivaly víceméně nenápadné, ale vonící geniem loci a specifickými kvalitami. Mezi takové už 35 let patří festival Mladá Praha, jež nabízí poctivou kvalitu a i po mnoha letech talentované mládí (3. – 25. 9. 2026). Na kolekci otázek mi odpověděl Tomáš Čistecký.
Pane řediteli, Mladá Praha patří mezi festivaly s jasnou profilací. Slavíte 35. výročí, takže se nabízí otázka proč vznikla a jaký je její étos?
Vznik festivalu Mladá Praha souvisel s politickou změnou v celé střední Evropě. Bez ní by festival určitě neexistoval.Vytkl si za cíl pomáhat nadějným mladým začínajícím umělcům – studentům vážné hudby, a to jak instrumentalistům, tak i pěvcům, komorním souborům, dirigentům a hudebním skladatelům. Chceme jim, prostřednictvím festivalu na mezinárodní úrovni, usnadnit počátky jejich umělecké dráhy a umožnit navazování přátelství s dalšími mladými hudebníky z celého světa.
Tak se zrodila myšlenka na založení mezinárodního hudebního festivalu. Iniciátoři, v čele s prof. Lubomírem Kosteckým (členem Smetanova kvarteta), zvolili název Mladá Praha. V roce 1992 se na přelomu měsíce srpna a září uskutečnil první ročník festivalu. V průběhu roku 1992 bylo v Tokiu založeno sdružení přátel festivalu Mladá Praha, do jehož čela byl zvolen prof. Yoshifumi Nakajima, hudební skladatel, dirigent a pedagog z tokijské Kunitachi College of Music. V obou zemích tak působí výbory, které společně vybírají mladé interprety do jednotlivých ročníků. Během celé historie festivalu vystoupilo na více jak 550 koncertech přes 1 250 mladých umělců z celého světa.
Kukalovo kvarteto.
Eliška Tkadlčíková.
Matouš Zukal.
Jan Petrov.
V čem všem je Mladá Praha mladá?
Mladá je především v interpretech, jejichž věk je zhruba mezi 15 – 24 lety. Za ty roky, kdy jsem ve vedení festivalu (cca 18 let), jejich technická a umělecká úroveň neustále stoupá. Je sympatické, že se dnešní mladí lidé neustále vyvíjí, a to nejen po stránce umělecké, ale i po stránce osobnostní – jsou celkově vyzrálejší, mají obrovské zkušenosti a velký rozhled.
Proč silné propojení s Japonskem a je stále tak silné jako na počátku?
Japonští umělci, pedagogové a i japonští sponzoři festival provází od jeho počátků. Veliký podíl na této „symbióze“ měl zmíněný prof. Kostecký, který jako člen Smetanova kvarteta mnohokráte účinkoval v Japonsku.
Z vlastní zkušenosti vím, že hudba (ať už evropská nebo přímo česká) je důležitou součástí japonské kultury a mezi japonskými posluchači je stále velmi populární. Velvyslanectví Japonska v Praze je též velkým propagátorem česko-japonské spolupráce a od začátku existence festivalu výrazně podporuje jeho činnost.
Siebeneicher Quartett.
Aoi Trio.
Sasha Witteveen.
Sora Sato.
Kromě účasti mladých hudebníků zvete i tzv. hvězdy. Vzpomněl byste některé z minulosti a které s vámi oslaví výročí?
Nepsaným pravidlem je, že každý účastník vystoupí na festivalu pouze jednou, abychom dali prostor co největšímu počtu mladých umělců. Výjimku tvoří právě jubilejní ročníky, na které zveme vámi zmiňované „hvězdy“, což jsou interpreti, kteří se zásadním způsobem prosadili ve světové konkurenci a významně uspěli ve svém oboru. Chtěl bych zdůraznit, že velká většina interpretů v historii festivalu dále rozvíjí svoji kariéru jako sólisté nebo hráči předních orchestrů a potvrzují tak, že každoroční výběr mladých interpretů se festivalu daří a vždy jsme svědky opravdu vynikajících výkonů.
Na letošní 35. ročník jsme pozvali japonskou houslistku Hanu Chang, která na festivalu účinkovala již v roce 2017 ve svých patnácti letech. V současnosti studuje v Berlíně na Kronberg Academy. V sezoně 2026/2027 sólově vystoupí s orchestry BBC Philharmonic, Royal Philharmonic Orchestra, Tonhalle-Orchester Zürich, Münchener Kammerorchester a Odense Symphony Orchestra.
Dalším hostem je klavírista Kento Satsuma, který na festivalu účinkoval v roce 2023. Je laureátem několika klavírních soutěží a zároveň dirigent, který nyní studuje na Janáčkově akademii v Brně oba obory – klavír i dirigování. V Česku se také v obou oborech představil (Moravská filharmonie Olomouc, Pražská komorní filharmonie, Janáčkova filharmonie).
Z českých umělců jsme pozvali také violoncellistu Tomáše Jamníka, který se na festivalu představil v roce 2002. Vedle své sólové kariéry je nyní aktivní i jako organizátor kulturních projektů. Působí jako umělecký vedoucí Akademie komorní hudby a Ševčíkovy akademie. Od roku 2024 je profesorem Janáčkovy akademie múzických umění v Brně.
Nikola Meeuwsen.
Pořadatelským kouskem hodným obdivu je letošní hostování nizozemského klavíristy Nikoly Meeuwsen, loňského vítěze Queeen Elisabeth Competition. Přibližte nám jej a jak se vám to podařilo…
Nikola Meeuwsen vystupoval na Mladé Praze před třemi lety a už tehdy byl jeho výkon strhující. Po jeho vítězství na Queeen Elisabeth Competition ho moje kolegyně Shihoko Finda oslovila s tím, že festival bude mít 35. výročí, a že bychom ho opět rádi přivítali v Praze. Jeho reakce byla více než pozitivní a i výše jeho honoráře byla ovlivněna sympatiemi k festivalu Mladá Praha, který v něm zanechal velice příznivý dojem, stejně tak jako celé město Praha. Domnívám se, že právě atmosféra kolem každého koncertu nebo festivalu je pro výkonné umělce hodně důležitá a dokáže ovlivnit i jejich výkony.
Mladá Praha má zajímavý rozměr. Pořádá koncerty jak v Praze, tak ve středních Čechách. Program lze nalézt na webu mladapraha.cz, nicméně povězte mi, jaké snadné či nesnadné je jednání s partnery v lokacích? Jak vám vycházejí vstříc?
Naší filozofií je, že je potřeba vynikající mladé umělce, kteří do České republiky přijíždějí, představit také mimo Prahu. Ukázat jim, že i v dalších městech jsou krásné sály a vnímavé publikum. A pro tyto mimopražské pořadatele je to zase veliké osvěžení v jejich koncertních sezonách. Představit talentované mladé zahraniční umělce je pro ně samozřejmě lákavé.
Festival pořádá Spolek Mladá Praha. Přiznávám, že tak aktivní a tak výkonných hudebních privátních spolků není v Česku mnoho. Kvalita a kreativita však stojí peníze. Kde je sháníte?
Já se také stále divím, že ještě máme energii společně se s mými kolegy, s paní Shihoko Finda a panem Norbertem Hellerem, každoročně pouštět do vždy trochu nejistého podniku… Nejistota je vlastně se vším – najdeme vynikající interprety, seženeme dostatek finančních prostředků, budou volné termíny v sálech, má volný termín orchestr na doprovody sólistů…? Otázek je mnoho. Náš rozpočet, ve srovnání s jinými obdobnými festivaly, je myslím hodně nízký. Jsme nezisková, dobrovolná organizace. Proto i získat další dobrovolné spolupracovníky je hodně těžké. Finanční prostředky získáváme z grantů, jejichž výše je bohužel už po mnoho let, a to navzdory inflaci, víceméně stále stejná. Další finanční prostředky mámě ze vstupného, ale především z příspěvků sponzorů. Bez sponzorů by se festival musel odehrávat v mnohem úspornějším duchu. Je proto krásné a povzbuzující, že přízeň sponzorů je dlouhodobá a že naši podporovatelé chápou, že vývoj cen za ubytování, dopravu, pronájmy i propagaci se neustále zvyšuje.
Je za vámi úctyhodných 35 let. Jaká je vize řekněme ke čtyřicítce? Plánujete nějaké změny, inovace?
Budeme se snažit festival udržet alespoň v dnešních rozměrech a nadále bude naší prioritou pestrá nabídka i kvalita interpretů. Nebráníme se rozšíření festivalu do dalších měst a zároveň o obohacení v oblasti žánrů. Uvádíme proto jazzové setkání pro nastupující generaci mladých jazzmanů a snažíme se podporovat soudobou českou tvorbu.
Luboš Stehlík
