Meditativní, libozvučná a snadno uchopitelná a zapamatovatelná – taková je hudba, která patří k mezinárodnímu ekumenickému křesťanskému hnutí Taizé. Není složité se přidat ke společnému zpěvu. Slova a melodie se opakují a všechny užité hudební prostředky sledují jeden hlavní cíl: naladit se pozitivně na jednu vlnu, soustředit myšlenky, pohroužit se do vlastního nitra, společně s ostatními vyjadřovat radost a vděčnost za Boží lásku, v hudbě, hudbou a s hudbou se modlit – a zaujmout a zasáhnout pomocí jejího působení krásou a emocemi i ty, kdo třeba nejsou aktivními křesťany. Vizí, ke které se směřuje, je smíření a pokoj a mír ve světě.
Zpěvy Taizé, běžně rozšířené a užívané i v českých křesťanských církvích, působí jako obecně sdílená a univerzálně sdělná anonymní tvorba, téměř podobně jako je tomu s gregoriánským chorálem. Pravdou však je, že za podobou této působivě jednoduché vokální tvorby – zřejmě ještě s dalšími hudebníky – stojí především francouzský skladatel a dlouholetý pařížský varhaník Jacques Berthier (1923 – 1994). Při zpěvu písní patřících nerozlučně ke komunitě Taizé zjistíte, že k vyjádření podstaty víry stačí vlastně pár slov. A k nim pak stačí pár tónů. Opakování, možná až jakoby hypnotické, vede k soustředění, k naslouchání Bohu. Ti, kdo někdy v tomto společenství byli, ať jako poutníci přímo v Taizé, nebo při některém z mezinárodních setkání, potvrdí, že se zpívá dlouho, často spontánně. Zpěv je jen nenápadně někým ve společenství veden; často třeba malou skupinkou zpěváků a instrumentalistů, kteří vytvářejí základ a podporují společný projev ostatních. Pro vokálně zdatné jsou v notách vypsána působivě znějící sóla. Charakteristická spiritualita Taizé se světly, ikonami a dlouhými bohoslužbami má hodně společného s projevy východní církve.
Mezinárodní klášterní společenství v burgundské vesničce Taizé, poblíž starobylého městečka Cluny v centrální části Francie, založil protestantský pastor ze Švýcarska Roger Schütz v roce 1940 spolu s několika dalšími katolíky a evangelíky z dvaceti národů, aby usilovali o smíření a modlili se za ně a aby pro ně pod jeho duchovním vedením pracovali. Dnes komunitu tvoří asi stovka bratří z různých církví ze tří desítek zemí.
V roce 2015 se připomínalo sté výročí narození bratra Rogera, který se za života stal velkou duchovní autoritou. V srpnu 2005, kdy mu bylo devadesát, a v létě to tedy bude deset let, ho při bohoslužbě v jeho působišti napadla a zavraždila duševně nemocná žena.
Roger Schütz byl jedním z nejznámějších křesťanských vůdců celé druhé poloviny dvacátého století. Za druhé světové války ukrýval židovské uprchlíky a celý svůj život zasvětil boji proti násilí a za toleranci a usmíření v Evropě. Charismatická osobnost zakladatele hnutí byla ztělesněním cíle prohloubit v mladých lidech zdroje víry a připravit je, aby byli nositeli míru a usmíření tam, kde žijí. „Bratr Roger byl pro mne jedním z duchovních pilířů sjednocující se Evropy,“ napsal po jeho smrti bývalý český prezident Václav Havel.
Do Taizé se už dlouhé roky, zejména v letních měsících, pravidelně sjíždějí početné skupiny mladých z celého světa, ve věku zhruba mezi šestnácti a třiceti, k týdenním programům zaměřeným na meditaci, kulturu i práci. Byly jich za uplynulá desetiletí už statisíce. Čerpají tam především povzbuzení k životu v lásce, vzájemnosti a snášenlivosti. Mezi účastníky bývají vedle křesťanů i mladí lidé, kteří teprve hledají místo a orientaci v životě a nejsou spojeni s žádnou konkrétní vírou nebo církví.
Poselství zasílaná k novoročním setkáním komunitě Taizé generálními tajemníky OSN, papeži a dalšími představiteli církví, trvale vyzdvihují úsilí bratří probudit v mladých lidech pocit odpovědnosti za uskutečnění bratrství, vzájemného obohacování a přátelství mezi církvemi, lidmi a národy Země. Hudba, pro komunitu Taizé tak typická, v tom hraje významnou roli. Zachycuje ji kompaktní deska s etiketou Deutsche Grammophon, nazvaná Music of Unity and Peace, Hudba jednoty, míru a pokoje. Obsahuje dvě desítky písní, žalmů a zpěvů, které během uplynulých 75 let vznikly v Taizé a pro Taizé a které se tam zpívají – Veni Sancte Spiritus (Přijď Duchu Svatý), Laudate Dominum (Chvalte Pána), Surrexit Christus (Kristus zvítězil), Ubi caritas et amor (Kde je milosrdenství a láska) a další, zdaleka ne jen latinské. Jde o první spolupráci tohoto jedinečného společenství s velkým mezinárodním labelem. Nahrávka obsahuje ty nejkrásnější a nejznámější zpěvy natočené v Taizé jak samotnými bratry, tak pěveckými sbory či skupinami ad hoc sestavenými z účastníků letních setkání. Je to hudba hluboce duchovní a náboženská, ale ne ve smyslu dogmatickém – spíše a především ve smyslu emocionálním.
Petr Veber
