Vyznávám, že jsem členem grantové komise pražského  magistrátu pro oblast klasické hudby. Je to pro mě ohromně zajímavá zkušenost. Došel jsem  k názoru, že by bylo nanejvýš žádoucí  systém  a kritéria hodnocení revidovat.  Jsem rád, že v Praze, která je štědrým donátorem kultury, se objevuje vůle s tím něco podstatného dělat. Praha zdá se hodlá zvolit diskutabilní směřování. V loňském roce jsem se tak poprvé setkal s pro mě nejasným pojmem „excelence v oblasti kultury a umění“ a přemýšlením, jak celý dotační systém předělat ku prospěchu kvality. (Excellentia – převaha, priorita.)  „Excelence je oblastí kulturní a umělecké hodnoty a je nezávislá na hodnotě komerční. Důraz je proto kladen na uměleckou kvalitu posuzovanou vůči standardům daného oboru. V tomto ohledu se excelentní projekty mohou trvale zařadit do naší kultury a budou ovlivňovat i další generace.“  Praha prostě začíná zvažovat, jestli stamiliony, kterými podporuje kulturu, jsou investovány dobře a skutečně zvyšují kvalitu, jakkoliv se může diskutovat i o jejím obsahu.  Je to hodně komplikované téma a budeme se mu tento rok ještě věnovat. Nicméně je v předehře dobré připomenout, že „excelence v umění“ je pojem ošidný a krajně subjektivní. Čím expertnější bude expertní komise, tím více bude ďáblík ukryt v detailech.  V praxi to může pak vést k absurdním otázkám, zdali jsou dostatečně excelentní dětské sbory, důležité projekty, které přinášejí hudbu na neexcelentní úrovni do domovů seniorů, jestli má Praha podporovat amatérské orchestry, když o peníze žádají profesionální orchestry a komorní formace, u nichž je excelence nesporná, má-li spojit svůj kredit s komerčními „operními besídkami“ vysoké mezinárodní úrovně atd., atp. Někdy mám dokonce pocit, že je to vis maior…