21. prosince 2023 ukončil šílený střelec v hlavní budově Filozofické fakulty Univerzity Karlovy život PhDr. Lenky Hlávkové, Ph.D. (ředitelka Ústavu hudební vědy FF UK). Bylo ji teprve 49 let. Lenka byla neobyčejná lidská bytost. Mezi muzikology i hudebníky jsem nepoznal tak pozitivní, usměvavou a empatickou osobnost. Z mého pohledu výrazná osobnost evropské muzikologie, speciálně pak pro hudbu před rokem 1600. Requiescat in pace.
V letech 2018 a 2019 jsem uveřejnil z Lenčina podnětu a pod její ediční kontrolou seriál s různými tématy evropské staré hudby. Nejenže vše pečlivě s láskou koordinovala a kontrolovala, ale přispěla i autorsky. Jako vzpomínku a poctu uveřejňuji článek z listopadu 2018. Luboš Stehlík
Hudba minulosti je pro dnešní Evropany samozřejmou součástí kultury. Slýcháme ji běžně na koncertech i v médiích a často ani nepřemýšlíme o tom, jak je vlastně stará. Historická hudba může sloužit jako symbol a připomínka významných událostí nebo jako zprostředkovatel závažných myšlenek, které ani není nutno vyjadřovat slovy. Ve všeobecném povědomí je rozšířen názor, že se ke své minulosti začali lidé cíleně obracet teprve v 19. století. Jak ovšem ukazují hudební prameny z přelomu středověku a novověku, tento fenomén je mnohem starší, jenom se mu v dosavadních výkladech dějin hudby nedostávalo náležité pozornosti. Díváme-li se totiž na hudební historii pouze jako na dějiny (ve své době) nové hudby komponované velkými osobnostmi ve významných hudebních centrech, paradoxně vidíme pouze špičku onoho pověstného ledovce. Jeho potopená část, ke které můžeme přirovnat většinu dobové hudební kultury, nám tak vesměs uniká. Tato situace přivedla mezinárodní skupinu muzikologů z Utrechtu, Cambridge, Curychu, Prahy a Varšavy na myšlenku, aby se ucházeli o podporu pro svůj badatelský projekt Sound Memories: The Musical Past in Late-Medieval and Early-Modern Europe (Zvuková paměť: Hudební minulost v pozdně středověké a raně novověké Evropě) v rámci evropského výzkumného programu na podporu humanitních věd HERA. Muzikologům se v konkurenci více než 600 přihlášek podařilo uspět a zařadit se tak mezi 18 mezinárodních konsorcií, která od poloviny roku 2016 pracují, pod zastřešujícím názvem Uses of the Past (Nakládání s minulostí), na tématech z celé řady humanitních oborů (např. historie, filologie, sociologie, ekonomie). Oproti obvyklým vědeckým projektům klade program HERA důraz také na popularizaci odborného výzkumu, kde se v případě projektu Sound Memories významně uplatňují partneři z hudební praxe. Čtenáři HARMONIE mají jedinečnou možnost seznámit se prostřednictvím desetidílného seriálu s vybranými tématy, na kterých muzikologové ve spolupráci s hudebníky v rámci projektu právě pracují, a nahlédnout tak doslova pod pokličku nejnovějšího mezinárodního výzkumu v oboru hudební věda.
Hudba, paměť, tradice
Badatelský projekt Sound Memories zaměřuje svou pozornost na evropskou hudební kulturu v období mezi lety 1200 a 1600. V tradičních výkladech dějin hudby se v příslušných kapitolách dočítáme především o vývoji komponování vícehlasu, o nových hudebních druzích, proměně hudebního jazyka a zvuku po roce 1430, případně o významných tvůrcích, tedy pokud jsou známa jejich jména. Dobová hudební realita byla ovšem mnohem bohatší, což se ukáže teprve tehdy, když zvolíme jiný úhel pohledu a začneme si klást jiné otázky. Jestliže se v hudebních pramenech objevují skladby výrazně starší, než je doba, kdy byly zapsány do rukopisných pramenů (nebo po roce 1500 vyšly v tištěné podobě), co to znamená? Jaký vztah měli lidé v pozdním středověku a raném novověku ke své hudební minulosti? Jak dobře ji znali a jak pro ně byla důležitá? Pokud bychom stále uplatňovali hledisko pokroku a novosti, zanedlouho bychom skončili u konstatování, že se jedná o projev kulturní zaostalosti a izolace. Takto například hodnotila počátkem 50. let 20. století hudební kulturu českých zemí významná americká publikace Music in the Renaissance (ed. Gustav Reese, New York 1954). Rukopisná sbírka vícehlasé hudby známá jako Kodex Speciálník, o které dnes víme, že vznikla na konci 15. století, byla totiž považována za pramen z počátku 17. století. V takové souvislosti se samozřejmě musela jevit hudba komponovaná ve stylu 14. a raného 15. století, která je ve Speciálníku také zapsána, jako něco naprosto nepochopitelného a skladby významných autorů konce 15. století (například Josquin Desprez, Jacob Obrecht, Heinrich Isaac) přinejmenším jako pozoruhodné retro. Ať už bylo takové hodnocení způsobeno špatným přístupem k existující literatuře, neboť poválečný svět se již stačil polarizovat, nebo nekompetentností autora inkriminované kapitoly, hudba v českých zemích tak v mezinárodním povědomí získala nálepku něčeho zpozdilého nebo dokonce bizarního. Za původce této situace byli považováni husité, kteří měli zemi uvrhnout do dlouhotrvající kulturní izolace, tento názor ovšem byl již dávno překonán. Zájem o hudební minulost můžeme sledovat již v Paříži ve 13. století. Všechny slavné rukopisy, které zaznamenávají skladby tzv. notredamské školy (Leoninus, Perotinus ad.) vznikly až výrazně později a byly koncipovány jako retrospektivní sbírky. Kdo a proč měl potřebu zapisovat hudbu starou 50, ale možná i 100 let? V souvislosti s výzkumným projektem Sound Memories vystupují do popředí pojmy jako autorita, tradice, paměť nebo kulturní identita, které umožňují tematizovat velké a důležité oblasti hudební kultury. Když se v polovině 16. století rozhodl slezský luteránský pastor Valentin Triller vydat tiskem sbírku písní určenou ke zpěvu při luteránské bohoslužbě právě ve svém regionu, neobrátil se k nejnovějším skladbám své doby. Naopak, sáhl do fondu starých a obecně známých písní (mnohé z nich mají původ v utrakvistických Čechách), kterým podložil nové německé texty a přikomponoval další hlasy. Tato Trillerova snaha zaznamenala značný ohlas, neboť je doloženo, že se jeho zpěvník používal ještě i v 17. století. Podíváme-li se na severozápad Evropy do Nizozemí, může nás překvapit, že se v komunitách zbožných bekyň v 16. a někde ještě i v 17. století zpívaly jednohlasé písně, které známe z okruhu pražské univerzity z doby kolem roku 1400. Tyto katolické ostrůvky si v silně protestantské zemi potřebovaly udržet svou identitu a pocit návaznosti na staré tradice, hudební součást liturgie pak mohla tuto úlohu plnit takřka ideálně. V příručkách k dějinám hudby se zpravidla dočteme něco málo k hudební kultuře německých protestantů v 16. století. Co se ovšem nedozvíme, je skutečnost, že ani luteráni se zcela neodvrátili od, do té doby společné, hudební tradice západní křesťanské církve. Ve sbírkách hudebnin pocházejících ze severoněmeckých měst tak nacházíme hudební repertoár sahající zpět k roku 1500 a zahrnující nejrůznější autory celého 16. století. Samostatnou kapitolou jsou potom skladby provozované školními sbory, kde do hry vstupuje také hledisko didaktické. A při výuce se právě staré a kompozičně jednodušší skladby mohly uplatnit velmi dobře.
Se zmiňovanými tématy i s celou řadou dalších se čtenáři HARMONIE blíže seznámí v připravovaném seriálu Paměť a tradice v evropské hudební kultuře pozdního středověku a raného novověku.
Když se minulost stává přítomností
Výzkum hudební kultury starších období by nebyl možný bez těsné spolupráce muzikologů s interprety. Hudba, která se nám dochovala v podobě notového zápisu, je pouze zakonzervovanou myšlenkou. Chceme-li přemýšlet o znějící hudbě a dobové hudební praxi, nezbývá nám, než se ji pokusit zrekonstruovat v reálném čase a prostoru. Zápisy staré hudby nejsou vždy zcela jednoznačné, hudebník má proto více možností, jak danou skladbu interpretovat. Nemusí být jasné, jaké zvolit tempo, zda rytmizovat nebo zpívat volně jako chorál, zda kombinovat hlasy s nástroji atd. Otázkou také bývá, v jakém prostoru se daná hudba kdysi provozovala a zda jsme schopni se alespoň přiblížit akustickým vlastnostem původního prostředí. Hudebník specializovaný na interpretaci staré hudby se tak stává nejen tím, kdo muzikologovi skladbu zazpívá nebo zahraje, aby vůbec tušil, jak zní, ale stává se jeho partnerem v hledání zvukového tvaru hudby. Projekt Sound Memories spolupracuje se soubory staré hudby Schola Gregoriana Pragensis (Praha), La Morra (Basilej) a Trigon (Leiden), které mají dlouholeté zkušenosti s různými typy dobového repertoáru. Díky projektu ovšem vznikl také nový soubor Anonymous III, jehož členy jsou mladí zpěváci z Cambridge věnující se především interpretaci hudby 13. století. Pražské publikum se s nimi seznámilo již v dubnu na společném koncertě se Scholou Gregorianou Pragensis na Vyšehradě, kde byl představen program Regnum et Imperium mapující kořeny hudebních a ideových tradic českých zemí za vlády Karla IV. Koncerty, rozhlasové pořady, dokumentární filmy nebo nahrávky přibližují muzikologický výzkum v aplikované podobě široké veřejnosti a nově objevovaná hudba tak obohacuje i naši současnost. Dokladem toho, že hudba pozdního středověku a raného novověku není pouze rekonstrukcí historické skutečnosti, ale též živou inspirací pro současné umělce, je činnost dalších partnerů projektu Sound Memories – polského souboru Bastarda a kompozičního projektu The Presence of the Past / Minulost v dnešku pražské HAMU. Trio Bastarda v obsazení klarinet, kontrabasový klarinet a violoncello vychází ze skladeb středoevropského autora 15. století Petra Wilhelmi de Grudencz, které přetváří do vlastních improvizovaných kompozic. Využívá přitom zvukové možnosti nástrojů odpovídající zkušenosti hudebníků 21. století a přenáší pozdně středověkou hudbu v nové podobě do klubového prostředí. Úvahy nad vlastním vztahem k (hudební) minulosti se staly východiskem pro nové skladby pěti studentů pražské HAMU (B. Cunha, J. Dobiáš, K. Horká, P. Kako, R. Zabelov), které byly provedeny 3. října 2018 v Barokním refektáři kláštera dominikánů v Praze. Různé kombinace smyčcových nástrojů, akordeonu nebo elektroniky se organicky propojily s hlasy renomovaných interpretek staré hudby (I. Troupová, D. Čermáková) a představily posluchačům pět zcela jedinečných, každopádně však zcela současných, zvukových světů.
Více informací (včetně audio- a videozáznamů) na stránce: http://www.soundme.eu
Tento seriál vzniká v rámci evropského projektu HERA Sound Memories: The Musical Past in Late-Medieval and Early-Modern Europe, který řeší mezinárodní tým muzikologů pod vedením prof. Karla Kügleho (Utrecht) v pěti akademických institucích (Univerzita Utrecht, Univerzita Cambridge, Univerzita Curych, Univerzita Karlova Praha, Polská akademie věd Varšava).
Lenka Hlávková působí v Ústavu hudební vědy FF UK v Praze, byla vedoucí českého řešitelského týmu a v rámci projektu se zabývá otázkami tradice v hudební kultuře českých utrakvistů.
