Manželky, milenky, dcery, matky jsou již několik století hybatelem evropského (možná i amerického) hudebního života… a jistě i českého. Například čím by byli bez žen Bach, Mozart, Mendelssohn, Schumann, Wagner, Mahler, Stravinskij, Martinů, Eben, Sommer, Novák Vítězslav i Jan, Fibich včetně naší svaté trojice Dvořák, Janáček, Smetana? Stejně existenciálně se to týká interpretů – Karajan, Bernstein, Jansons, Caruso, Pavarotti, Haitink, Bělohlávek, Moravec… a také houslista Josef Suk.
In memoriam Marie Sukové (1926–2024)
Ve svém bytě v roce 2023.
Dvacátého sedmého ledna nás navždy opustila vdova po houslovém virtuosovi Josefu Sukovi, paní Marie Suková. Stála plných šedesát let po boku svého manžela a sdílela s ním dobré i špatné, co přináší dráha vrcholného umělce.
Marie Suková se narodila před 98 lety v Nymburce. V mládí se učila hrát na housle, a to jí pomohlo nasměrovat její další životní dráhu. Z maloměsta odešla brzy do Prahy, kde na se jednom z koncertů, které navštěvovala, seznámila s Josefem Sukem (1929–2011). Oddáni byli v roce 1951. Josefu Sukovi bylo tehdy 22 let a začínal studovat na Akademii múzických umění.
Padesátá léta.
Počátky jejich soužití nebyly jednoduché, byly spojeny s úmrtím Sukova učitele Jaroslava Kociana, s vyloučením Josefa Suka z Akademie múzických umění, smrtí Sukova otce a později i mladšího Josefova bratra Antonína. V té době byla Marie Suková svému choti důležitou oporou. Dokázala odhalit jeho velký umělecký potenciál, vzdala svou vlastní životní dráhu a svoji energii vložila do budování kariéry budoucího houslového virtuosa. Šedesátá a sedmdesátá léta přinesla zářnou kariéru. Josef Suk působil jako sólista České filharmonie a vystupoval s předními světovými orchestry, dirigenty a sólisty. Marie Suková po celou tu dobu neúnavně pečovala o Sukovo zázemí. Podporovala ho psychicky, byla prvním kritikem jeho interpretačních výkonů. Později, když jí politické okolnosti umožnily vycestovat, doprovázela Josefa Suka na zahraničních uměleckých turné.
Ve svém bytě v šedesátých letech.
Josef Suk dostával nabídky ze zahraničí ke stálému angažmá, ale Sukovi se rozhodli, že nebudou emigrovat a zůstanou ve vlasti, předurčovaly je k tomu rodové kořeny a sepětí s českou hudbou.
Kolem roku 2000.
Marie Suková na dobu zahraničních turné často vzpomínala. Vyprávěla o mnoha umělcích, s nimiž se na cestách setkávali, např. o vystoupení s Georgem Szellem a Clevelandským orchestrem, o koncertech s Wolfgangem Sawallischem, o setkání s Karlem Ančerlem po jeho emigraci do Kanady, o setkání s Rafaelem Kubelíkem, o přátelství s Charlesem Mackerrasem, André Navarrou, Janosem Starkerem, Juliem Katchenem a mnohé jiné. Četné historky se vztahovaly také k téměř třicetiletému působení Sukova tria, v němž se postupně vystřídalo několik klavíristů a violoncellistů. Z pozdější doby pak často vzpomínala na hudebníky Sukova komorního orchestru, který Josef Suk dirigoval. Se svým manželem sdílela také nadšení pro automobily, často byla svému muži osobní řidičkou. Poslední Mercedes řídila až do svých devadesáti let.
Při předání World Prize of Antonín Dvořák.
Ač o tři roky starší, Josefa Suka přežila o třináct let. I po jeho odchodu se živě zajímala o hudební život a podporovala ho. Připomeňme zde Pražské jaro, Českou filharmonii, Sukův Štiřín, Dvořákovu společnost nebo Sukovy Křečovice. Zajímala se i o jednotlivé mladé umělce. Mnozí z nich ji až do konce jejího života navštěvovali. Pečovala také o odkaz svého manžela. Nechala zhotovit jeho pamětní desku na domě na Karlově náměstí a velký počet rodinných památek včetně hudebních rukopisů Sukova dědečka, skladatele Josefa Suka, věnovala do Českého muzea hudby, které je součástí Národního muzea.
S dirigentem Jiřím Bělohlávkem.
S dirigentem Simonem Rattlem.
Život Marie Sukové byl bohatý, naplněný živým vztahem k hudbě a umění. Byla velmi sečtělá, oplývala důvtipem, inteligencí a šarmem. A přestože se setkala s předními světovými osobnostmi (uveďme například královnu Alžbětu, japonského císaře a císařovnu, Lauru Bushovou, Václava Havla … a mnohé další), zůstávala k těm, kteří neměli tato privilegia, milá, laskavá, vstřícná. Až do poslední chvíle zůstala dámou v pravém slova smyslu. Čest její památce.
U hrobu skladatele Josefa Suka v Křečovicích.
