Roztoky u Prahy byly jedním z nejstarších letovisek v okolí hlavního města. Rozmanitá krajina a nevelká vzdálenost od Prahy, kterou od roku 1851 ještě zkrátila Severní státní dráha Praha–Drážďany, vytvořily předpoklady, aby se z malé obce na břehu Vltavy stalo vyhledávané výletní místo a letovisko. Svůj největší rozkvět zažíval Roztoky zejména v posledních desetiletích 19. století, ale již od jeho poloviny začaly v údolí Únětického potoka, později nazvaném Tiché údolí, vyrůstat výletní hotely a restaurace a zejména letní vily pražské smetánky. Jednou z nejstarších, možná nejstarší, je vila Mia postavená již před rokem 1850. Dodnes si zachovala svůj původní vzhled, kterému dala v nedávné době vyniknout rozsáhlá rekonstrukce.

V roce 1857 v této vile strávila několik týdnů na letním bytě rodina Bedřicha Smetany. Byl to sice jen krátký prázdninový pobyt, ale skladatelova rodina tu během něho prožila dramatické chvíle, které se naštěstí obešly bez fatálních následků. Jediným zdrojem informací k této epizodě, podle něhož ji alespoň částečně můžeme zrekonstruovat, jsou záznamy ve Smetanově deníku z roku 1857, který si začal psát za svého pobytu ve Švédsku. Na radu pianisty Alexandra Dreyschocka, který na jaře 1856 koncertoval v Göteborgu a byl požádán, aby sem doporučil kvalitního učitele klavíru, se Smetana rozhodl ke koncertní cestě do Švédska. V Göteborgu uspořádal v říjnu a v listopadu 1856 dva úspěšné koncerty a zároveň v místním tisku oznámil svůj záměr otevřít zde v následující sezóně hudební ústav. Zájem o výuku v ústavu i o soukromé hodiny byl velký, a navíc bylo Smetanovi nabídnuto dobře placené místo ředitele, tj. sbormistra, zdejší amatérské pěvecké společnosti. Proto se rozhodl rezignovat na plánované koncerty ve Stockholmu a místo nich zahájit ihned své působení v Göteborgu a do Prahy se vrátit až na jaře po skončení zdejší sezóny. Jeho manželka Kateřina s čtyřletou dcerou Žofií zůstaly v Praze samy a Kateřina se během podzimu musela postarat o chod a postupné ukončení výuky v jejich pražském hudebním ústavu.

Bedřich Smetana. Foto Národní muzeum – České muzeum hudby.

Kateřina Smetanová. Foto Národní muzeum – České muzeum hudby.

Smetanovým pojítkem s rodinou se tak stalo jen vzájemné dopisování a zásilky finančních prostředků. Tato korespondence se bohužel nedochovala a Smetanův deník zůstává jediným zdrojem informací o její četnosti a sporadicky také o jejím obsahu. Netrpělivé čekání na zprávy z domova, komentáře obsahu obdržených dopisů i záznamy o vlastních dopisech, stesk po rodině, obavy o Kateřinino zdraví, a tudíž znepokojení z delších korespondenčních odmlk jsou hlavním obsahem těchto jeho záznamů. On sám psal své dopisy kvůli velkému zaneprázdnění většinou několik dní, nebo otálel a čekal na zprávy z domova, aby na ně mohl obratem reagovat. Zdravotní i psychický stav Kateřiny Smetanové trpící již několik let tuberkulózou v předchozích letech výrazně zhoršila i rychle následujících úmrtí tří ze čtyř malých dcer (1854 dvouletá Gabriela, 1855 čtyřletá Bedřiška a 1856 ani ne roční Kateřina). Není divu, že Smetana netrpělivě vyhlížel čas odjezdu do Čech na prázdniny a toto své očekávání svěřoval i deníku:

7. duben: Obdržel jsem dopis od Katy a odeslal jsem jí ten svůj. Ještě nenašla žádný letní byt.

23. duben: Dnes přišel dopis od Katy, který mě velmi potěšil. Už má byt v Roztokách. Tón jejího dopisu je přívětivý. Doufám proto, že je již v lepším duševním i tělesném stavu. S místem letního bytu jsem velmi spokojen.

13. květen: Konečně vytoužený dopis, a už z Roztok. Důvodem mlčení bylo stěhování, jak jsem tušil. Nyní jsem uklidněný, protože se jim všem daří dobře a v Roztokách se jim velmi líbí.

15. květen: Žofinčin svátek. Odeslal jsem Katy dopis, a to poslední. Pozítří budu spěchat za ním.

16. květen: Poslední den v Göteborgu. Konečně jsem dosáhl toho, po čem jsem dlouhé měsíce toužil, mohu napsat „Už jedu!“ Právě jsem vykonal poslední návštěvu, vyzvedl si jízdenku a jdu si sbalit svých pět švestek. Sbohem, Göteborgu.

Z Göteborgu odjel Smetana 17. května lodí do Kodaně. Setkal se zde se svým dánským příznivcem, hudebním vydavatelem Carlem Christianem Loosem, navštívil skladatele Nielse Wilhelma Gadeho a trávil čas procházkami po městě a návštěvami hudebních i jiných atrakcí. Kateřině koupil novou krinolínu a 19. května odcestoval vlakem do přístavu Korsør, odkud připlul 20. května do Hamburku. Zde obstaral dárky pro rodinu, proclil švédský punč, který vezl domů, byl v divadle a následující den odjel do Berlína, kde stihl ještě večerní představení Lazebníka sevillského. Následující den, 22. května, si prohlédl nové muzeum, navštívil českého houslistu Fredinanda Lauba, který zde tehdy působil, večer strávil v divadle na Hamletovi a s Laubovými v restauraci. V poledne 23. května přijel do Drážďan, zhlédl divadelní představení v aréně v královské zahradě a v noci pokračoval v cestě domů, takže ráno 24. května dorazil do Roztok:

23. květen: V noci jsem cestoval dál a časně ráno 24., na Žofinčiny narozeniny, jsem konečně dorazil do Roztok k rodině.

24. květen: Našel jsem svou milovanou manželku i své dítě zdravé a v pořádku a mohl jsem konečně poděkovat Bohu, že nás po téměř osmi měsících odloučení zase svedl dohromady.

Záznamem o návštěvě u hrobu nejstarší dcerky Bedřišky v Praze, kterou s Kateřinou vykonal následující den, Smetana své pravidelné deníkové záznamy ukončil. K deníku se pak vrátil až v červnu v souvislosti s náhlým onemocněním dcerky Žofie spálou. Tento moment byl pro oba rodiče těžkou a do jisté míry osudovou zkouškou, protože začátkem září předchozího roku onemocněla na tehdejším letním bytě v Nuslích spálou i výše zmíněná dcera Bedřiška a 6. září 1855 nemoci podlehla.

8. červen: Žofinka onemocněla spálou. – Ráno silně zvracela a dostala horečku. Doktor to zpočátku považoval jen za žaludeční katar. – Náš strach byl nepopsatelný, protože to je poslední ze čtyř dětí, které nám Bůh ponechal.

9. červen: Přivezl jsem drožkou z Prahy doktora Hammerníka a také on se vyjádřil, že to pravděpodobně není spála, protože dítě je tak klidné a příznaky nejsou.

10. červen: Dnes říkali, že má Žofinka vyrážku. Až na prudkou horečku je její stav přiměřený okolnostem. Delirium nenastalo; jen silná ospalost.

11. červen: Dnes přišel doktor Hammerník a když dítě vyšetřil, potvrdil naše tušení, že je to spála, ale v mírném a ne nebezpečném stupni. – Katy se následkem strachu a nočního bdění také cítí hůř.

12. června odjel Smetana do Prahy, kde jej následujícího dne zastihla zpráva o úmrtí jeho otce. Příští den, 14. června, odjel na pohřeb do Nového Města nad Metují, kde jeho rodiče na stáří žili. Po pohřbu 15. června tam ještě den zůstal, navštívil příbuzné a 17. června se s obavami vracel zpět:

17. červen: Dnes ráno jsem zase odjel domů ke své rodině. Měl jsem strach kvůli Žofiině nemoci. Když jsem přijel domů, shledal jsem, že spála ustupuje.

Tímto záznamem deník na rok 1857 končí. Smetana tu píše o návratu domů, není ale zřejmé, zda tím mínil Roztoky nebo již Prahu. Pravděpodobnější je, že rodina alespoň po dobu Žofiiny rekonvalescence zůstala ještě v Roztokách. Kdy jejich zdejší letní pobyt opravdu skončil, nevíme. Z dopisu Carla Christiana Looseho datovaného v Kodani 13. července 1857 vyplývá, že od Smetany obdržel nejpozději začátkem července dopis, v němž jej informoval nejen o svém návratu do Čech a o Žofiině nemoci, ale už také o jejím uzdravení a zároveň Looseho již žádal o praktické rady k nastávajícímu stěhování do Göteborgu, kam měl tentokrát odjet i s rodinou. Můžeme tedy předpokládat, že Roztoky Smetanovi opustili nejdříve koncem června a nejpozději v průběhu července, či spíše jeho první poloviny, aby zvládli všechny přípravy spojené s přesídlením do Švédska, neboť z Prahy odcestovali již 3. září 1857.

Deník Bedřicha Smetany. Foto Národní muzeum – České muzeum hudby.

Vila Mia v Tichém údolí má dnes vznešený cíl léčit lidi.

Za poskytnutí vzácných fotografických materiálů děkujeme

Českému muzeu hudby, které je součástí Národního muzea v Praze.