Řekne-li se Salieri, většina z nás si vybaví onu figuru z filmu Amadeus, která Miloši Formanovi posloužila jako výrazně negativní prvek tolik nezbytný ve filmovém ději. Zřejmě podobně kdysi využil zlomyslných pomluv Alexandr Sergejeviič Puškin jako téma jednoaktové hry, zhudebněné pak po sedmi desetiletích Nikolajem Rimským Korsakovem. Příběh Mozarta otráveného kolegou je ostatně vždy atraktivní!
Současná dvojdílná výstava nazvaná Maestro Salieri, připravená k letošnímu dvoustému výročí skladatelova úmrtí a instalovaná v Moravském zemském muzeu-Dietrichsteinském paláci na Zelném trhu v Brně a v zámku v Náměšti nad Oslavou, představuje zcela přirozeně skladatelovu osobnost ve skutečných lidských obrysech. Brněnské expozici dominuje kopie velmi zdařilého portrétu, který namaloval Josepf Willibrord Mähler v roce 1816, obě části výstav pak návštěvníkovi nabídnou především vzácné písemné dokumenty.
Brno – fota Jan Cága.
V Moravském zemském muzeu jsem se setkala se Simonou Šindlářovou, autorkou velmi obsáhlého a výtečně koncipovaného katalogu a současně i zdejší expozice. Pochopitelně mne zajímalo jaký byl Antonio Salieri, Ital z Benátska, jako skutečný člověk, bez pomluv a legend.
„Z toho co můžeme zjistit, tak to byl velmi temperamentní muž drobnější postavy, s kudrnatými vlasy a výrazným nosem, velmi vtipný, společenský, družný a veselý, který měl kolem sebe vždy okruh přátel a známých, s nimiž podnikal výlety do přírody. Samozřejmě byl v první řadě vysoce postavenou osobností vídeňského hudebního života. Snad za vše mluví skutečnost, že byl 36 let Hofkapellmeister vídeňského císařského dvora. Dá se říct, že byl absolutně oddán císaři a právě oné povinnosti dvorního kapelníka. V letech mládí a hudebních začátků to neměl snadné a možná právě proto k jeho osobnosti patřil až neuvěřitelný altruismus. Staral se velmi obětavě o chudé, podporoval nemajetné žáky i rodiny zemřelých muzikantů i zaměstnanců kapely. Zní to neuvěřitelně, ale třeba jim i sháněl otop. Ráda bych v této souvislosti dodala, že na výstavě prezentujeme jen to co je skutečně ověřeno a svým způsobem tu procházíme celý skladatelův život.“
Měl nějaký osobní kontakt s osiřelým Mozartovým synem?
„Řekla bych, že dost intenzivní. On vlastně učil Franze Xavera Mozarta hudbě. Po smrti jeho otce dala totiž jeho matka Constanze chlapce k Salierimu studovat. Na výstavě dokonce máme kopii certifikátu pro Franze Xavera, kde Salieri krásně píše jak je nadaný a jak má pilně dále studovat a že může dosáhnout stejných výšin jako jeho slavný otec. Teď jsme se vlastně dotkli Salieriho úžasných pedagogických schopností. Byl skutečně vyhledávaným učitelem. Jeho žáky byli například Ludwig van Beethoven nebo Franz Schubert.“
Nicméně Salieri byl především skladatel.
„Výstava zcela přirozeně prezentuje jeho skladatelský odkaz především. Byl skutečně velký. Napsal 41 oper. V jeho díle je úžasná kantabilita. Jak by ne, byl to Ital! V jeho operní tvorbě hrála významnou roli skutečnost, že byl chráněncem Chistopha Willibalda Glucka a ztotožnil se s jeho reformou. Psal díla samozřejmě pro Vídeň, ale také pro italské scény a významnou kapitolou jeho tvorby jsou díla spjatá s Francií. Za zmínku stojí skutečnost, že Salierovou operou Europa riconosciuta bylo otevíráno milánské Teatro alla Scala, a to poprvé roku 1788 a pak znovu v roce 2004. Když v pokročilém věku přestal komponovat jevištní díla, věnoval se většinou duchovní tvorbě a také skladbě příležitostných drobných kompozic. Své kánony si zřejmě zpíval se svými přáteli na oněch oblíbených výletech do přírody. A pochopitelně výrazné místo v jeho tvorbě zaujímá Piccolo requiem, které patří ostatně k cenným skvostům v našich sbírkách.“
Výstava v Moravském zemském muzeu je pro zájemce o Salieriho osobnost velmi přínosná svými četnými texty, které nabízejí snad všechno podstatné. Zvláštní pozornost si pak zaslouží katalog výstavy, který v sobě trvale uchová nevšední, leč pomíjivý zážitek z obou dílů expozice.
Za pár dnů jsem se ocitla v Náměšti nad Oslavou. Už jeho nádvoří mne okouzlilo: italská renesance! Kastelán Marek Buš, který nás v této atmosféře přátelsky uvítal, mi dal za pravdu:
„Zámek je skutečně postaven podle italského renesančního vzoru, protože ho Jan Starší a pak Karel Starší ze Žerotína stavěli koncem šestnáctého století,tedy v době, kdy byla právě italská renesance v Evropě velmi oblíbená. A i sami stavitelé byli Italové. Jen nevíme jistě který z nich byl architektem. Obecně se uvádí Giorgio Gialdi, ale mohl to být i Leonardo Garo de Bison, který dělal architektonický projekt zámku v Moravském Krumlově. Některá ikonografie na výzdobě je totiž podobná. Jisté je, že to byli Italové a je to tedy krásný důkaz italského stavitelství na Moravě.“
Náměšť – fota Ladislav Protiva.
V prostorách památky je část výstavy Maestro Salieri. To má samozřejmě nějaký historický důvod. Jaký byl jeho vztah ke zdejšímu zámku?
„Onen vztah se začal datovat od konce 18. století, když Jindřich Vilém Haugwitz, který se narodil roku 1770, v mládí studoval ve Vídni. Rod Haugwitzů byl dobře zapsán u císařského dvora a už od dob Marie Teresie měl hrabě poměrně blízký přístup ke všem jeho vrcholným představitelům i k těm,kteří tam provozovali hudbu. Takže se seznámil s Christophem Willibaldem Gluckem, s nímž udržovala rodina Hauqwitzů vztahy již delší dobu, ale také s Antoniem Salierim, Ignazem Franz von Moselem – dnes bychom řekli hudebním publicistou, no a právě u Salieriho studoval zpěv a práci se sborem. Když pak přebíral své moravské panství a byl načichlý tím vídeňským hudebním světem tak v Náměšti začal uskutečňovat takový ambiciosní projekt hudebního sídla. Postupně zde vybudoval početnou kapelu a sbor a uváděl zde především díla svého oblíbeného autora G. F. Händela , ale i díla jiných autorů, Mozarta, Glucka, a pochopitelně blízkého přítele Salieriho. Postupně zde nashromáždil sbírku skladeb, která obsahuje cca 1400-1500 opusů a celý tento soubor potom byl deponován v Moravském zemském muzeu – Oddělení dějin hudby. Se Salierim přerostl profesní dotyk ve skutečné přátelství, a to zejména na začátku 19. století, kdy se skladatel už stáhl z veřejného hudebního života. Byli ve stálé korespondenci a skladatel věnoval našemu panu hraběti i několik skladeb.“
Pobýval Salieri ve zdech tohoto zámku?
„Máme k tomu jeden jediný doklad a to je první životopis Salieriho, který byl sepsán dva roky po skladatelově smrti v roce 1827 a vytvořil ho právě už zmíněný I. F. Mosel. No a v tomto životopisu je uvedeno, že Antonio Salieri udržoval kontakty s Náměští, s J. V. Haugwitzem, že zde strávil několik dní ve spojení krásné hudby, umění a přírody, že dirigoval Haugwitzovu kapelu jak zde na zámku, tak také když hrabě byl se svými muzikanty přítomen ve Vídni. Takže toto je svědectví od člověka, který byl, můžeme říct, kamarád jak Salieriho, tak Haugwitze a který si to jistě nevymýšlel.“
Co podle vašeho názoru zaujme na výstavě návštěvníka nejvíc?
„V první řadě je to Salieriho hudba, kterou na výstavě slyší. Mnozí z nich jsou s ní konfrontováni vůbec poprvé v životě. Návštěvník si najednou uvědomí, že ta hudba je krásná. A z toho mám radost. A další věc je možnost vidět u nás faximilie originálů Salieriho rukopisů, které věnoval právě hraběti Haugwitzovi a nejvíc ze všeho asi návštěvníky zajímá právě osud Requiem, které skladatel hraběti věnoval a byť si to původně psal sám pro sebe už v roce 1804 tak rokem 1821 máme datovaný onen dedikační dopis, kterým odkazuje toto dílo náměšťskému hraběti Haugwitzovi s přáním aby bylo zde v soukromé kapli odehráno ke smíření Salieriho duše.“
Oba díly výstavy o Antoniu Salierim jsou nesmírně zajímavým zážitkem, který zájemce o hudbu, ale troufám si říct, že i náhodné návštěvníky, zaujme nejen řadou nových informací, ale i atmosférou doby, která přinesla tóny, jež nás dodnes okouzlují.
Výstava je otevřena do 12. října 2025. Neváhejte si zpříjemnit podzim!
Coda
Nový soubor staré hudby SILENTIUM! ensemble s hrdostí zahajuje 14. sezonu abonentního cyklu Bacha na Mozarta! v Brně. První koncert se uskuteční v pátek 19. září v 19:00 v kostele sv. Janů v Brně a představí jedno z nejniternějších děl klasicistní duchovní hudby – Salieriho Requiem. Na pódiu se setkají dva přední soubory: SILENTIUM! ensemble a Czech Ensemble Baroque, pod taktovkou dirigenta Romana Válka. Sezona pak vyvrcholí novodobými premiérami z Kroměřížského archivu pod taktovkou světoznámého dirigenta Tomáše Netopila.
Dramaturgyně cyklu a umělecká vedoucí souboru, Tereza Válková, k nové sezoně říká: „V letošním cyklu jsme se snažili propojit hluboké duchovní zážitky s objevitelským nadšením. Sezóna nabídne jak proslulé velikány, tak i zapomenuté poklady, které se podařilo objevit v archivech. Každý koncert je pro nás příběhem, ať už se jedná o Salieriho intimní zpověď v Requiem, nebo o hudební dílo, které se podařilo objevit po staletích.“ Dramaturgickým vrcholem sezony bude koncert „Z Kroměřížského archivu“ pod taktovkou dirigenta Tomáše Netopila, kde zazní novodobé světové premiéry děl. Dalším velkým lákadlem bude kantáta „Epopej“ od Lukáše Hurníka, která byla zkomponována přímo pro SILENTIUM! ensemble a měla svou premiéru na letošním Hudebním festivalu Znojmo. Sezóna dále nabídne virtuózní sólový recitál flétnistky Michaely Koudelkové s transkripcemi Bachových koncertů a unikátní madrigalový program tří skladatelů se stejným příjmením, Rossi & Rossi & Rossi. V rámci cyklu zazní Buxtehudeho kantáty a vrcholné dílo raně barokního mistra Heinricha Schütze, Geistliche Chormusik.
Salieri: Requiem. 19. 9. 2025, 19:00, kostel sv. Janů
A. Salieri: Piccolo Requiem, De profundis in G minor a další. Piccolo requiem zkomponoval autor roku 1804 sám pro sebe, bylo však dříve (1821) uvedeno na Moravě, na zámku Náměšť nad Oslavou a až po té (1825) zaznělo skutečně na Salieriho pohřbu ve Vídni.
Silentium Ensemble. 20. 9. 2025 17:00, Maestro Salieri, Náměšť nad Oslavou, zámek, 34. Zámecký koncert
SILENTIUM! ensemble. V roce 2025 se na hudební scéně představuje nový soubor staré hudby SILENTIUM! ensemble. Uměleckou vedoucí je Tereza Válková, která v letech 2008 až 2024 působila jako sbormistryně souboru Czech Ensemble Baroque. Nyní spolu oba soubory spolupracují, ale zároveň zahajují každý svoji uměleckou etapu. SILENTIUM! ensemble se i nadále zaměřuje na autentickou interpretaci hudby renesance a baroka, ale propojuje také minulost s přítomností. Oslovuje široké publikum věhlasnými kompozicemi Johanna Sebastiana Bacha či Claudia Monteverdiho, novodobými světovými premiérami znovuobjevených děl autorů jako Pavel Josef Vejvanovský, Philipp Jakob Rittler či Anton Neumann, ale i současnými skladbami Lukáše Hurníka, Tigrana Mansurjana či Oly Gjeila. Kromě orchestru Czech Ensemble Baroque vystupuje ansámbl také se souborem Akademie für Alte Musik Berlin, Concentus Musicus Wien, Musica aeterna Bratislava, Filharmonie Brno aj. Z kooperujících dirigentů je to především Roman Válek, dále také Tomáš Netopil a pro další sezony Andreas Scholl. SILENTIUM! je souborem, který spojuje vášeň pro starou hudbu s hlubokým respektem k historickému odkazu a přináší posluchačům jedinečné, niternými emocemi prodchnuté, hudební zážitky.
Zuzana Ledererová
