Na rozdíl od České filharmonie a Dvořákovy síně Rudolfina, oživuje FOK varhany ve Smetanově síni Obecního domu v Praze každou sezonu a cílevědomě. 18. a 19. 3. byl hostem Pražských symfoniků Olivier Latry, dlouholetý statutární varhaník pařížského chrámu Notre Dame. Poprvé jsem jej slyšel v roce 2011 v pražském chrámu sv. Jakuba a byl to tehdy pro mě šok, protože jsem před tím nikoho neslyšel hrát na „královský nástroj“ ve všech aspektech tak dokonale.
Fota Ivan Malý / FOK.
Tentokrát byl sólistou Koncertu pro varhany, tympány a smyčce g moll Francise Poulenca (1899-1963), člena meziválečné skupiny Le Six. Měl jsem pocit, že Olivier Latry přistoupil k hostování nesmírně zodpovědně. Nejenže hrál zpaměti, ale určitě velmi pečlivě analyzoval možnosti nástroje v Repre, protože měl výborné rejstříkování a maximalizoval dopad Poulencovy hudby; navíc má dokonalou techniku rukou i nohou. Sice to je předválečné dílo (1939), pevně ukotvené v neoklasicismu, ale je to hudba převážně vážná, někde až hrozivá a apelativní. Skladatel v ostrých kontrastech střídá burácející pléno dvojhlasu varhan a tympánů s hřejivými až romanticky jímavými pianissimovými plochami smyčců s podkresem varhan. Bylo to tak sugestivní, že to dojalo i posluchače včetně malého dítěte, které pan Latry rozplakal. (Odvážní rodiče.) Přídavek: J. S. Bach – Sinfonia z Kantáty BWV 29, transkripce pro varhany od Marcela Dupré.
Pestrá, skvěle napsaná hudba a od FOK velmi šťastná dramaturgická volba. V invenčně pulsující hudbě se výborně prezentoval orchestr. Pro mě to byl zážitek, který překryl jak povrchně operní Římský karneval Hectora Berlioze, jehož hudební kvality nelze srovnávat s jeho nadpozemskými opusy – Haroldem v Itálii a Fantastickou symfonií, tak Beethovenovou Pátou symfonií, jež Osudová rozhodně nebyla. Jsem přesvědčen, že to nebyla to vina FOKu, ale dirigenta Marka Letonji, šéfdirigenta Bremer Philharmoniker.
Jestli mají Němci rádi Beethovena tohoto typu, tak Brémany lituji. Strhující dynamičnost, osudovost, mohutnost byly nivelizovány, detaily obrovité sonátové formy první věty byla rozmělněny. Naproti tomu dobře vyjádřil meditativnost Andante con moto. Variace byly velmi dobré. Osudovost Scherzo mohla mát jasnější strukturu. Tato symfonie přímo prosí o hlubokou péči v detailech středních hlasů, v dynamice, agogice, frázování. Pohříchu všeho bylo málo a často slyšel plástve, jak psával v minulém století jeden můj vážený kolega. Základní pojetí bylo více romantické, než stylově ukotvené . Možní dělá slovinský dirigent skvěle Wagnera a romantickou hudbu vůbec, ale u Beethovena jsem neměl pocit setkání s něčím mimořádným. Jsem přesvědčen, že pod vedením současného šéfdirigenta FOK bych slyšel úplně jinou Osudovou.
Luboš Stehlík
