Ve středu 14. srpna 2024 zveřejnila ČTK zprávu, že dirigent Robert Jindra složil funkci šéfdirigenta Státní filharmonie Košice. Oznámil to na sociální síti, orchestr jeho rezignaci přijal. „Český hudebník se vymezuje vůči slovenské ministryni kultury Martině Šimkovičové, jejíž kroky vyvolaly kritiku části umělců i slovenské opozice a podnítily už dvě demonstrace.“ Tamnímu ministerstvu kultury je jedno, že tím Slovensko ztratilo nejlepšího dirigenta, silnou osobnost, který během pár let pozdvihl průměrný orchestr na úroveň Bratislavy. Zdá se, že aspoň vedení orchestru si částečně uvědomilo do jaké krize se tím dostalo. „Koncerty, které měl vést, budeme muset obsadit jinými dirigenty. Je to pro nás obrovská ztráta, mrzí mě to,“ řekla prý ředitelka košické filharmonie Lucia Potokárová. Jindra byl šéfdirigentem Státní filharmonie Košice od roku 2021. Šimkovičovou opakovaně kritizoval na sociální síti Facebook. Když ministryně odvolala šéfa Slovenského národního divadla Mateje Drličku, psal o „její naprosté nekompetenci a totalitních praktikách“, což je mírné hodnocení.
Foto Zdenko Hanout.
Je korektní dodat, že Slovenské ministerstvo kultury Roberta Jindru dříve obvinilo z vulgárních výroků na adresu ministryně. Jindra to však popřel a označil za záměrné vytržení jeho vyjádření z kontextu a účelové pospojování. Zmíněná paní Potokárová zdůraznila, že při prezentování svého názoru volil Jindra pod vlivem emocí nevhodný slovník. Dodala, že respektuje svobodu slova každého zaměstnance či spolupracujícího umělce, jako špičková umělecká instituce vidí však potřebu vyjadřovat názory slušným a kultivovaným způsobem. Vypadá to, že se pevně drží svého křesla, ostatně není divu, když je Košická filharmonie statní.
Nějaký čas jsem o tom přemýšlel. Připadá mi, že ač pan Jindra není slovenským občanem, byl jeho čin navýsost občanský, správný a svým způsobem i statečný, i když jeho taktovka tím neutrpí. Proto věta, že „turbulentní situace na slovenské kulturní scéně má další oběť“, kterou jsem si přečetl na portálu Klasika Plus je nejen bulvární, ale i falešná. Pan dirigent měl prostě potřebu ze své svobodné vůle vyjádřit na jakési síti svůj názor a pevný postoj, který předpokládám souzní s jeho morálním ukotvením, bez ohledu na následky, které musel očekávat. Je to na podobné rovině jako projev Kirilla Petrenka či Semjona Byčkova po okupaci části Ukrajiny Ruskem, i když oni byli v jiné situaci – Šimkovičová měla moc Jindru potrestat, Putin jen způsobil, že slavní dirigenti jsou v Rusku persony non grata. (Na Slovensku působí i další čeští umělci, například sbormistr Jan Rozehnal.)
Moje přemyšlování zákonitě dospělo ke kafkovské otázce – jak by se zachovali čeští dirigenti ve státem dotovaných institucích, kdyby naše ministerstvo kultury ovládla osobnost na kulturní a lidské úrovni Martiny Šimkovičové…? Byli by stejně zásadoví?
Coda. Robert Jindra se narodil roce 1977 v Praze. Absolvoval Pražskou konzervatoř v oborech klasický zpěv a dirigování. Od února 2010 do listopadu 2014 byl hudebním ředitelem opery Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. V letech 2019-2021 zastával post prvního dirigenta v Aalto Musiktheater und Filharmonie Essen. Od září 2022 je hudebním ředitelem Národního divadla v Praze, je též hlavním hostujícím dirigentem Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Důrazně musím připomenout, že je taktéž znamenitým koncertním dirigentem. V cizině je zastupuje Artists Management Zurich.
Luboš Stehlík
