Stát podpořil prostřednictvím ministerstva kultury Rok české hudby (RČH) 2024 částkou 200 milionů korun. Nebudu spekulovat, jestli je to v situaci, kdy na jedné straně stát naordinoval občanům „konsolidační balíček“ a na druhé straně ministerstva a Úřad vlády vyplatily jen za druhé pololetí loňského roku svým zaměstnancům na bonusech více než 353 milionů hodně nebo málo. Je to asi maximum možného, co byl ochoten ministr financí uvolnit. Podívejme se, jaké je rozvodí v rámci  RČH, který je propojen s projektem Smetana 200.

Ze setkání s médii v Rudolfinu dne 16. 1. 2024.

16. ledna byly v Sukově síni Rudolfina, sídla České filharmonie, prezentovány výsledky grantového řízení pro „nepříspěvkové“ subjekty. Je to zajímavé čtení, jež si zaslouží komentář.

Nejdříve však oficiální stanoviska ministerstva kultury a několika leadrů českého kulturního života, jejichž instituce byly ministerským penězovodem podpořeny. (Setkání s novináři v Rudolfinu bylo zajímavé téměř stoprocentním mužským předsednictvem a některými patetickými proslovy.)

„Podporu ministerstva získaly hudební festivaly, operní domy i činoherní divadla a symfonické orchestry. Uspěli také pořadatelé koncertů komorní hudby, základní umělecké školy, vydavatelé knižních i notových publikací a vzniknou také nové nahrávky české hudby. Z rozhodnutí vlády vyčlenilo ministerstvo kultury na Rok české hudby 200 milionů korun. Z těchto prostředků byla zajištěna jak podpora příspěvkových organizací ministerstva kultury, tak veřejné výběrové dotační řízení. V tom bylo rozděleno 88,5 milionů korun mezi necelou stovku žadatelů,“ praví se v tiskovém prohlášení MK.

Ministr kultury Martin Baxa. Foto ČF a MK.

Nejdříve úryvek ze stanoviska ministra kultury Martina Baxy: „Za sebe se velmi těším kupříkladu na nabídku velkých festivalů, jako jsou Pražské jaro či Smetanova Litomyšl, nebo na projekty, které chystají Národní divadlo v Praze, Národní divadlo Brno, Národní divadlo moravskoslezské či Divadlo Josefa Kajetána v Plzni. Já osobně mám velkou radost například ze dvou projektů, jež v hudebním provozu rehabilitují osobnost skladatele Karla Boleslava Jiráka, neprávem opomíjeného současníka Bohuslava Martinů a renesančně vzdělaného polyglota a zakladatele hudebního vysílání v pražském rozhlase….“.

Úhelným kamenem RČH je oslava 200 let od narození Bedřicha Smetany.  Výročí výrazně ovlivnilo plány všech organizátorů. Ocituji názory některých manažerů, kteří dostali peníze navíc, aby mohli realizovat své české plány, jež by bez podpory státu asi nemohly být tak velkorysé, případně by museli hledat jiné zdroje nebo by se instituce zadlužily:

„Pražské jaro 2024 bude velkolepou oslavou Roku české hudby a dvoustého výročí narození Bedřicha Smetany. Festival zahájí Berlínští filharmonikové se svým šéfdirigentem Kirillem Petrenkem – jejich provedení Smetanovy Mé vlasti se jistě zapíše zlatým písmem do festivalové historie. Dirigent Jakub Hrůša, který ve světovém měřítku patří mezi nejuznávanější české hudebníky dneška, na festival zavítá s jedinečným Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia z Říma, jehož je od roku 2021 hlavním hostujícím dirigentem. Jakub Hrůša bude stát také v čele koncertního provedení Smetanovy opery Libuše s plejádou špičkových sólistů v čele s Kateřinou Kněžíkovou a Adamem Plachetkou. Rok české hudby nebudeme slavit pouze skrze autory z dávných kapitol dějin hudby. Hrdě se hlásíme k současným českým skladatelům, jejichž jména jsou možná známější v zahraničí než u nás (nejinak tomu bylo u dnes slavných jmen v dřívějších dobách). Skladatel Kryštof Mařatka je velice úspěšný ve Francii. Pozvali jsme proto Orchestre Philharmonique de Radio France, aby vedle francouzské hudby uvedli také světovou premiéru Mařatkova houslového koncertu SVATYNĚ – v hlubinách jeskynních maleb. Na závěrečném koncertě v podání České filharmonie zazní evropská premiéra skladby Superorganisms Miroslava Srnky.“ (Pavel Trojan, Pražské jaro)

„Janáčkova opera slaví Rok české hudby mezinárodními i ryze českými projekty, koprodukce s partnery Welsh National Opera, Teatro Real Madrid nebo Staatsoper Unter den Linden, Berlin dává českým skladatelům, tvůrcům i české hudbě nový a inspirativní život. David Pountney, Tomáš Hanus, Robert Carsen, David Radok a autorka nové opery Here I am, Orlando Ľubica Čekovská jsou společně se souborem Janáčkovy opery klíčovými umělci Roku české hudby v Národním divadle Brno.“ (Jiří Heřman, Národní divadlo Brno)

„Národní divadlo moravskoslezské chystá v Roce české hudby především souborné uvedení všech osmi dokončených oper Bedřicha Smetany k datu narození (od 2. března) a k datu úmrtí (do 12. května). Smetanovský operní cyklus Ostrava 2024 připravujeme už od roku 2014 a jsme jediní, kdo opery uvede takto ve dvou ucelených blocích a ve vlastním nastudování. Slavnostní Libuši nazkouší dirigent Robert Jindra pro koncertní provedení s Janáčkovou filharmonií Ostrava, sólisty a Pražským filharmonickým sborem pro dvě exkluzivní uvedení vždy v závěru každého z bloků cyklu. Naše nastudování tří vybraných Smetanových oper pak uvedeme letos na festivalu Smetanova Litomyšl a poté také v Divadle J.K.Tyla v Plzni. Opera NDM ještě nazkouší pro červnovou premiéru novou Janáčkovy Příhody lišky Bystroušky v režii izraelského choreografa Itzika Galiliho a v říjnu bude mít v režii Ondřeje Havelky premiéru opera Šarlatán od Pavla Haase – poslední z volného cyklu Opery terezínských skladatelů. Šarlatána uvedeme v rámci festivalu Janáček Brno. Roku české hudby věnuje novou inscenaci s názvem Rapsodie Bohemia také ostravský balet: Tři choreografie nazkouší na hudbu českých skladatelů Bohuslava Martinů, Zdeňka Lišky nebo Jaroslava Ježka tři choreografové mladé generace (narození v 80. letech 20. století). Dvě nové opery komponují pro světové premiéry Roku české hudby také současní čeští tvůrci pro uvedení v rámci červnových Dnů nové opery Ostrava 2024, jejichž je NDM spolupořadatelem.“ (Jiří Nekvasil, Národní divadlo moravskoslezské)

Plány a aktivity Českých center shrnula generální ředitelka Jitka Pánek Jurková: „Rok české hudby odstartoval 4. ledna vyprodaným recitálem Petra Nekorance  v New Yorku. Věřím, že potlesk si Česká centra letos poslechnou ještě mnohokrát: česká hudba je v zahraničí populární. Zahraniční publikum si s Českem ale většinou spojuje spíše Janáčka, Dvořáka či Smetanu. Letos jim ukážeme, že máme co nabídnout také v oblasti jazzu, elektronické hudby nebo soudobé klasické hudby. Živé akce pak doplní podcastová série Faces of Czech Music, ve které se představí třeba multimediální umělec Aid Kid nebo mezzosopranistka Bella Adamova.“

RČH shrnul jeho koordinátor Marek Šulc: „Po vyhodnocení dotačního řízení Ministerstva kultury víme, že počet akcí navázaných na Rok české hudby se počítá na vyšší stovky. Naším cílem je také překročit hranice Prahy a poukázat na zajímavé projekty, které se dějí napříč Českou republikou. Za všechny bych nyní zmínil například divadelní představení Haas a Haas v rámci brněnského Štetl festu nebo Želary, které připravuje Moravské divadlo Olomouc. Chystáme proto pravidelné kulaté stoly, kde dostanou prostor k prezentaci menší pořadatelé, stejně jako vzdělávací, univerzitní či nahrávací projekty.“

Dle informací MK ČR žádosti o podporu  hodnotili:  Lenka Dohnalová (IDU, Česká hudební rada), Lucie Maňourová (Česká filharmonie), Radek Křižanovský (zástupce ředitele Pražské konzervatoře), Radmila Hrdinová (hudební publicistka), Jiří Plocek (publicista a organizátor v oblasti alternativní hudby), Pavel Svoboda (ředitel Komorní filharmonie Pardubice),  Eva Velická (šéfredaktorka Editio Bärenreiter), Roman Bělor (bývalý ředitel Pražského jara, poslanec PS PČR) a Olga Mojžíšová (České muzeum hudby – Muzeum Bedřicha Smetany). Snaha podpořit co nejvíce projektů,  naplnit a zároveň nepřekročit daný finanční limit, přičemž rozhodování komise bylo nejspíše limitováno rozhodnutím ministerstva, že nadpoloviční  podporu dostanou příspěvkové organizace – to vše rozhodování odborníků (doufám) neulehčilo. Výsledek je asi maximem možného. Přesto si dovolím tvrdit, že poměr 111,5 pro domácí k 88, 5 pro hosty je unfair a bylo by to téma pro diskusi. Každopádně by bylo čestné a slušné, kdyby (pevně doufám, že nezávislá a nestranná) komise své rozhodnutí obhájila a brzy zveřejnila svůj komentář. Koneckonců jde o peníze daňových poplatníků. 

Granty a komentář

Speciální ligu hrají Smetanova Litomyšl (14 000 000, prioritní projekt vlády) a Pražské jaro (10 500 000) plus chudší příbuzný z Moravy –  Mezinárodní centrum slovanské hudby Brno / České sny 2024 / Czech Smetana (5 600 000). Při hodnocení na konci roku doufám komise vyhodnotí, jestli to byly dobře investované peníze.  Nad milion korun se dostalo pět projektů: Akademie klasické hudby, což je Dvořákova Praha, může tím pádem (s významným přispěním města Prahy a možná i sponzorů) provést v mezinárodním obsazení na Výstavišti Mahlera. Zvláštní je, že tento festival je prosycen českou hudbou více než mnohé jiné akce, přesto žádal o podporu jen pro tento unikátní projekt. Collegim Vocale 1704 (Collegium 1704?) dostane více než 1 100 000 na zvláštně formulované téma Má vlast – Chopin a jeho Evropa 2024. Český rozhlas, médium veřejné služby placené z našich rozhlasových poplatků, dostane milion na realizaci údajně největšího sborového koncertu k RČH (Tisíc hlasů adventu), což bude možná nejvíce veřejných peněz v české historii pro vokální koncertní akci. Nevím sice, jaké to budou spojené sbory, kuriózní je však skutečnost, že Český rozhlas projevil svůj vztah k sborovému umění tím, že  na počátku 90. let nemilosrdně zrušil svůj špičkový sbor.  Aby se komise vyhnula označení pragocentrická, podpořila Svatováclavský hudební festival (1 400 000) a Festival Krumlov (1 450 000), což je chvályhodné.

Většina grantů se pohybuje v mantinelech mezi 50 000 až 950 000. Mimo jiné mě potěšila podpora soudobé hudby PKF, provedení hudby Jana Nováka a Antonína Rejchy (Filharmonie Brno), což nebude doufám response minulosti, kreativní a spolehlivá Lípa Musica, Sláva Vorlová (Lieder Society), Od polky k ragtimu (JazzFest Brno), Americké jaro, Má vlast na Vyšehradě (FOK), Concentus Moraviae – Smetana 200, Orchestrální cyklus A PKF-Prague Philharmonia… Otazníky bych anticipoval například projekty Bedřich Smetana a Pražský Hlahol (140 000), Karel Svoboda – největší filmové hity (240 000, bez výročí), Pražský pěvecký sbor Smetana (335 000), Farní sbor ČCE Praha 5 (150 000, přitom třeba Umělecká Beseda nemá žádnou podporu), ZUŠ Jablonec nad Nisou (95 000, máme více než 530 základních uměleckých škol, ?), Pražská diecéze CČH k výročí Jana Žižky (120 000)… Překvapilo mě, že nebyly, byť jen symbolicky, podpořeny například projekty Po stopách hudební skupiny Mánes (NeoKlasik), Pocta Smetanovi  a interpretační kurs v Litomyšli (Česká hudební společnost, Smetanovy Jabkenice pro slyšící i neslyšící), Klasická hudba mladým (Visegrád).

Sympatické je přihlášení MK k vydání nahrávek, které jsou dramaturgicky zajímavé a bez podpory by si obtížně hledaly cestu k lidem: reedice Smetanova operního díla, komplet Kryštofa Haranta z Polžic (obé Supraphon), Album Janáček Jiřího Bárty a Terezie Fialové, Album Trobiaritz – Tiburtina (obé Animal Music), Má vlast v původní romantické interpretaci (Musica Flora), Sláva Vorlová (Lieder Society), Her Country (Soleil et Pluie), Hledání sólového klarinetového koncertu (Irvin Venyš). 

Chválím podporu Památníku A. Dvořáka ve Vysoké, notové edice historických oper (Koniasch Latin Press), střízlivou injekci Slovníku české hudební kultury, nechápu odmítnutí kritické edice Fotoalba Bedřicha Smetany. Jistě je dobře, že byly podpořeny vědecké konference Smetana a národní uvědomění (UP Olomouc), Lobkowicz Collections a Konference o varhanách. Zároveň lituji, že tolik potřebné sympozium Zvonař – Heller – Pivoda, která by předpokládám ukázalo, že před Smetanou tu nebylo vzduchoprázdno, nepřišla grantové komisi hodná podpory. (Že by odraz totální dominance Smetany, zaslepenosti grantové komise či vzkaz ctihodné Nadaci pro dějiny kultury ve střední Evropě? Stačilo odmítnout absurdní glorifikaci Karla Svobody a peníze by se našly.)

Speciální grantovou škatulkou je divadlo. 12 milionů – Národní divadlo Brno, 8 milionů – Národní divadlo moravskoslezské Ostrava, 700 000 – Ježek (Městská divadla pražská), 665 000 – Má vlast / Pražský komorní balet / Petr Zuska, 550 000 – Two Widows Reimagined (Prague Sounds),  255 000 – L. Hurník: opera Porucha na lodi Nautilus (HudbaZnojmo). Zvláštním projektem je 8+1 Smetanových oper v DJKT (3 500 000). To vše a desítky dalších byly však v době zveřejnění jen návrhy… 

Výrazně posilněny jsou příspěvkové organizace ministerstva kultury.  Národní divadlo Praha obdrželo na projekty v rámci RČH mimořádný příspěvek 10,1 milionu korun. Jeho aktivity jsou na: www.rokceskehudby.cz/kalendar, Pražský filharmonický sbor –  10 750 000, přičemž jeho koncertní projekty jsou spojeny hlavně s Českou filharmonií. Nejštědřejší bylo ministerstvo kultury právě  k  České filharmonii, která je po zásluze hudební hvězdou České republiky – 18 000 000. Rád bych věřil, že ohromující částka je zrcadlem nesporné výjimečnosti kvalit ČF a nejsou za tím jiné zájmy, propojení či skutečnost, že sídlo RČH je v Rudolfinu. Předpokládám že podpora umožní nad rámec spolupráce s globálním partnerem ČF Nadací  PPF, což by měl být ten správný subjekt, který by měl veškerou aktivitu plně uhradit, hladký průběh výjezdů do reprezentativních zahraničních lokací, zejména pak prestižní turné do USA v závěru roku 2024.

Doufám, že si na počátku roku 2025 řekneme, že bychom se měli intenzivně zabývat v běžném hudebním životě českou hudbou i mimo čtyřková léta, že máme i mimo naši kompoziční svatou čtveřici spoustu úžasné hudby a možná dáme Bedřichu Smetanovi, při vší úctě,  s úlevou aspoň na krátký čas dovolenou. A ještě jeden pocit. Díky podpoře státu zazní metráky české a moravské hudby a svět se více dozví o naší kultuře, ale podobně jako v roce 2014, 2004 a 1994 se uskuteční jen malá množina počinů, které bychom mohli označit jako nadčasové. A budoucno?  Třeba se stane zázrak a Vltavská filharmonie a nové špičkové koncertní sály v Brně a Ostravě budou otevřeny před nebo přímo v roce 2034!