Letošní 4. ročník Ctěnického hudebního festivalu 17. – 19. července v areálu zámku ve Ctěnicích na severním okraji Prahy nabídl návraty k významným hudebním dílům uplynulých tří století. Rok 2024 byl věnován Barokní noci s Händelovým velkolepým Juliem Caesarem. Ve vybraných áriích a duetech připomněl londýnskou premiéru slavné opery. Další večer Romantická noc nechal zaznít písňovému cyklu Krásná mlynářka Franze Schuberta, neboť písně vyšly v roce 1824 poprvé tiskem a získaly ihned oblibu a obdiv. Poslední festivalový večer Jazzová noc s rokem 1924 byl připraven s tehdejší úchvatnou novinkou Rapsodie v modrém George Gershwina a muzikálovými melodiemi.
V Romantické noci 18. července zazněly známé Schubertovy písně, ovšem – jak uvedl předseda festivalového výboru Robert Rytina – snahou pořadatelů bylo ozvláštnění čistě romantické hudby, kterou výtečně nastudovali barytonista Lukáš Bařák a klavírista Zdeněk Klauda. Přednes veršů některých písní v češtině v podání herečky Pavly Gajdošíkové obohatil komorní koncert o scénickou dimenzi. Pět stran nevelkého zámeckého nádvoří přímo vybízelo k dramatizaci, což pořadatelé sympaticky využili – vyvýšený vchod za vraty byl přirozeným pódiem, na němž k sólistovi uprostřed přibylo klavírní křídlo vlevo a křeslo vpravo. Původně v něm seděl zpěvák začtený do knihy poezie, vzápětí přiběhla dívka a vytrhla čtenáři knihu, do níž zvědavě nahlédla a s lehkým posměchem přednášela verše první písně Vandrování. Texty německého básníka Wilhelma Müllera zhudebněné Franzem Schubertem přeložil nově právě pro tento projekt Zdeněk Hron. Barytonista Lukáš Bařák, člen opery Národního divadla v Praze, nastudoval Schubertovy písně rovněž právě pro Štěnice. Svěžest s radostí provázely celý večer klavír Zdeňka Klaudy, vedoucího hudební přípravy Národního divadla. Pavla Gajdošíková, držitelka Českého lva i Ceny Thálie, působí nyní v Divadle pod Palmovkou, uplatnila herecký talent v celé škále, když verše v průběhu večera přednášela s jemnou lehkostí i energicky, vždy z jiného místa zámečku zprvu v křesle, objevila se v okně přízemí nebo patra zámeckých prostor či vstoupila na pódium a hovořila přímo k pěvci, který navazoval na její verše zpěvem v německém originále. Lukáš Bařák sytým a výrazově velmi tvárným barytonem nezapřel bohatou operní praxi a dodal Schubertovým písním energii, vášeň i něhu, stal se i pouhým vypravěčem, poutníkem na cestě. Jeho hlas skutečně dokázal beze zbytku zaplnit zámecké nádvoří a uhranul vyzpívaným, technicky velmi dobře vybaveným hlasem příjemné barvy. Občas v náročných přechodech dynamiky a výrazu bylo znát, že Bařákovo podání písňové literatury bude ještě zrát; už dnes je ovšem mimořádně podporované vynikající mimikou i gestikou, jež je tomuto opernímu sólistovi vlastní a jeho niterný prožitek tematicky různorodých písní v poměrně malém prostoru nádvoří udivoval a nadchl.
Cyklus Krásná mlynářka tvoří ve dvaceti písních příběh vandrovníka putujícího krajinou a opěvujícího zprvu krásy přírody a poté i krásné mlynářky, když jej cesta přivedla až ke mlýnu. Pocity mladíka v písni Večer po práci opět nejprve zazněly hlasem herečky otevřeným přízemním oknem, následoval zpěv plný emocí a netrpělivé zvědavosti. Expresivní výraz střídal zpěv volný, vždy emotivní a zpěvák i svými gesty naznačoval, že přichází se srdcem na dlani, s jímavým tichým obdivem. Neskutečně jemně vyzněl baryton Lukáše Bařáka v písni Ranní pozdrav, klavírní vstupy zaujaly noblesní drobnokresbou a působivou rytmikou. Písně provedly poutníka od náhle probuzené lásky ke krásné mlynářce až k rozloučení po meditaci o životě a pomíjivosti. Závěrečná Ukolébavka potoka rovněž zazněla nejprve ve verších, aby se v pěkném kolébavém tempu úžasně provedeným zpěvem i klavírem rozloučila s diváky v příběhu poutníka, kterého čeká další den a další putování.
Pěvec odešel rázně středem nádvoří mezi posluchači a bouchnutí dveří vzbudilo spontánní potlesk za báječné výkony všech tří umělců. Prolínání zpěvu s precizním klavírním doprovodem a barvitou recitací bylo opravdu zajímavým počinem, který kreativně využil pro prvotřídní hudebníky malebné nádvoří obkroužené barokním zámečkem. V poděkování publiku uvedl Robert Rytina také vzácného hosta večera, sólistku Národního divadla, islandskou mezzosopranistku Arnheiđur Eiríksdóttir.
Marta Tužilová
Fota: Jaromír Tužil, Jana Česáková Hyklová/LEVÝM OKEM, Pavel Hykl/Arsfoto
