„Jaká je myšlenka České studentské filharmonie? Chceme dávat nastupující generaci hudebníků – převážně studentů hudebních škol – pravidelnou možnost zkoušet a provádět velká díla světové symfonické, koncertantní i vokálně instrumentální tvorby. Z hudebníků se snažíme budovat stálý orchestr, ve kterém mezi nimi mohou vznikat dlouhodobé vztahy a porozumění; chceme je podporovat ve zdokonalování umění souhry.“

Pátek 6. března patřila Dvořákova síň Rudolfina v rámci formátu Kroky do nového světa (Na přání sólisty) České studentské filharmonii, která pod empatickým vedením dirigenta Marka Ivanoviće před vyprodaným sálem „zkoušela“ a poté bravurně a téměř bezchybně provedla Koncert h moll Antonína Dvořáka. Sólistou byl věkem orchestru blízký violoncellista Vilém Vlček, k němuž lze bez skrupulí přidat dovětek, že patří mezi nejlepších pět violoncellistů České republiky. Společně s dirigentem a Petrem Kadlecem, jenž je manažerskou duší mladého orchestru (spoluautorem scénáře), který je chráněncem České filharmonie, koncert i moderoval.

 Fota Petra Hajská.

Na takovém „edukačním“ koncertu jsem dosud nebyl, takže moje zvědavost byla nemalá. Základem takového projektu je kvalitní scénář. Z hlav všech tří pánů vyšel velmi kvalitní, poutavý tvar, který publikum, jak jsem se díval kolem, evidentně zaujal, bavil a mnohým, včetně mě, vstoupil do srdce. Ač jsem koncert slyšel asi třicetkrát, nikdy jsem si neuvědomil příběh této hudby – stesk po domově a hlavně červenou niť hudby – skladatelovo duševní napojení na Josefínu Kounicovou, sestru jeho paní, kterou v mládí určitě žhavě miloval a jejíž osud v myšlenkách sledoval až do její smrti.

Pochopil jsem introvertní, velmi lyrické pojetí Viléma Vlčka vedoucí  hudbu v lyrismu a pomalých  tempech až na hranu možného. Jakoby byl Malým princem na své planetě, opečovával svou květinu, díval se na Zemi a koncepčně odlišné výklady oslňujících violoncellistů se světovou gloriolou typu Alisy Weilerstein či Gautiera Capuçona. Nevím, jak působí takové pojetí na koncertu s profesionálním orchestrem a bez výkladu, ale ten večer jsem si to moc užil a mnohé poznal. Za to musím interpretům a třem „konduktérům“ poděkovat.

Abyste pochopili, jak důležitý je scénář takové akce a jeho kvality, malá ukázka ze závěru „zkoušky“:

„UKÁZKA 24 – TŘETÍ VĚTA – od t. 467 do t. 473 (melodii housl. sóla zpívají dámy)

Petr: Je to zase kousek té Josefininy zamilované písně, kterou Dvořák použil už ve druhé větě. Ta píseň se jmenuje „Kéž duch můj sám“ a zpívá se v ní o lásce, kterou člověk v duši cítí vůči tomu svému milovanému nebo milované, a ta láska mu působí takovou zajímavou směs pocitů: blaho, ale i bol.

Marko: To, že Josefina měla tuhle píseň o lásce tak ráda, muselo mít pro Dvořáka velký význam. Jednak proto, že to byla píseň, kterou on sám složil. Ale taky proto, že on sám byl jako mladý muzikant do této Josefiny beznadějně a nešťastně zamilovaný.

Petr: Josefina ho tehdy odmítla a on si pak vzal její sestru, ale když Josefina zemřela, Dvořák určitě vzpomínal i na tu svoji první velkou lásku a tady se s Josefínou loučí.

UKÁZKA 25 – TŘETÍ VĚTA – od t. 461, fermata na t. 468, hrajeme do t. 484

Na fermátě: Marko: Tady je kousek písně „Kéž duch můj sám“, který nám před chvíli připomněly dámy, ale Dvořák ho svěřil sólovým houslím.

Petr: A když sólové housle dozní, Dvořákovo loučení s Josefínou ještě chvíli pokračuje.

UKÁZKA 26 – TŘETÍ VĚTA – tympán sám pořád dokola t. 485

Do tympánu: Marko: Slyšíte sami, hudba už se skoro zastavila a teď už se ozývá jenom ten rytmus hraný na tympán. Zní to jako tlukot srdce…

Petr: …ale jako tlukot víc a víc nemocného srdce, které slábne, tluče nepravidelně, vynechává, až se nakonec zastaví.

UKÁZKA 27 – TŘETÍ VĚTA – od t. 485 do konce věty, s fermatou na t. 495

Na fermátě: Petr: A tady už je úplný závěr. Závěr překvapivý. Ale silný a krásný. Marko: Jako když se otvírají nebesa…

Petr: Čeká nás teď závěrečná část Dvořákova Cellového koncertu. Viléme? Marko?

Marko: Já jsem tu skladbu poprvé slyšel, když mi bylo patnáct. A je to pro mě jedna z nejpůsobivějších Dvořákových skladeb vůbec. A nedokázal jsem říct proč. A přiznám se, že tehdy jsem ani neznal ten příběh s Josefínou. Od té doby, co ho znám, už tu skladbu vnímám taky trošičku jinak. Tak uvidíme, jaký dojem budete mít vy.

Vilém: Pro mě jakožto pro cellistu je tahle skladba takovou Biblí. Je to zdaleka nejznámější a nejhranější violoncellový koncert. A je to cellový koncert, který mě vůbec navedl k tomu, abych se tomuhle nástroji začal víc věnovat. To mi bylo asi sedm a slyšel jsem nahrávku a pak jsem pořád dokolečka poslouchal tu třetí větu.“

Po přestávce zazněl koncert postupně celý, což je vlastně osvědčený bonus filharmonických koncertů. Studenti hráli nadšeně, motivovaně, pozorně a těšila je každá fráze. Nevím, kolik z nich jednou dosáhne na trvalé zaměstnání v České filharmonii, což je její neskrývaný vedlejší cíl kromě edukace mimořádně talentovaných mladých lidí, možná dvacet, možná jen pět, každopádně hrát pod vedením koncertní mistryně Magdalény Mašlaňové z profesionální České filharmonie skvělou hudbu ve výborném sále a nasávat znalosti od předních dirigentů je pro všechny privilegium a škola života, jakou by jinde neměli.

Podpora mladých lidí, kteří mají rádi náročné hudební formy, by měla být důležitá i pro českou společnost, a to i pro ty, kterým nic neříká. Investice aktivního spoluprožívání hudby se každé zemi vyplatí. Jen část má šanci nejen díky České filharmonii, ale i několika dalším orchestrům v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, stát se hudebními profesionály. Většina, která touží po aktivním kontaktu s hudbou, je podporována kraji, městy a hlavně školami, najmě vysokými.

Jednou s platforem, kterou jsem dosud neznal a která mě příjemně překvapila, byl Choral Festival. Jeho vrcholem byl 3. března koncert tří vysokoškolských sborů v Českém muzeu hudby. Slyšel jsem Collegium Paedagogicum  z Univerzity Karlovy (sbormistr Marek Valášek), americký Concert-Chorale z University od Findley (sbormistr Seahwa Jung) a Smíšený sbor z Univerzity z Hradce Králové  (sbormistr Jiří Skopal), který byl pěvecky nejlepší a měl nejzajímavější program. Samozřejmě zde nebyl základem sen o hudební kariéře jako v České studentské filharmonii, ale prosté potěšení ze zpěvu a kontaktu. Přestože měl koncert málo excelence, pro níž tak horují politici a různí byrokraté, prostoupil mě dobrý pocit. Jen kdyby bylo více chlapců a mužů, kteří by chtěli zpívat…

Výkonem a nadšením České studentské filharmonie jsem byl tak nadšen, že jsem se rozhodl k bezprecedentnímu počinu – uveřejnění obsazení orchestru z koncertu dne 6. března 2026:

KROK II – NA PŘÁNÍ SÓLISTY
A. Dvořák – violoncellový koncert h moll
Sólista: Vilém Vlček
prim	koncertní	Magdaléna Mašlaňová		1	flétna	Eliška Přibylová
	1//2	David Kubita (OA)		2	flétna/picc.	Anna Špelinová
	2//1	Naďa Bubancová (OA)
	2//2	Ada Šmídová		1	hoboj	Kristýna Cháberová
	3//1	Michaela Pondělíčková		2	hoboj	Ema Martincová
	3//2	Alžběta Domincová
	4//1	Magda Routová		1	klarinet	Filip Smyček
	4//2	Václav Kerber		2	klarinet	Jan Bostl
	5//1	Jan Pavlas
	5//2	Jakub Nekvasil		1	fagot	Štěpán Jinek
	6//1	Viktor Le Minh		2	fagot	Tereza Pelánová
	6//2	Jitka Musílková
	7//1	Matej Pčolinský		1	lesní roh	Eliška Kopová
	7//2	Tomáš Bargel		2	lesní roh	Petr Macko
sekund	1//1	Jakub Křivánek		3	lesní roh	Kamila Kolářová
	1//2	Viktor Janoštín (OA)
	2//1	Mriia Prokofeva		1	trubka	Aleš Kohoutek (OA)
	2//2	Anna Volková		2	trubka	Jan Suchan
	3//1	Adéla Hýková
	3//2	Jana Pazourková		1	trombón	Tereza Čapková
	4//1	Alžběta Rüklová		2	trombón	Tomáš Reichel
	4//2	Jan Cerman		3	trombón	Jakub Jelínek
	5//1	Marie Burgetová
	5//2	Magdaléna Piskačová			tuba	Václav Steklý
	6//1	Lukáš Bernášek
	6//2	Magdalena Sedláková			tympány	Blanka Šindelářová
viola	1//1	Silvestr Pavlíček (OA)			bicí	Jakub Trpálek
	1//2	Zdeňka Hájková
	2//1	Ondřej Zahradníček
	2//2	Alena Svobodová
	3//1	Františka Barochová
	3//2	Adéla Kamínková
	4//1	Matěj Kraus
	4//2	Dominik Timár
	5//1	Valeriia Busko
violoncello	1//1	Matyáš Keller
	1//2	Klára Hůlková
	2//1	Matěj Čapek
	2//2	Julie Krejčí
	3//1	Klára Gabryšová
	3//2	Júlia Sofia Nagyová
	4//1	Anna Nekvasilová
	4//2	Kateřina Korbelová
kontrabas	1//1	Václav Hořák
	1//2	Jakub Kostka
	2//1	Julius Fečo (OA)
	2//2	Jiří Lukeš
	3//1	Fabian Tkadlčík
	3//2	Radek Vaníček

Luboš Stehlík