Český spolek pro komorní hudbu, který je podřízen České filharmonii, pozval 18. listopadu do svého hlavního cyklu 130. sezony Trio Zimbalist. Bylo to nakonec skvělé rozhodnutí, pro mě jeden z nejlepších komorních projektů tohoto století. Trio tvoří tři přátelé – klavírista George Xiaoyuan Fu, houslista Josef Špaček a violoncellista Timotheos Gavriilidis-Petrin.
Fota Petra Hajská.
Pana Špačka dobře znáte, takže krátce o jeho kolezích. Pan Fu není jen velmi osobitý pianista, ale i provokativní úspěšný skladatel. Je označován za vzrušujícího pianistu s ohromující virtuozitou a myslitele, který zkoumá širokou škálu hudby. Kritika oceňuje interpretační čistotu jeho hry. Pan Gavriilidis-Petrin je prvním cellistou Aténského státního orchestru a řídí Samos, festival mladých. Všichni tři milují komorní hudbu. Setkali se na Curtis Institute of Music ve Filadelfii, jedné z nejlepších amerických hudebních škol, kterou kdysi řídil původem rusko-židovský houslista, skladatel a dirigent Efrem Zimbalist (1889 –1985), jehož řadím mezi nejlepší houslisty a učitele minulého století.
Efrem Zimbalist.
Program pootevřel v první části večera dveře do světa, jenž není u nás moc znám. Je to svět dvou komponistů s židovskými kořeny. Lera Auerbach (nar. 1973) je téměř generační souputnicí tria a u nás je v podstatě neznámá, ačkoli jinde je vnímána jako jedna z nejuznávanějších současných skladatelek. Mieczyslaw Weinberg je na tom maličko lépe (viz například projekt ND Praha Musica non grata).
Klavírní trio č. 1, op. 28 skladatelky, klavíristky, spisovatelky a výtvarnice Lery Auerbach (původně Valeria Lvovna Averbach už ve dvanácti složila operu Dárek od Sněhurky) má v sobě hodně historických inspirací a dobrých prvků – židovská idiomatika, renesance, Bach, Haydn, dvacáté století, ale vše je mimořádně zdařile přetaveno v osobité hudební tvarosloví. Žasl jsem nad její technickou vynalézavostí například v první větě – sul ponticello, pizzicato, glissando… Nakonec dojde i na ostré kontrasty. Jakoby podprahový smutek jsem slyšel i ve Weinbergově Klavírním triu a moll, op. 24 z roku 1945. Je v něm silné rytmické napětí a hlavně lyrické emoce, které trojice FŠG vyjádřila strhujícím způsobem. Kdybych měl jednou větou vyjádřit moje pocity z tohoto mimořádného díla, tak by to byly – náladová proměnlivost, těkavost, smutek.
Rozumím volbě Klavírního tria „Dumky“, op. 90, Antonína Dvořáka. Jednak přihlášení k Roku české hudby, jednak odměna části publika, že „vydrželo“ předchozí nápor náročné moderní hudby. Nicméně za sebe musím dodat, že bych místo notoricky známého opusu raději slyšel třeba Klavírní trio č. 3 f moll, op. 65, B130 téhož autora. Dumky byly technicky dokonalé a bylo znát, že každý takt byl promyšlen. Bylo to velmi emocionální a energické.
Trio Zimbalist zahrálo ve Dvořákově síni Rudolfina v nejlepší formě; jeho symbolický otec Efrem Zimbalist by měl radost… Pevně doufám, že po přesvědčivém úspěchu světového klavírního tria bude soubor pozván dalšími českými institucemi, například předními festivaly.
„Překvapivě dokonalý debut“ Tria Zimbalist byl nedávno oceněn v časopise Gramophone pochvalnou recenzí a současně zařazen do seznamu Editor’s Choice v březnu 2024 jako jedna z nejlepších nových klasických nahrávek měsíce. vydáno 12. ledna 2024.
Luboš Stehlík
