První velkou událostí  festivalu Janáček Brno 24 byla premiéra a následující reprízy opery Výlety páně Broučkovy. Režisér Robert Carsen připravil pro publikum skutečné překvapení: dynamickou  inscenaci plnou pohybu, kterou prostupují výtečně vybrané dobové filmové dokumenty. Základem všeho je rok 1968: nejprve člověk na Měsíci, „náměsíční“ hippies, ve druhé části pak tanky v pražských ulicích… A možná i pár všedních záběrů z města, jak si je někteří ještě pamatujeme. To vše na báječné scéně, kterou navrhl Radu Boruzescu a v kostýmech Annemarie Woods.  První jednání hýřilo všemi kouzly měsíčního života, zatímco druhé, původně husitské, inscenované v civilu  pozdních šedesátých let, tolik šancí nenabízelo. Tím víc připomnělo realitu oněch těžkých dnů a skutečnost, že páni  Broučkové mají snad život věčný.  Nedá mi abych se nezmínila o jednom  detailu, který mne okouzlil. Brouček letí na Měsíc  ve vysokém válcovitém kotli na vaření piva, typickém pro minipivovary některých českých hospod…

Fota Národní divadlo Brno.

Je pochopitelné, že inscenaci, ať je scénicky  jakkoliv atraktivní, dominuje Janáčkova hudba, dramaticky monumentální i něžně lyrická. Dirigent Marko Ivanović si večer evidentně užíval a orchestr pod jeho vedením naplnil svým výkonem obrovské hlediště až po okraj. O báječnou atmosféru se pochopitelně zasloužili i sólisté, uveďme alespoň Daniela Matouška, Doubravku Novotnou a Jana Šťávu. Nicky Spence jako Matěj Brouček překonal všechna očekávání: pěveckým i hereckým výkonem, svými pohyby,  stejně jako celou figurou. A taky výslovností češtiny.  Tady jsou vlastně všechna slova zbytečná. Snad  se ve Vikárce jako Brouček už narodil.

Mám-li být upřímná, z inscenační změny  původního času či doby děje nejsem jako divačka většinou příliš nadšená A tak jsem šla do hlediště s poněkud smíšenými pocity. O to víc mne výsledek překvapil. Právě onen posun dal představení   živý  rozměr a režisér tak, jestli se nemýlím, překonal původně poněkud inscenačně hluchá či z dnešního pohledu těžkopádná místa. Ostatně, rok 68:  vždyť  to už je skoro jako na Měsíci!

Zuzana Ledererová