Legendu o brněnském drakovi zná snad každý Brňák. A právě toto stvoření se stalo inspirací mladému nově vzniklému uměleckému tělesu Crocodile Orchestra pro jeho originální název. Komorní orchestr založený Lukášem Marečkem debutoval v sále Konventu Milosrdných bratří v pátek 27. března pod taktovkou brněnského rodáka a nynějšího studenta Kunstuniversität Graz Tomáš Kalouse. V roli sólistky se představila houslistka Veronika Cagáňová.
Repertoár večera sestával ze známých děl od Wolfganga Amadea Mozarta a Antonína Dvořáka. Mozart svůj Houslový koncert č. 5 A dur K 219napsal v roce 1775 a ještě téhož roku o Vánocích se konala premiéra v Salcburku. Ať už technickými požadavky na sólový part či délkou celé skladby (cca 30 minut) se toto dílo mezi skladatelovými houslovými koncerty vyjímá. Právě volba Mozartova Houslového koncertu A dur, který bývá označován přívlastkem “turecký” musím označit za odvážné. Na první poslech příjemná a lehce stravitelná hudba v sobě totiž nese nejrůznější interpretační úskalí pro orchestr i houslistku. Přehledná a čistá faktura s dobře čitelným harmonickým plánem je však tempově i charakterově velmi strukturovaná, o čemž svědčí i názvy tří vět (např. 1. Allegro aperto – Adagio – Allegro aperto). Určitou zrádnost hudebního kusu lze spatřit v souhře mezi orchestrem a houslistkou či orchestrálními hráči, ale také v oblasti intonace. Sólový part houslí je využíván maximálně, co se tónového rozsahu, dvojhmatů, ale i barevnosti týče.
Prostor, v němž se koncert odehrával, nebyl pro zvolenou skladbu tolik přívětivý z hlediska akustiky. Mnohé detaily zanikaly pod zvukovou klenbou, a naopak některé nástroje (např. lesní rohy) v určitých momentech zvukově z orchestru trčely. Zároveň bych však chtěla vyzdvihnout fakt, že i když se jednalo o komorní uskupení, celkový zvuk měl spíše filharmonický ráz. Ocenit v případě Mozarta musím také vhodně zvolená tempa, kdy těleso nemělo tendenci k těžkopádnosti a zpomalování (jak se to velice často u jiných orchestrů v případě klasicistních děl děje). Tomu nejspíše pomohl i mladistvý elán a zapálení interpretů. Veronika Cagáňová se své role zhostila výtečně a suverénně. I přes občasné intonační či tempové nesrovnalosti se jednalo o precizní nastudování, v němž houslistka vynikala výstavbou frází (především ve virtuózních kadencích), technickou zdatností a rozmanitou barvou tónu.
Druhá půlka večera se nesla v duchu romantismu, v němž orchestr provedl Serenádu pro smyčce E dur, op. 22 Antonína Dvořáka. Skladatel ji zkomponoval v květnu 1875; atmosférou odráží autorovo šťastné období plné koncertních i stipendijních úspěchů. Nosný tematický materiál Dvořák vepsal do drobných pěti vět, přičemž nejen svým idylickým charakterem dílo patří mezi jeho nejčastěji uváděné skladby. V úvodu první věty posluchače zaujala dominance basového rejstříku dodávající hudebnímu momentu sametovost. I když orchestr obsahuje pouze jeden kontrabas a tři violoncella, posluchač nabýval dojmu mnohem většího obsazení těchto nástrojových skupin. Provedení Serenády mělo tah, propracovanou dynamiku i frazeologii. Avšak drobnou výtku bych měla k začátku druhé věty, jejíž rytmický půdorys nebyl hned zřetelný, až bylo posléze znát liché metrum. Také zvolené tempo v této části bych osobně cítila o malinko svižnější skrze určitý taneční charakter. Pojetí druhé věty v režii Crocodile Orchestra mělo v sobě určitou rozevlátost, což však nevnímám jako kritiku, nýbrž pouze jako odlišný, a ne tak očekávaný způsob interpretace, který ovšem na celkovém vyznění skladby neměl žádný negativní vliv.
Crocodile Orchestra představil ambiciózní, povedený a svěží debut založený na muzikálnosti i citu pro detail. Věřím, že v následujících letech se jeho publikum výrazně promění z rodinného a kamarádského okruhu na širší i odbornou veřejnost, která si nenechá ujít nové projekty tohoto tělesa.
Program: Wolfgang Amadeus Mozart – Houslový koncert č. 5 A dur, K. 219, Antonín Dvořák – Serenáda pro smyčce E dur, op. 22, Veronika Cagáňová – housle, Crocodile Orchestra. Tomáš Kalousek – dirigent. Pátek 27. 3. 2026, Sál Konventu Milosrdných bratří.
Tereza Opálková
