„Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným.“
Léto bývá nejen pro politická média okurkovou sezonou. Orchestry a divadla nehrají, nebo vydělávají na zámcích a v cizině, témat je poskrovnu a je až příliš horko. Červencová zpráva o nuceném stěhování dvou významných hudebních institucí je tedy v českém hudebním mikrosvětě malou bombou.
Situace je jasná a zároveň pro mě poněkud tajemná. Vůdci Magistrátu hlavního města Prahy rozhodli, že Dvořákovo muzeum a Smetanovo muzeum, která spadají pod Národní muzeum Praha, přibližně do půl roku ve stávajících lokacích skončí a kvůli havarijnímu stavu se vystěhují, tedy fakticky, nikoliv organizačně, zruší. Velevážení zastupitelé nás voličů schválili ukončení letité bezplatné výpůjčky dvou historických budov na Novotného lávce a v ulici Ke Karlovu, které vlastní Praha a dosud pro své expozice využívalo Národní muzeum. Jejich další osud je nejistý. Není vyloučeno, že nás čeká jeden z největších hudebních skandálů po roce 1989. Jinými slovy příští rok Smetanu na Smetanově nábřeží a Dvořáka ve vile Amerika nenajdete! (Smetanovo muzeum bylo založeno v roce 1926 a pro veřejnost otevřeno o deset let později za přítomnosti prezidenta Edvarda Beneše, Dvořákovo muzeum vzniklo v roce 1932.)
Objekty jsou dle vyjádření pražského magistrátu v nevyhovujícím technickém stavu, který omezuje bezpečný provoz a vystavování unikátních sbírek. Protože Národní muzeum bylo v budovách pouhým nájemcem, nemělo oprávnění budovy opravovat, upravovat či fundamentálně zvelebovat. Nicméně „v muzejních expozicích se nacházejí předměty nevyčíslitelné hodnoty, na které se do Prahy jezdí dívat turisté z celého světa“. Kam přesně se cenné památky a exponáty dočasně přesunou je ale v tuto chvíli nejasné. Vyplývá to z vyjádření mluvčí Národního muzea, podle níž instituce nemůže ze svých rozpočtových prostředků financovat rekonstrukci cizího majetku. „Vedení muzea nicméně rozhodnutí magistrátu vítá a věří, že obě budovy zůstanou po opravách důstojným místem pro odkaz obou hudebních géniů. Nabídlo proto městu maximální součinnost.“
Přípodotek: zatímco expozice Muzea Bedřicha Smetany prošla velkou opravou naposledy po povodních v roce 2002, barokní letohrádek Amerika v ulici Ke Karlovu byl částečně renovován v roce 2011.
Brzy bývalé Dvořákovo muzeum.
Podle mluvčího magistrátu Víta Hofmana má Národní muzeum na předání nemovitostí lhůtu šesti měsíců. „Město musí nejdříve zajistit stavebně-technické, historické a restaurátorské průzkumy a zpracovat projektovou dokumentaci. Teprve poté bude možné určit rozsah prací a finanční náklady. Odbor majetku chce budoucí využití opravených prostor konzultovat s odborem kultury, přičemž prioritou zůstává, aby objekty nadále sloužily kultuře, společenským akcím nebo cestovnímu ruchu.“
Brzy bývalé Smetanovo muzeum.
Zajímavé jsou dle mého názoru následující faktory: souběh obou problémů ve stejném čase, mrtvé léto, kdy novináři buďto odpočívají nebo je zajímá jen politika, podivně originální ministr kultury, knuta šetření, která visí nad Národním muzeem, zákulisní klepy o zvláštním vztahu generálního ředitele NM k oběma institucím… Nevím, jestli stav budov, všemožné rozvody energií, vody etc. jsou skutečně v katastrofickém stavu, leč doufám, že se tím budou mocná média fundamentálně zabývat.
Je možné, že obě budovy skutečně jsou ve špatném technickém stavu a že potřebují generální opravu. Nevím. Kulturní veřejnost a média by však mělo hlavně zajímat, jestli se obě důležité instituce na Novotného lávku k soše Bedřicha Smetany a do Ameriky vrátí nebo je to všechno kamufláž něčeho jiného. Údajně existují zákulisní tlaky, aby se tak nestalo a prý existují dlouhodobé zájmy na zcela jiné využití.
Jistě je důležitá otázka cui bono, ale také jaký bude osud sbírek a odborníků obou muzeí. Provizorně asi skončí lidé v hlavním sídle Českého muzea hudby na Malé Straně, protože propustit je jen tak nejde, a sbírky v depozitáři v Litoměřicích. Každopádně české a zahraniční veřejnosti naléhavě doporučuji, aby navštívila muzea ve jménu Dvořáka a Smetany co nejdříve, nejpozději v říjnu 2026. Možná to bude poslední možnost, jak oba pozoruhodné domy legálně navštívit.
Je to jen můj osobní názor, ale myslím, že návrat je málo pravděpodobný, na to jsou oba objekty (zvláště budova na Smetanově nábřeží) příliš lukrativní! Ostatně je otázka, jak moc Národnímu muzeu a příslušnému ministerstvu na obou subjektech paradigmaticky záleží. A je též otázka, jak moc leží na srdci obou orgánů přibližně deset odborníků obou muzeí a expozice (unikátní fondy jistě mohou klidně skončit v depozitáři)… Třeba jsem ale škarohlíd, mýlím se a za čas bude na světě kdesi v Praze sjednocené (a tudíž levnější) Muzeum S+D (nebo MDS)… Další možnosti: 1. Praha, Evropské hlavní město kultury roku 2000, objeví ve svém bohatém nemovitostním portfoliu v širším centru důstojnou budovu pro obě muzea, kterou nezištně nabídne ministerstvu kultury, 2. MDS obsadí podstatnou část rozsáhlého Nostického paláce na Malé Straně, čímž by se symbolicky navázalo na úžasné činy hraběte Františka Antonína Nostice-Rieneck, který podpořil umění vybudováním Nosticova (dnes Stavovského) divadla.
Jsem si jist, že za Dvořáka, Smetanu, muzea a vůbec českou artificiální hudbu budou na podzim, v zimě a v následných letech bojovat jak Michal Lukeš, tak Emanuele Gadaleta a jak se za ně postaví ostatní muzea a kulturní organizace, mecenáši, filantropové i věhlasní umělci. Jak se k tomu postaví instituce, které se hrdě zaštiťují jmény našich géniů – Smetanova Litomyšl, Dvořákova Praha a Česká filharmonie, nás jistě radostně překvapí. A česká veřejnost? Když mohla věnovat miliony na konfesijní obří nové varhany v katedrále sv. Víta, snad ji bude zajímat osud nekonfesijních muzeí, které jsou součástí národní kulturní identity… Následné měsíce a roky ukáží, jestli jsme v hudbě bojovníci nebo mnichované, jak je pro nás důležitá hudební historie a jestli jména Antonín Dvořák a Bedřich Smetana nejsou jen komerční značkou a záminkou pro formální chlubení.
Léto vybízí k novinářským kachnám. Vybírám jednu z nich: Už nějakou dobu nejen já slýchávám v podhoubí, že se České muzeum hudby údajně přestěhuje buď do Terezína nebo do Kutné Hory. Že by bylo vystěhování těchto „malých“ muzeí prvním krokem nějakého „dočasně trvalého řešení“…? Ale to by přece žádný kulturní člověk s vysokým IQ nemohl připustit, takže to je jistě jen kachna ze záhudbí.
Luboš Stehlík
