Nikol Bóková zažívá úspěšný rok. Pianistka, u níž se interpretace klasického repertoáru střetává s improvizací a komponováním, se stává etablovanou tváří české scény. Její aktuální podzimní turné ji ovšem přivádí do celého světa – se zastávkami v Řecku, Anglii nebo v Japonsku. Záhy po návratu z této země jsem měla možnost Nikol slyšet při sólovém recitálu, který se konal v srdci klavírní manufaktury C. Bechstein v saském Seifhennersdorfu. Od začátku do konce se jednalo o fascinující kaleidoskop komplexních emocí, technické virtuozity a uměleckého vyjádření, který ukázal, jak široký a různorodý může být svět klavírní hudby.

Fota Lípa Musica / Martin Špelda.
Nikol Bóková vystoupila na pozvání mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica a připravila kombinovaný program své hudby a děl romantického velikána Ference Liszta. Je to plodná umělkyně, která během pěti let natočila šest alb a má tedy z čeho vybírat. Přesto bylo v sázce, zda její tvorba obstojí ve srovnání s jednou z nejgeniálnějších osobností hudební historie.
Večer zahájila křehkou kompozicí First Impression, která ve mně evokovala nostalgii a s dokonalou přirozeností přešla do Lisztova Vallée d’Obermann. Zde Bóková položila pevné základy emocionální intenzity celého recitálu. Dokázala mistrně předvést Lisztovu expresivitu a dramatické gradace a z jejího niterného podání čišela skutečnost, že Lisztovy skladby přijala za své, i když není jejich autorkou.
Třetí Capable of Motion je v originálním znění jazzová skladba, napsaná pro uskupení Nikol Bóková Quartet (kytarista David Dorůžka, kontrabasista Martin Kocián, bubeník Michał Wierzgoń). V aranži pro sólový klavír mne neurazila, avšak ani nenadchla. Ale poté přišel zpět Liszt a jeho Sonetto del Petrarca 104 s přízviskem „nenacházím klidu“. Básník v něm přemítá o zmateném stavu, do něhož jej uvrhla láska. Uchvácen svou dámou se cítí uvězněn, a přesto svobodný; hoří láskou, a přesto má pocit, že je stvořen z ledu. Liszt těchto rychlých změn nálad dosahuje pomocí kontrastních úseků či radikálních, často nečekaných, harmonických posunů. Skladba je to tedy výrazově poměrně náročná. Klade velký důraz na barvu tónů, jemnost a kvalitní úhoz. V podání Nikol zněla divukrásně a pro mě se stala vrcholem koncertu.

Před přestávkou přišla řada ještě na Second Impression. Dílo s členitou strukturou mi Lisztův charakterní rukopis připomnělo zatím nejvíc. Zmiňuji to proto, že kompliment o podobnosti stylu Bókové a maďarského virtuosa z úst recenzentů zaznívá opakovaně. V rozhovoru, který pianistka poskytla festivalu Lípa Musica, se svěřila, že se nejedná o prvoplánovou snahu, ale podvědomou inspiraci pramenící z faktu, že skladatel je jejím důvěrným partnerem už od dob studia konzervatoře.
V druhé polovině večera jsme vyslechli Lisztovu druhou koncertní etudu La Laggierezza, následovanou autorskou Perseids. Skladba byla ochutnávkou z desky Prometheus, s níž Bóková v roce 2021 získala cenu Anděl v kategorii jazz.
Balada č. 2 h moll, významná součást romantického repertoáru 19. století, odráží poetické a vypravěčské schopnosti klavíru. Nikol ji podala tak prostě, jako by na světě nebylo nic jednoduššího a svým meditativním ponorem do atmosféry díla uvedla do transu všechny přítomné. Zahrát Ference Liszta tak jako Ferenc Liszt nemůže samozřejmě nikdo, ale v tento moment bylo jeho spojení s interpretkou hmatatelné, jako by propast mezi stoletími vůbec neexistovala.
Na závěr jsme ještě dostali příležitost zakusit poslední vydavatelský počin Nikol Bókové, a to prostřednictvím písně Sakamoto Temple Town. Bylo by to příjemné rozloučení, nicméně spokojené publikum si vytleskalo další tři přídavky.

Moje první setkání s Nikol Bókovou překonalo mé očekávání. Dramaturgie byla poskládaná vhodně – díla obou autorů si velmi dobře komplimentovala. I když jsem přece jen měla pocit, že kompozice Bókové neudržely pozornost posluchačů tolik jako Liszt. Interpretka hrála celý program spatra a většinou se zavřenýma očima.
Drobnou vadou na kráse byl koncertní sál, který je v Bechsteinu k dispozici. Disponuje nízkým stropem a z toho pramenící horší akustikou. Přesto je na místě poděkování pořadatelům festivalu, za jejich neutuchající snahu dostat živou hudbu ke všem lidem, nejen k obyvatelům velkých měst. Talentovanou Nikol Bókovou doporučuji sledovat, třímá v ní velký příslib.
Tereza Rejzková