V sezoně 2024/2025 bude Pražský filharmonický sbor (alias Český pěvecký sbor) slavit devadesátiny. V červnu jsem uveřejnil rozhovor s hlavním sbormistrem Lukášem Vasilkem (https://www.polyharmonie.cz/za-zvukovym-idealem-jdu-na-kazde-zkousce/). Nyní vám nabízím názory druhého sbormistra prvního českého sboru Lukáše Kozubíka.
Fota archiv PFS.
Studoval jste mimo jiné operní zpěv. Je to dobrá příprava pro roli sbormistra?
Jednoznačně ano! Ne snad zcela nezbytná, ale v mnoha ohledech velmi nápomocná. Projít si aktivně studiem zpěvu i sborovou praxí může dát sbormistrovi možnost chápat celý studijní proces v širším kontextu a brát větší ohled na zpěváka, jeho hlasové možnosti a v neposlední řadě psychologii. Možná i proto se před sborem cítím být více kolegou, než „vedoucím“.
Kromě zpěvu jste studoval i dirigování u Lubomíra Mátla, což je spojka s PFS. Co vložil do vaší paměti?
Setkání s panem profesorem mi doslova změnilo život! Kombinace vysoké míry talentu, poctivé práce a neuvěřitelné lidskosti mi otevřelo dveře do tehdy neprobádaného světa sborového umění. Jeho vklad sborovému umění by vydal na obsáhlou publikaci. Co mi však z jeho umění nejvíce utkvělo v paměti je zvuková noblesa doprovázena jadrnou zvukovou měkkostí.
V roce 2022 jste byl jmenován hlavním sbormistrem Sboru Národního divadla v Praze a jste i sbormistrem Pražského filharmonického sboru. Byla to pro vás životní výzva?
Do PFS mne pozval tehdejší ředitel Radim Dolanský a za tuto důvěru jsem mu velmi vděčný. Předstoupit před toto těleso byla a stále je velká životní výzva, protože není pochyb o tom, že se jedná o špičkové evropské těleso. Což klade vysoké nároky nejen na samotné členy sboru, ale přirozeně i nás, kteří máme tu odvahu a privilegium se před ně postavit.
V operní divadle je sbormistr v horším případě sluhou, v lepším partnerem. Na koncertech však máte téměř absolutní svobodu. Jaký je to pocit?
Váš popis operního sbormistra je velmi trefný! A přesto je to právě ND, kde se cítím umělecky jako doma. Koncertní činnost nám samozřejmě přináší obrovské množství svobody, která však může být vystavěna pouze na poctivé a detailní přípravě. A jaký je to pocit? Ve své pomíjivosti a neuchopitelnosti hluboký.
Historie PFS je jedinečná nejen délkou, ale i lidmi, kteří jím prošli – sbormistry, zpěváky a zpěvačkami. Je to pro vás významné?
Jistě. Vědomí velkých sbormistrovských osobností a nekonečného počtu zpěváků, kteří si své zkušenosti a tradice kontinuálně předávali, je zavazující a musí nás nutit nejen k tvrdé práci, ale rovněž velké pokoře.
Čtenář možná tuší, že operní a koncertní zpěv není identický. Vysvětlete odlišnosti mezi operním a koncertním sboristou…
Myslím si, že tím největším rozdílem je potřebný objem zvuku, který musí produkovat operní a koncertní sbor. V opeře byste měli zpívat stále zněle (při zachování dynamiky) ze všech různých míst jeviště a v jakémkoliv rozmístění. V operním sboru se tedy nebráníme prostornějším, znělým hlasům se schopností přizpůsobit se. Koncertní sbor má možnost znít vždy kompaktně, v celé dynamické škále se soustředěním se na každý jednotlivý detail. Koncertní sboroví zpěváci tak mnohem častěji využívají mnoho odstínů nižší dynamiky.
Lze nějak terminologicky specifikovat sousloví „český zvuk“?
Pokud bychom chtěli uchopit definici pojmu „specifický český zvuk“, museli bychom do něj zahrnout několik základních faktorů, jejichž kombinací nám vzniká. Podle mne je to kombinací absentující jednotné pěvecké školy a vlivy východní i západní kultury, která nám v kombinaci s naším rodným jazykem a jeho barevnou škálou přináší ono specifikum. V neposlední řadě je to také naše mentalita. Když slyším naše sbory zpívat Janáčkovu Glagolskou nebo Dvořákovy Svatební košile, je mi jasné, že takové charakteristické jadrné vroucnosti jsme schopni díky všem těmto faktorům.
Přestože PFS zpívá i operu, což vás jistě těší, je hlavně „filharmonický“. Je to pro váš operní život vyvažující?
Zcela určitě! Myslím, že oba tyto „světy“ se mohou velmi dobře doplňovat. Osobně to vnímám jako velké obohacení, které mne neustále provokuje k přemyšlení o způsobu práce, přípravy a možnostech práce se zvukem, který je pro mne nejdůležitější!
Jaký sen jste si s PFS už naplnil?
Jedno skromné přání bylo splněno. Byly to Dvořákovy Svatební košile a jsem za tuto možnost vděčný.
Máte velké zkušenosti s amatérskými sbory, v roli porotce jsem prošel několika soutěžemi. Možná dobrá průprava k vedení zpěváků v akademii PFS. Jaký smysl má sborová akademie? Jací lidé, s jakými ambicemi se tam hlásí a jak probíhá „studium“?
Akademie PFS je u nás velké téma, o kterém poctivě diskutujeme s touhou neustálého rozvoje. Jsme si totiž velmi dobře vědomi, že výchova profesionálního sborového zpěváka vyžaduje systematickou přípravu, která vám dá možnost paralelního zapojení se do zkouškového procesu. V tomto jsme v našem prostoru naprosto jedineční.
Smysl sborové akademie je tedy jednak edukativní, mířící na mladé zpěváky s touhou zpívat v kvalitním sborovém kolektivu, jednak inkluzívní, kdy se PFS snaží formou vzdělávání vyhledávat budoucí již předpřipravené nové členy.
Jistě máte přehled po sborové koncertní literatuře. Jaké skladby jsou pro vás natolik důležité, že si říkáte: „To musím jednou udělat!“
Přiznám se, že více než konkrétní dílo mne lákají konkrétní epochy. Z nich nejvíce francouzský a italský romantismus.
PFS oslaví devadesátiny. Kam by měl sbor dojít řekněme za deset let?
A dá se ještě někam jít? Možná mám velmi malou představivost, ale neskromně si myslím, že pokud se podaří PFS udržet dnešní vysokou uměleckou laťku a tempo práce, bude to velmi úspěšná stovka!
Jakou „nesborovou“ hudbu doma nebo na cestách posloucháte?
Jazz! A nejvíce Tonyho Benetta. Ale nejvíce je to mluvené slovo.
Lukáš Kozubík vystudoval operní zpěv na Janáčkově konzervatoři v Ostravě a Institutu pro umělecká studia na Ostravské univerzitě. Zároveň je absolventem Janáčkovy akademie múzických umění v oboru dirigování sboru ze třídy prof. Lubomíra Mátla. Již během studií spolupracoval s celou řadou koncertních sborů, mimo jiné s Mátlovým akademickým sborem, Pěveckým sborem Lumír Brno. Aktivně se rovněž podílel na činnosti Komorní opery JAMU na pozicích asistenta dirigenta, sbormistra a korepetitora. V letech 2012-2021 byl šéfsbormistrem opery Státního divadla v Košicích. Tam zároveň založil a umělecky vedl Dětské operní studio. V letech 2013-2020 působil jako pedagog na Košické konzervatoři, kde založil operní studio a vedl školní sbor. Pravidelně spolupracoval s Filharmonií Košice, Státním komorním orchestrem Žilina či smyčcovým orchestrem Musica Iuvenalis.
Od září 2020 je druhým sbormistrem Pražského filharmonického sboru, s kterým pravidelně absolvovuje operní festivaly v St. Gallen a Bregenz. Zároveň je uměleckým mentorem Akademie Pražského filharmonického sboru. V září 2022 nastoupil na pozici sbormistra Opery Národního divadla. Od ledna 2023 je jejím šéfsbormistrem.
Luboš Stehlík
