V úterý 14. října 2025 hostil pražský kostel sv. Šimona a Judy belgický vokální soubor Graindelavoix pod vedením Björna Schmelzera, který do Prahy zavítal již po několikáté. Jedná se o ansámbl, jenž se zaměřuje na experimentální interpretaci vokální polyfonie, takže koncert dopředu nabízel příslib zajímavého zážitku. To se naplnilo již při samotném příchodu. Prostor kostela byl netradičně rozdělen přibližně v polovině hlavní lodi, kde tak vznikl prostor pro zpěváky. Ti v něm vytvořili kruh, ve kterém mezi jednotlivými skladbami také průběžně měnili pozice.
Program byl tvořen polyfonními skladbami vzniklými v období vrcholné a pozdní renesance, jejichž autory byli Josquin Desprez, Georges de la Hèle, Jacob Obrecht, Bernardino de Ribera a Giaches de Wert. Jediné anonymní moteto O virgo virginum, připisované následovníkovi Josquina, pro danou epochu potvrzovalo, že neznámá autorská atribuce v žádném případě nemusí znamenat skladbu nižší hodnoty, protože toto dílo svojí kompoziční kvalitou bylo zcela rovnocenné vynikajícím kompozicím výše zmíněných mistrů polyfonie.
Interpretace prozrazovala zjevnou zběhlost v provádění polyfonní hudby renesance. Patrná byla rovněž Schmelzerova inspirace osobitým a spekulativním stylem legendárního Marcela Pérèse, avšak přetaveným do kultivovanějšího hávu. Celkový zvuk ansámblu byl i přes značnou rozdílnost v hlasech jednotlivých pěvců většinou kompaktní, což rozhodně prospívalo i celkově sugestivní interpretaci. Výborně vycházely také kontrasty při střídání celého souboru s menšími ansámblovými vstupy, např. v přechodu mezi Sanctus a Benedictus v de la Hèleho mši Praeter rerum seriem. Celkově bych si však dovedl představit plastičtější a jemnější práci s celkovým provedením, ve kterém by lépe vyzněly i jemnější proměny v polyfonním předivu hlasů. V souladu s dobovou praxí pěvci pracovali též s diminucemi. U Josquinova moteta O admirabile commercium však nebylo úplně vhodné doslovné opakování diminučních ornamentů v imitacích, protože se tím setřel improvizační charakter takových ozdob. Některé diminuce navíc neseděly v harmonii, aniž by bylo zřejmé, jakého efektu se mělo dosáhnout.
Z jednotlivých skladeb je rozhodně třeba zmínit ještě Obrechtovo moteto Salve Regina, v němž Graindelavoix využili působivý kontrast mezi jednohlasým zpěvem, velmi nezvykle rozloženým přes tři oktáty, a polyfonií. Následovala dvě zhudebnění dramatického starozákonního textu proroka Jeremiáše Vox in Rama (Hlas z Ramy). V díle Bernardina de Ribery celkově velmi příznivý dojem zbytečně narušilo několik demonstrativně provedených glissand v tenoru, stejně jako některé stylově v podstatě raně barokní ornamenty v sopránu, které pro tento repertoár považuji stále za předčasné. Celkový dojem však rozhodně vylepšilo stejnojmenné moteto od Giachese de Wert, jenž tragický rozměr textové předlohy umocnil jak samotným začátkem, kdy od nejhlubší polohy postupným vrstvením hlasů dosáhl působivého nářku v horním cantu, tak i velmi zručným využíváním homofonních prvků.
Pražské vystoupení souboru Graindelavoix nabídlo i přes určité otazníky rozhodně zajímavý a inspirativní zážitek. Zcela zaplněný kostel sv. Šimona a Judy, stejně jako nadšený dlouhotrvající potlesk jsou navíc jednoznačným dokladem toho, že ani mnoho stovek let starý repertoár rozhodně nepatří jen do učebnic hudební historie, protože při vhodném hledání možných interpretačních cest má i dnes schopnost oslovovat a obohacovat dnešního člověka. Drobnou připomínku si však dovolím směřovat ještě k doprovodné brožuře koncertu, jejíž text by si zasloužil důkladnější pozornost. Nevím, zda se chyba vyskytla již v originále, nebo při překladu, nicméně v úvodu citovaný Johannes Molanus nebyl protestantským reformátorem, ale naopak katolickým protireformačním teologem z Lovaně, který se hudbou zabýval na pozadí myšlenek tridentského koncilu, ze kterých vyvěrala jeho kritika renesanční polyfonie.
Lukáš M. Vytlačil
