Pozoruhodné starosvětské místo – Foersterovu síň – dokázal opakovaně oživit nenápadný festival Dvořák mladým. Místo konání je mystické: budova přilehlá ke Kostelu svatého Vojtěcha na Novém městě pražském, kde působil mladý Antonín Dvořák v letech 1874 – 1877 a vedle orchestru nedalekého Prozatímního divadla to pro něj byla důležitá životní a existenční kotva. A jak víme, pražská dvořákovská místa jsou velmi přehlušena provozem Vodičkovy nebo Žitné ulice, kde se dlouholetý skladatelův dům podařilo alespoň zvenčí opravit.
Foersterova síň má patinu starobylé památky z dob klasicismu, je v patře s výhledem do dlážděných ulic a stěny zdobí malby krajin s fiktivními architektonickými památkami. Síň byla otevřena ke 100. výročí narození Josefa Bohuslava Foerstera, jehož otec byl legendárním dlouholetým ředitelem kúru u sv. Vojtěcha a budoucí skladatel tu strávil dětství. Síň se otevřela 100 let po Foersterově narození, tedy pouze osm let po jeho smrti v roce 1959, což připomínají dvě vitríny s fotografiemi a výstřižky, které jsou neméně starosvětsky zašlé jako nástěnné malby – ale má to velkou atmosféru. Tohle prostě online nenajdete. A pokud je teplý nedělní podvečer, venku prší a tady se hraje komorní hudba, přenášíme se rovnou do Dvořákovy doby.
V neděli 15. června tu hrálo Dvořákovo klavírní kvarteto první velký Klavírní kvartet č. 1 g moll Johannesa Brahmse. Před provedením uvedla klavíristka a také hlavní organizátorka Slávka Vernerová těch několik důležitých informací, kterak Brahms přes stipendium a nakladatele uvedl mladšího kolegu z Čech do velkého hudebního světa. Hlavním pořadatelem je Společnost Antonína Dvořáka, které akce dělá nejlepší vizitku.
Úvod programu ovšem patřil vědě a krátké přednášce Mozek a hudba, kterou doktor Filip Španiel, působící v Národním ústavu pro duševní zdraví, připravoval ještě s nedávno zesnulým patronem festivalu prof. Cyrilem Höschlem. Na krátké ploše stihl říci mnoho zajímavých tezí – že už mozek velmi malého dítěte má zakódován rozdíl mezi konsonancí a disonancí, že hudba stojí u počátků socializace člověka a je tu od nejstarších dob, kdy jsou lidé spolu. Hudba je vázána na řeč, ale zároveň je jakoby za řečí, smysl pro ni je evolučně starší – a nakonec, že 20. století je jedno velké experimentální dobrodružství, ze kterého se nějakým způsobem poučeni vracíme k dřívějším hudebním epochám. Každá teze by stála za článek, který bych rád četl. Po přestávce s číší vína následoval zmíněný Johannes Brahms.
Ten napsal tři klavírní kvartety a hned ten první je nejhranější, asi také díky cikánsky inspirované čtvrté větě. Cikánské uvolněnosti v něm ale mnoho nehledejte, je to typické koncentrované brahmsovské komponování, kdy jeden nástroj předává hlas druhému a hráči se musí dobře poslouchat. Slávka Vernerová i z klavíru velmi historické vizáže dostala nosný, znělý a pěkný zvuk v koncertantních vstupech rychlých vět. A všechny tři smyčce držely výraz a správně tmavou barvu, violoncellista Jan Žďánský, violista Petr Verner i houslistka Marie Hasoňová s plným výrazným tónem.
Byl to závěrečný koncert komorního festivalu, který začal 12. května koncertem Klavírního dua Markéta Týmlová a Slávka Vernerová a kdo ten večer zrovna nesledoval Mou vlast, mohl slyšet promyšlenou interpretaci čtyřručních skladeb Mozarta, Beethovena, Dvořáka a Debussyho – a každého autora v přesně zvoleném úhozovém rejstříku. O druhý koncert se postarali žáci hudebních škol a loňští laureáti, takže nechyběla dětsky autentická Dvořákova Sonatina op. 100. V dalších koncertech se představil i smyčcový kvartet Maria Ensemble nebo bandoneonista Victor Hugo Villena.
Ačkoli je obecně známo, že Antonín Dvořák měl spoustu dětí a že pro ně složil i docela slavné skladby, dětská soutěž spojená s jeho jménem se dlouhé roky neobjevila. Tohle byl třetí ročník festivalu, který na soutěž konanou v prosinci navazuje. Na pečlivě zpracovaném webu www.antonindvorakmladym.cz je všechno popsáno podrobněji: vybírám jen to, že uzávěrka letošního pátého ročníku soutěže je 31. 10. a že i ten, kdo si myslí, jak zná Dvořákovo dílo, se na webu o jeho klavírních skladbách mnoho dozví. Soutěž je pro účastníky do 25 let, ale hodně myslí na účastníky nejmladší. Vlídná a dobře zorganizovaná akce s prvotřídní lidskou záštitou se bude jistě opakovat a přiláká další zájemce.
Jindřich Bálek
