Osmého září jsem si udělal se svou manželkou nejlepší ze všech výlet do středočeské Nelahozevsi, protože House of Lobkowicz slavil celý den Antonína Dvořáka. V poledne byl slavnostně otevřen kompletně zrenovovaný rodný dům geniálního skladatele, odpoledne uspořádala rodina Lobkowiczů na nádvoří jejich zámku koncert.
O expozici se dozvíte více od odborně nejkompetentnějšího člověka – kurátorky Eleonore Kinsky (https://www.polyharmonie.cz/trapulky-buka-darda-a-kdyby-jenom-to-s-eleonore-kinsky-o-rodnem-domu-antonina-dvoraka/). Můj dojem z exteriéru i interiéru byl obdivný. Nevnímal jsem, že Lobkowiczové nevlastní téměř nic z dvořákovského mobiliáře, zápůjčky z Českého muzea hudby, které vlastní takřka vše, jsou skromné. Dům je dynamický a interaktivní a odpovídá výstavním zvyklostem 21. století ve světě. Jednoznačně doporučuji Nelahozeves navštívit!
Slavnost otevření byla důstojná. Rodný dům Dvořáka je co se týká komplexnosti a sofistikovanosti oprav bílou vránou české hudby. Nemohu však zatajit, že mě nemile překvapilo, že na akci mezinárodního kulturního významu nebyl přítomen ministr kultury (zastoupil jej ministr zahraničí) a že jsem tam neviděl leadery například pražského hudebního života (Česká filharmonie, FOK, Národní divadlo) a středočeské politiky.
Vrcholem koncertu bylo mládí – Symfonický orchestr Pražské konzervatoře, jehož uvedl její nový ředitel Ivo Kahánek a který pod zkušeným vedením Miriam Němcové zahrál Slovanský tanec H dur a velmi slušně se vypořádal s Novosvětskou symfonií. Nepochopitelným kýčem bylo prznění Dvořákových melodií zpěvačkou a hráčem na syntezátory, kteří se jmenují Kiesza a Gilles Parenteau a přiletěli kvůli tomu až z Kanady. Kdyby to Dvořák slyšel, mladé muzikanty by ocenil a na ony dva hosty by vzal hůl a z Nelahozevsi je vyhnal.
„Tam se podívejte na tu malou vesničku s dlouhým jménem Nelahozeves. A hned pod tím zámkem knížete Lobkowicze to nízké stavení. Vidíte? Tam měl můj otec hospodu a zároveň v ní řezničil. V tom domku jsem se narodil a v milém tom kraji prožil jsem své chudé dětství.“ Antonín Dvořák
Luboš Stehlík
