Oratorium Mesiáš, HWV 56, rozhodně nepatří mezi díla, která by bylo třeba nějak obsáhle představovat. Jedná se totiž o nejčastěji uváděnou velkou skladbu Georga Friedricha Händela a ikonický sbor Haleluja patří k nejznámějším vůbec.
Händel jej zkomponoval v roce 1741 a libreto pro něj vytvořil anglický mecenáš Charles Jennens (1700–1773) podle biblických textů. K žánru oratoria skladatel svoji pozornost obrátil již ve třicátých letech 18. století v souvislosti s dlouhodobými problémy jeho operních podniků a proměnou preferencí anglického publika. Mesiáš vznikl jako šesté oratorium, stojí však na pomyslném bodu zlomu v Händelově tvorbě. Předchozí oratoria totiž vznikala souběžně s operní tvorbou, na počátku roku 1741 však Händel po třech provedeních své poslední opery Deidamia žánr italské opery seria zcela opustil. Na 8. dubna navíc oznámil uspořádání posledního koncertu v Londýně, a poté na pozvání Williama Cavendishe, 3. vévody z Devonshiru, odcestoval do irského Dublinu. Zde se mu dostalo tolik potřebného klidu a stabilního zázemí, aby mohl po zklamáních a nemocích z předchozích let znovu načerpat sílu. Z Londýna si také přivezl hotovou partituru Mesiáše. O nadšení, které Jennensův text musel u Händela vzbudit, svědčí, že mu práce na celém díle trvala pouhých 24 dní. Premiéra se uskutečnila 13. dubna 1742 a dublinským publikem byla přijata mimořádně pozitivně. Tento úspěch se podařilo zopakovat i v Londýně a dílo se natrvalo stalo živou součástí hudebního života. Zatímco drtivá většina barokních skladeb upadla se změnou stylu do zapomnění a na své novodobé premiéry musela čekat i několik století, Mesiáš byl často uváděn i po Händelově smrti a zazníval třeba i na velkolepých festivalech.
Bohaté recepci tohoto oratoria odpovídá i nesmírně široká paleta nejrůznějších nahrávek, která se neustále rozrůstá. Nabízí se tedy otázka, zda je vůbec účelné se alespoň některými z nich zabývat. V případě kompaktního disku, který natočil Peter Whelan s Irish Baroque Orchestra pro label Linn Records (katalogové číslo CDK761), je odpověď jednoznačně ano. Jedná se totiž o velmi vydařený záznam. Peter Whelan, sám vynikající hráč na fagot, zde posluchači předkládá nastudování, které je nejen detailně propracované, ale současně i živě dynamické. To se projevuje v první řadě na výkonu orchestru a sboru, kde pozorný posluchač ocení nejen výbornou souhru a témbrovou kompaktnost, ale i jemnou práci s detailní výstavbou dynamiky, která dílu mimořádně sluší již od prvních tónů předehry. Sbor, ačkoliv stejně jako orchestr není nijak početně obsazený, rovněž velmi dovedně pracuje s celou dynamickou škálou i s pečlivou deklamací textu. Výborně tím podtrhuje dramatické vyznění libreta jak v homofonních částech, tak i v náročných a bravurně provedených fugách.
Výborné výkony nabízí také soubor sólistů (zpívajících zároveň ve sboru), který tvoří Hilary Cronin (soprán), Helen Charlston, Alexander Chance, Nathan Merciera (alt), Guy Cutting (tenor), Frederick Long a Edward Grint (bas). Vysokou laťku sólovým výkonům nastavuje již úvodní recitativ Comfort ye s árií Ev’ry valley shall be exalted, které Guy Cutting zpívá nejen s brilantní technickou jistotou, ale i s vynikajícím vystižením charakterového kontrastu mezi oběma rozdílnými částmi. Výborný smysl pro dramatičnost i velmi jistou techniku prezentují i obě dámy, Hilary Cronin a Helen Charlston. Basista Edward Grint má sytou a plnou barvu, která je v tomto oratoriu působivá, v náročných koloraturních pasážích v árii The people that walked in darkness však jeho projev zní toporně a poněkud neobratně. Potřebnou technickou lehkost má naopak druhý basista Frederick Long, který výtečně exceluje zejména v deklamačně i koloraturně náročné árii Why do the nations.
Velmi kvalitní nastudování i celkové provedení tedy nabízí poslech, který i v záplavě jiných nahrávek tohoto oratoria rozhodně má co nabídnout. Bez symbolické zajímavosti přitom není ani irská stopa. Irish Baroque Orchestra, v současnosti přední irský soubor zabývající se historicky poučenou interpretací, totiž tento záznam natočil přímo v Dublinu, kde Händelův Mesiáš před téměř třemi sty lety zazněl vůbec poprvé a vydal se na nikdy nepřerušenou pouť hudebním životem.
Lukáš M. Vytlačil
Text vznikl ve spolupráci s Českou Händelovou společností.
