Cyklus FOK „Stará hudba“ nabídl v úterý 21. dubna 2026 v tradičním prostoru kostela sv. Šimona a Judy pražským posluchačům mimořádný zážitek. Mimořádný jak neobvyklou dramaturgií, tak i kvalitou interpretačního výkonu vokálního ansámblu Tenebrae pod vedením Nigela Shorta.
Fota Hana Görlichová / FOK.
Program byl složen z děl anglických mistrů 16. století a prezentoval polyfonní duchovní tvorbu z anglikánského i katolického prostředí, která se až na některé výjimky u nás provozuje jen velmi málo. První polovinu programu zahájilo moteto Christe qui lux es III, jehož autorem byl Robert White. Vokální polyfonie zde byla prokládána chorálními zpěvy, v nichž podávali vynikající výkon tenoristé Jeremy Budd a Nicholas Madden. Jejich zpěv byl velmi čistý, intonačně precizní a také deklamačně velmi dobře vystavěný. Další skladbou byla Mše pro čtyři hlasy od Williama Byrda. V celém díle rozhodně nebylo možné zapřít Byrdovo kompoziční mistrovství a výjimečně vydařené bylo zejména Agnus Dei, jež vynikalo jemným a až křehkým charakterem, který hudebně skvěle vykresloval mystérium eucharistické oběti. Poté následovalo další Whiteovo moteto Exaudiat te Dominus.
Druhá polovina koncertu patřila zejména dílu Thomase Tallise. Nezamýšleným efektem byl silný nesoulad mezi programovým textem Grega Murraye a výběrem skladeb. Označil-li totiž Murray Tallise jako autora, jenž úspěšnému působení obětoval autorskou osobitost a invenci, pak výběr skladeb doložil pravý opak. Pětice motet představila pestrou šíři stylových prostředků, které Tallis dokázal využívat, a prezentovala jak skladatelovo kompoziční mistrovství, tak i schopnost hlubokého ztvárnění duchovních témat. Prvním případem bylo bezesporu moteto Loquebantur variis linguis, v němž s pomocí nevšedních souzvuků ztvárnil dar mluvit různými jazyky, kterého se dostalo Ježíšovým následovníkům při Seslání Ducha svatého. Moteto Sancte Deus naopak posluchačům nabídlo hluboce mystický zážitek, v němž hudební prostředky Tallis plně využil k dokonalému ztvárnění zhudebněného textu. V dosud bez výjimky polyfonním repertoáru, prokládaném jen chorálními nápěvy, pak byla silným dramaturgickým osvěžením skladba If ye love me. Tallis ji postavil na působivém homofonním začátku, a poté střídavě pracoval s homofonními a polyfonními částmi. Obdivujeme-li anglikánskou tradici sborových interpretací duchovních písní, pak právě repertoár tohoto typu stojí na jejím počátku. Program dále pokračoval motetem Christe qui lux IV (Robert White) a Vox patris caelestis. Posledně jmenované moteto od Williama Mundyho představuje pro svou dobu mimořádně rozměrnou a všestranně složitou skladbu, která klade vysoké nároky jak na interprety, tak i na posluchače. V bezmála osmnáctiminutové kompozici Mundy výrazně exponuje technické dovednosti i hlasový rozsah vokalistů. Dílo na mnoha místech dosahovalo velmi triumfálního efektu a již v době autorova života muselo být velmi složité nejen pro zpěváky, ale i pro samotné posluchače.
Výkon vokálního souboru Tenebrae, který řídil umělecký vedoucí Nigel Short, byl po všech stránkách vynikající a potvrdil jejich dlouhodobě vynikající pověst. Ansámbl, sestavený z výtečných pěvců, byl skvěle sezpívaný. To bylo důležité nejen pro vyrovnané vyznění polyfonie, ale i pro kooperaci uvnitř jednotlivých hlasů, jejichž vzájemné splynutí umocňovalo zejména v sólových či komorních úsecích posluchačský zážitek. Ocenit musím také precizní práci s výslovností textu, zejména u altistek, tenoristů a basistů, i docela úspěšné zvládnutí proměňujícího se poměru hlasů. Poměr mezi některými skupinami se proměňoval podle počtu hlasů, kdy v některých skladbách docházelo k dělení sopránů a basů, což samozřejmě vytvářelo riziko přílišné dominance početnějších sekcí, čemuž však interpreti dokázali velmi zdařile předcházet.
Pražské publikum také koncert zaslouženě odměnilo dlouhými ovacemi a soubor se s ním rozloučil přídavkem v podobě anglické sborové skladby. Ta byla skutečně příslovečnou třešničkou na dortu, v uvolněné atmosféře po celém koncertu navíc naprosto excelentně provedenou. Dovolím si na tomto místě vyslovit názor, že onen přídavek by mohl být inspirací pro případný budoucí koncert Tenebrae, kteří se s naprostou suverenitou pohybují i v repertoáru 19. a 20. století.
Lukáš M. Vytlačil
