Když jsem občas konfrontován se varhanním plénem velkých romantických varhan v chrámu nebo velkém sále, připadám si jako malá bytost, která se ocitne před něčím, co vlastně úplně nechápe. Jako bych stál před hudebním všehomírem.
Asi nejsilnější takový pocit jsem měl 28. března ve Smetanově síni Obecního domu v Praze na recitálu čtyřiašedesátiletého Oliviera Latryho, světové hudební hvězdy a titulárního varhaníka pařížského chrámu Notre Dame, asi nejslavnější francouzské katedrály. Matiné pořádal FOK.
Zvolil si ne zrovna běžný program. Samozřejmě nechyběl Johann Sebastian Bach, jenže místo slavných originálních varhanních opusů vybral dvě aranžmá: Houslové partity d moll č. 2 (BWV 1004) od Henryho Messerera a Flétnové sonáty Es dur (BWV 1031) od Louise Vierneho, která lépe souzněla s dispozicí varhan. Překvapivá zpracování (slyšel jsem je poprvé) sice zcela změnila původní paradigma skladeb, leč provedení bylo dokonalé. Nesmírně silně na mě působily Chorál č. 3 a moll Césara Francka a Andante sostenuto z deváté Gotické symfonie op. 70 Charlese-Marie Widora, vlivného francouzského postromantika. Skvělé rejstříkování potvrdilo silné kvality nástroje. Jen jsem litoval, že kvůli stopáži matiné nebylo možné skladbu provést celou. I zbylá dvě díla byla z varhaníkovy rodné země – nádherná Litanie JA 119 Jehana Alaina a velkolepý sedmý opus Preludium a fuga na jméno Alain od Maurice Duruflého, který kompozičně navázal na Francka a Widora. Francouzský blok byl panem Latrym dobře sestaven.
Fota Hana Görlichová.
Jakkoliv výběr chápu, je škoda, že v řádném programu nezbylo místo na poctu české varhanní tvorbě, která je evropsky významná. Aspoň v závěrečné „improvizaci“ došlo na poděkování, když si jako téma vybral píseň Ej lásko, lásko. Tečkou pak byla hudba Louise Vierneho – Carillon de Westminster, op. 54. č. 6.
Olivier Latry nabídl překvapivě plnému sálu většinu zvukových možností secesních varhan z roku 1912. Hrál nedostižně a pro mě to byl podobně silný životní prožitek jako poslech improvizace Oliviera Messiaena z konce 80. let minulého století v pařížském kostele Svaté Trojice, které jsem byl náhodou přítomen.
Škoda, že FOK nemůže nabízet více varhanních recitálů, v této sezoně to byly tři. Možná by bylo na místě zkusit připravit v budoucnu třeba na srpen nebo na počátek září menší varhanní festival s dalšími evropskými hvězdami nebo počet varhanních recitálů během sezony navýšit… Připadalo mi, že pro určitou část mládeže jsou varhany „in“.
Luboš Stehlík
