Zemlinského kvarteto je už podeváté otcem cyklu komorních koncertů s názvem 4plus. Je výtečným doplňkem sezony Českého spolku pro komorní hudbu, komorních projektu FOK nebo například festivalu Euroart. Partnerství s Městskou knihovnou v Praze bylo skvělým nápadem, protože žádného producenta klasické hudby dosud nenapadlo koncepčně využívat docela velký hlavní sál v centrále knihovny na Mariánském náměstí. Má sice pro publikum i umělce na pódiu specifické akustické podmínky, ale je útulný a překvapivě intimní.
Zemlinští (František Souček, Petr Střížek, Petr Holman, Vladimír Fortin), kteří jsou dávno etablovaní a právem patří do české kvartetní elity, pozvali mladé Ševčíkovo kvarteto, jejichž kariéra v podstatě začíná a které hledá svoje místo doma a za hranicemi – Pavlína Tesařová, Michael Foršt, Matouš Hasoň, Adam Klánský. Mám pocit, že při vytížení v orchestrech, školách a dalších aktivitách řeší a budou řešit „kvadraturu kruhu“, jinak řečeno quo vadis…
Program mě potěšil, protože jsem se i poučil a rozšířil hudební paměť. Nejprve zahráli Zemlinští Smyčcový sextet z opery Capriccio Richarda Strausse, který jsem živě dosud neslyšel. Hudba má sice kompoziční kvalitou daleko k vrcholným opusům skladatele, ale určitě je zajímavější než samotná opera z nacistických 40. let. Interpretace měla hodně blízko k dokonalosti; speciálně musím ocenit brilantní výkon primária Františka Součka. Empatický byl vklad dvou členů Ševčíkova kvarteta – Matouše Hasoně a Adama Klánského.
Neméně kvalitní byla interpretace Brahmsova Prvního smyčcového sextetu B dur, jehož základem byli Ševčíkovci doplnění Petrem Holmanem a Vladimírem Fortinem. Chtě nechtě jsem žasnul nad virtuozitou, energií a tónovým bohatstvím primariusky.
Vrcholem večera bylo, pro mě nové, provedení Smyčcového oktetu F dur dánského skladatele Nielse Gadeho, v němž seděl na první židli František Souček. Jakkoli jde o velmi kvalitní hudbu, kterou bych řadil asi na úroveň Čajkovského nebo Griega, přece jen není tak melodicky silná a vynalézavá jako instrumentální komorní hudba Dvořáka. Přesto musí být Středoevropanovi blízká její lehkonohá tanečnost, pestrost a efektnost. Co se týká hry samotné, nejvíce mě zaujal „superprimárius“ Souček a dále Pavla Tesařová, sekundista Petr Střížek a cellistka Adam Klánský. Nicméně nejvíce se mi líbila energie a nadšení okteta i vzájemná empatie.
Velmi doporučuji další tři koncerty cyklu, které avizují mimo jiné spoluúčast Bennewitzova kvarteta a Talichova kvarteta (více informací se dozvíte na www.zemlinskyquartet.cz).
Luboš Stehlík
