Vánoce jsou období, ke kterému hudba neodmyslitelně patří. U nás je typickým zvukovým doplňkem vedle koled Česká mše vánoční Jakuba Jana Ryby, v Německu pak zase šestice Bachových kantát známých jako Vánoční oratorium. Podoba provozovaného repertoáru se však v průběhu času proměňovala a to i podle zemí. V roce 2025 vyšla pod značkou labelu Soli Deo Gloria, známém hlavně díky kompletním kantátám Johanna Sebastiana Bacha v nastudování Johna Eliota Gardinera, nahrávka s názvem Charpentier: Baroque Christmas (katalogové číslo SDG737). Ta je pozvánkou k seznámení s hudbou, která je i přes své kvality na okraji zájmu českých interpretů. Jde totiž o skladby francouzského barokního skladatele Marca-Antoina Charpentiera (1643?–1704), jednoho z nejvýznamnějších komponistů v době vlády Ludvíka XIV.
Základní osu dramaturgie nahrávky tvoří dvě vokálně instrumentální duchovní díla. Tím prvním je moteto In nativitatem Domini canticum, H. 416, tedy zpěv k narození Páně. Pozoruhodné moteto sestává z jedenácti částí. Po úvodním preludiu a sboru Memorare testamenti, který je prosbou k Bohu za seslání Mesiáše, následují dvě instrumentální věty. V části s názvem Nuit (Noc) Charpentier využívá harmonicky propracovaných modulací v tiché dynamice vystavěných na kontinuálním, tzv. kráčejícím basu, čímž dociluje pozoruhodného, až mystického charakteru, který i bez použití slov názorně vykresluje jak zázrak příchodu Spasitele uprostřed ztichlé noci, tak i křehký okamžik zrození nového života. Na to pak navazuje kratičký instrumentální úvod Réveil des bergers (Probuzení pastýřů) a sbor pastýřů, kteří žasnou nad podivuhodným světlem komety. I nadále je pak textově zpracováván vánoční příběh ve své klasické podobě, přičemž jsou sbory prokládány vstupy sólistů. V orchestru Charpentier využívá v tehdejší francouzské kultuře oblíbený témbr smyčcových nástrojů a dvojice zobcových fléten, v tomto repertoáru altových i sopránových.
Další dílo, Messe de Minuit pour Noël, H. 9, je pak určena přímo pro slavení půlnoční bohoslužby. Instrumentačně se jedná o klasické dílo pro sólisty a sbor, které doprovází instrumentální ansámbl ve stejném složení jako u předchozího moteta. Zajímavostí však je, že u více než poloviny ze šestnácti částí mše Charpentier použil melodie vánočních písní, jako např. Joseph est bien marié (Josef dobrý snoubenec) nebo Une jeune pucelle (Mladá panna). Písňový materiál je zpracován ve vysoké umělecké podobě, často jako vokálně instrumentální polyfonie.
Uvedená sakrální díla jsou pak dramaturgicky doplněna ještě výběrem ze dvou cyklů sbírky Noël sur les instruments (resp. Noël pour les instruments), H. 531 a H. 534. Jak částečně napovídá již název, jedná se o soubor melodií vánočních písní zpracovaných jen pro instrumentální ansámbl, v němž je možné použít flétny a smyčcové nástroje s continuem. Tím je opět docíleno jak jemných zvukových odstínů, tak i pastorálního charakteru. Charpentier zde navíc oproti půlnoční mši písňové melodie příliš nezpracovává, pouze je citlivě harmonizuje, takže je nechává znít v jejich jednoduchosti. Posluchači tedy v dramaturgii nahrávky mohou zároveň na některých nápěvech porovnávat, jak komponista ke stejnému materiálu přistoupil ve vokálně instrumentální mši a v čistě instrumentálním zpracování.
Díla jsou na kompaktním disku zachycena v interpretací Monteverdi Choir a barokního ansámblu English Baroque Soloists pod vedením francouzského cembalisty a dirigenta Christopha Rousseta. Jejich provedení je velice kvalitní jak po stránce technické, tak též interpretační. Na pozadí skvělé souhry dokážou pod Roussetovým vedením dobře vystihnout různé charakterové roviny od jemné pastorality vánoční noci, přes pastýřskou radost až po typickou sakrální hloubku i monumentalitu barokní hudby. Neodpustím si jednu drobnou poznámku k sopránovým zobcovým flétnám, z jejichž strany by si v některých místech zasloužilo pozornost poněkud pečlivější provedení začátků trylků, u nichž se někdy zvukově ztrácí počáteční apoggiatura. Ze sborových částí poslechově zaujme už sugestivní začátek Memorare testamenti z úvodního moteta In nativitatem Domini canticum, z instrumentálních pak nepochybně úvodní preludium a již zmiňovaná Nuit.
Sólové partie jsou na této nahrávce obsazeny vybranými sboristy. Nejvíce zaujmou výkony sopranistky Hilary Cronin, altisty Sama Bodena a tenoristy Ruairiho Bowena. Vokálně kvalitní je rovněž projev basisty Floriana Störtze, překvapivá je však velice špatná výslovnost samohlásek v úvodním incipitu mešní části Credo in unum Deum. Příliš mne však nezaujala sopranistka Keri Fuge a to jak kvůli intonačním nedostatkům, tak i specificky ostré barvě hlasu, která zejména v ansámblové větě Et in Spiritum Sanctum kontrastuje s ostatními sólisty i jemně kompaktním zvukem nástrojů.
I přes některé menší nedostatky si však nahrávka nesporně zasluhuje pozornost a to jak kvůli kvalitnímu výkonu celého ansámblu a většiny sólistů, tak zejména kvůli nádherné Charpentierově hudbě. Díla, která rozeznívala kostely ve Francii krále Slunce, mohou i dnes nejen posluchačsky potěšit, ale umožní nám i nahlédnout do půvabného světa francouzských barokních Vánoc.
Lukáš M. Vytlačil
