Sešli se na Pražské konzervatoři, kde na podzim roku 2023 v sestavě David Hernych (první housle), Marek Pavlica (druhé housle), Jan Čermák (viola) a Matěj Čapek (violoncello) zformovali kvarteto pod vedením Radima Sedmidubského a podle svého učitele se nazvali Siebeneichener Quartett. Záhy se rozhodli přihlásit se do Soutěže Nadace Bohuslava Martinů, která se konala týž podzim. Vyhráli ji a získali i několik dalších ocenění. Od té doby spolu stále hrají, pouze violoncellistu Matěje Čapka vystřídal před rokem David Pěruška. Hra mladého souboru vyniká precizností, zvukovou vytříbeností a hloubkou výrazu. Hovořili jsme spolu v létě během Ševčíkovy akademie v Horažďovicích, kam se přijeli zdokonalovat.
Fota Petra Hajská.
Na jakých školách studujete?
David Hernych: Na Hochschule Luzern.
Marek Pavlica: Na Mozarteu v Salcburku.
David Pěruška: Na pražské HAMU.
Jan Čermák: Jsem z kolegů nejstarší, hraji v Symfonickém orchestru Českého rozhlasu, vedle Pražské konzervatoře jsem vystudoval na FF UK obecnou lingvistiku a švédštinu. Ještě vloni jsem na filozofické fakultě učil.
Jak jste se dostal k viole?
Jan Čermák: S violou jsem začal ještě na základní umělecké škole, absolvoval jsem i stupeň studia pro dospělé, ale pak už nebylo kam pokračovat, a tak jsem se přihlásil na Pražskou konzervatoř. Nejprve jsem byl ve třídě s Davidem Pěruškou, několikrát jsem musel studia přerušit, abych mohl dokončil magisterská studia na filozofické fakultě, a po návratu jsem se sešel v ročníku s Davidem Hernychem a Markem.
Každý studujete či hrajete někde jinde. Jak se vám daří potkávat se na zkouškách a vystoupeních?
Marek Pavlica: Přirovnávám to ke vztahu na dálku – když ti dva chtějí, jde to. Máme krásné příležitosti, ať už je to díky vítězství v Soutěži Nadace Martinů, nebo díky Tomáši Jamníkovi a Akademii komorní hudby (AKH). V průběhu roku se potkáváme, jak to jen jde. Máme naplánované společné koncerty a jejich termínům přizpůsobujeme naše zkoušení. Nyní musíme přijet každý z jiného místa, v uplynulém školním roce to bylo náročné, protože každý z nás byl v jiném státě. Bylo až legrační, jak usilovně jsme hledali společné termíny a společnou zemi, kde a kdy bychom se mohli sejít. Vždycky zkoušení přizpůsobujeme koncertům, které jsou před námi. Snažíme se vyhovět programovým přáním pořadatelů, zároveň však vybíráme i skladby, které nás jako kvarteto posunou dál.
Na komorním koncertě Ševčíkovy akademie mě velmi zaujala vaše interpretace Smetanova kvartetu Z mého života, nejen technickou precizností a hloubkou pochopení, ale zejména svou mladistvostí. Jak jste k nastudování tohoto zásadního díla kvartetní literatury přistupovali a proč jste ho zařadili do repertoáru?
David Hernych: Tuto skladbu jsme nastudovali na přání pořadatele jednoho festivalu, kam jsme byli pozváni. Nakonec z vystoupení sešlo, ale Smetanův kvartet jsme dotáhli do konce, protože jsme si říkali, že by bylo bezvadné toto zásadní dílo nejen českého, ale i světového repertoáru umět.
Marek Pavlica: Dodal bych, že to bylo vlonia nastudování tohoto díla se velmi hodilo jak k Roku české hudby, tak k projektu Smetana 200.
David Hernych: Na konci září nás čekají se Smetanou tři koncerty, 24. září to bude koncert v Janáčkově salonu v Praze, tam bude stěžejní číslo programu kvartet Z mého života, dále zahrajeme Pět kusů pro smyčcové kvarteto Erwina Schulhoffa a Smyčcový kvartet č. 4 Viktora Kalabise. Dostali jsme krásnou příležitost vystoupit 26. září v hotelu Alchymista na festivalu Mladá Praha s romantickým programem – Borodinův Smyčcový kvartet č. 2 a opět Smetana Z mého života. A
potom přijde něco neuvěřitelného – v rámci Mladé Prahy vystoupíme se stejným programem 28. září v Lučanech nad Nisou, kde Smetanovci měli chaty. Je krásné zahrát Bedřicha Smetanu v místech, kde Smetanovci zkoušeli. Koncert se bude konat v místním kostele.
A ještě jedna souvislost tu je. Náš Siebeneichener Quartett jsme pojmenovali po Radimu Sedmidubském, který byl členem Škampova kvarteta, pojmenovaného po Milanu Škampovi, violistovi Smetanova kvarteta.
Jakou roli sehrála ve vašem vývoji Akademie komorní hudby?
Marek Pavlica: My tři – David Hernych, David Pěruška a já – jsme na podzim 2022 udělali konkurz do Akademie komorní hudby, kde jsme se začali více potkávat a občas společně i hrát.
David Pěruška: Nejprve jsme hráli lehčí komořinky, Chaussona, Kramáře, takové kratší kousky…
David Hernych: …až na to, že „kratší kousek“ Chausson trvá 45 minut. (Smích) No ale začali jsme se vídat a hrát spolu.
Marek Pavlica: My s Davidem Hernychem jsme měli již v tu dobu kvarteto na konzervatoři, a když přišlo na lámání chleba a potřebovali jsme oslovit nového violoncellistu, obrátili jsme se na osvědčenou a ověřenou firmu Davida Pěrušku, protože jsme ho znali nejen z konzervatoře, ale hlavně jsme díky AKH již věděli, jaké hráčské kvality má.
Mluvíme spolu v Horažďovicích na Ševčíkově akademii. Jaká byla vaše cesta sem?
David Pěruška: Tomáš Jamník nám nabídl, že se můžeme zúčastnit těchto kurzů, nejsme tu jediné kvarteto, jsou tu i kamarádi z Janečkova smyčcového kvarteta a připojí se i Sukovo kvarteto. Jsou to jedinečné příležitosti. Pracovali jsme s Jiřím Kabátem, Janem Fišerem a Peterem Jarůškem.
David Hernych: Tomáš Jamník nás sem pozval jako kvarteto, ale my jsme si zdejší pobyt rozšířili i o sólové hodiny. A hrajeme i v Ševčík Academy Orchestra (všichni členové kvarteta vedli orchestrální nástrojové skupiny, David Hernych byl spolu s Kristiánem Mráčkem koncertním mistrem – pozn. red.).
Zkušení komorní hráči říkají, že kvarteto je práce na plný úvazek, která se neslučuje se sólovými ambicemi. Ovšem vy ty sólové ambice máte. Nepere se to ve vás?
Marek Pavlica: Myslím, že na to máme všichni stejný pohled, v tuto chvíli jsme dohodnutí. Jsme pořád relativně mladý soubor a většina z nás stále studuje. Proto jsme se rozhodli kvarteto vést způsobem, jak to děláme nyní. Uvidíme, co se stane za pár let, až dokončíme studia, která jsou pro nás potřebná. V tuto chvíli je pro každého z nás nejdůležitější se stále rozvíjet i jako hráči, kteří svůj nástroj výborně ovládají. To je naše domluva. Uvidíme, co bude za pár let.
Rád bych ještě zmínil, že to nejsou jen koncerty, které Tomáš Jamník a AKH zprostředkovává, ale jsme moc rádi, že jsme kvůli němu mohli absolvovat hodiny a masterclasses se skvělými pedagogy, ať už to byl Fedor Rudin, s kterým jsme se potkali letos v únoru, nebo houslistka z amerického Juilliard String Quartet Areta Zhulla, s níž jsme měli příležitost pracovat na masterclass v rámci německé nadace Villa Musica, která je partnerskou organizací Akademie komorní hudby. Za to jsme opravdu moc vděční a tyhle kroky, které pro nás AKH a Tomáš Jamník udělali, směřují dál, i za oceán.
David Hernych: Od Arety Zhully jsme totiž dostali pozvání do USA na Juilliard String Quartet Seminar, který jsme absolvovali koncem května v New Yorku na Juilliard School. Účast na tomto masterclass finančně podpořil Nadační fond Stadler‑Trier. Jsme rádi, že letos budeme historicky prvním komorním souborem v jejich rezidenčním programu.
Siebeneichener Quartett je v této sezoně prvním rezidenčním komorním souborem Nadačního fondu Stadler-Trier, který podporuje umělecký růst mimořádně nadaných mladých umělců. Ve výběru hrají roli kvalita dosavadních výkonů, motivace ke spolupráci i potenciál pro další růst.
Mladí hudebníci budou mít k dispozici zázemí pro pravidelné zkoušky v koncertním sále nadace s klavírem Steinway (Salón Celetná), dostanou možnost dvou koncertních vystoupení během sezony a pedagogického vedení od špičkových umělců a v neposlední řadě se jim dostane intenzivní propagační podpory.
Ředitelka nadace Magdalena Nováčková o volbě rezidenčního souboru říká: „Rezidence není odměnou za dosažené úspěchy, ale vyjádření důvěry v to, co teprve přijde. V Siebeneichener Quartett jsme našli čtyři mladé osobnosti, které chtějí tvořit něco společně – a s hlubokou vnitřní opravdovostí. Jako nadace chceme být v jejich blízkosti právě teď – v době, kdy se rodí jejich směr. Takové momenty jsou pro nás největší inspirací.“
Alena Sojková
