Na koncertu 12. června 2025 v plzeňské Měšťanské besedě, kterým uzavřela Plzeňská filharmonie koncertní sezónu, zazněla díla Sergeje Prokofjeva.
V první polovině večera měli posluchači možnost uslyšet Prokofjevovu Koncertantní symfonii pro violoncello a orchestr e moll, op. 125. Je to jedno z nejobtížnějších děl violoncellového repertoáru, které vlastně vzniklo přepracováním Prokofjevova prvního koncertu. Dílo nebylo věnováno nikomu menšímu než Mstislavu Rostropovičovi, který se ho také s velkou uměleckou autoritou ujal. Z důvodu nároků, které klade na sólistu, nezaznívá na našich koncertních podiích příliš často. Je to dílo, které má osobité lyrické plochy přerušované pověstnými rytmickými a harmonickými „škleby“ tak typickými pro tvorbu autora.
Fota Tomáš Feix .
Cellista Michal Balas hrál náročné dílo koncertně poprvé. Nebylo to ale nijak znát. Svého partu se ujal zpaměti s velkou technickou svrchovaností. Snad jen lyrické plochy ve vysokých polohách nástroje mohli vyznít ještě plastičtěji jak je známe z legendárních podání Mstislava Rostropoviče či Jánose Starkera.
Plzeňská filharmonie pod vedením Chuheie Iwasakiho byla sólistovi velkou oporou. Nepřehlušovala tóny violoncella ani ve spodních diskantech. Bylo znát, že interpreti k dílu přistoupili nanejvýš odpovědně i vzhledem k tomu, že se koncert zaznamenával za účelem jeho vydání na zvukových nosičích. Velký aplaus i standing ovation pro sólistu a orchestr byly naprosto zasloužené. Sólista přidal Polské capriccio od skladatelky a sólistovy krajanky Grazyny Bacewicz, které je přepisem původně houslové skladby. Plzeňská filharmonie se v posledních letech může pochlubit spoluprací hned s několika skvělými violoncellisty – Gautiera Capuçona, Senju Rummukainen či Petra Nouzovského nevyjímaje. A zdaleka se nejedná jen o spolupráci při provedení velmi frekventovaných koncertů Dvořáka nebo Elgara.
Druhá polovina večera se pak nesla ve znamení posluchačsky přece jen přístupnější Suity z Prokofjevova baletu Popelka. Taneční rytmy a snová atmosféra některých částí Suity byla zvukovým pohlazením a vlastně odměnou vděčným posluchačům. Koncert tak i z dramaturgického hlediska poskytl jak kolosální dílo se všemi jeho rytmickými i interpretačními proměnami vyžadující intenzivní posluchačské soustředění, tak i ve své druhé části určité odlehčení a harmonické osvěžení.
Koncert Plzeňské filharmonie měl také i další výrazný moment. S orchestrem se totiž loučila dlouholetá koncertní mistryně Hana Hložková, která odchází za dalším uměleckým angažmá do hlavního města. Paní ředitelka Plzeňské filharmonie Lenka Kavalová jí při této příležitosti předala nahrávku Straussova Života hrdiny, na níž se Hana Hložková v rozsáhlých houslových sólech podílela. Uznání dirigenta i členů orchestru za její uměleckou stopu, kterou v Plzni zanechala, bylo plně na místě.
Vladislav Vilímec
