Zahajovací koncert Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného, který se koná od 3. do 9. listopadu, přivedl do Dvořákovy síně pražského Rudolfina dvě světová klavírní esa – 3. listopadu usedli ke dvěma klavírům Jevgenij Kissin a Sir András Schiff. Oba respektovaní klavíristé ověnčení úspěchy, cenami a poctami jsou proslulí nejen svou virtuozitou a uměleckou všestranností, ale také silnými morálními občanskými postoji. Postavení osob non grata zakoušejí na vlastní kůži. Moskevský rodák Jevgenij Kissin podepsal prohlášení ruských umělců odsuzujících invazi na Ukrajinu, podpoře Ukrajiny věnoval své klavírní trio z roku 2022. Již o dva roky později roku 2024 jej ruský režim vede jako nepřátelského agenta. Jevgenij Kissin žije od roku 2017 v Praze a angažuje se zde nejen umělecky, ale i společensky. Sir András Schiff, rezidenční umělec 128. sezony České filharmonie, host Pražského jara i Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného je českému publiku dobře znám. I on odmítl ruskou invazi na Ukrajinu, od útoku odmítá v Rusku koncertovat a v roce 2025 zrušil z důvodu politické situace své turné v USA. Odmítal vystupovat i ve svém rodném Maďarsku, dokud bude trvat režim Viktora Orbána. Až nyní, po 16 letech, se do země jako pianista vrátí.
Fota Petra Hajská / FRF / Pražské jaro.
Jejich společné vystoupení charakterizovala výborná dramaturgie a suverénní pianistický výkon. Zvolili program ze světových autorů svázaných s českých prostředím a v druhé polovině výlučně český repertoár, a to skladby psané pro dva klavíry nebo pro čtyřruční hru. S výjimkou přídavků hráli vše výhradně na dva klavíry, u nichž se střídali. Večer otevřela Sonáta pro dva klavíry D dur KV 448 (375a) W. A. Mozarta z roku 1781, následovaly skladby Roberta Schumanna (1810-1856) Andante a variace B dur op. 46 (1843 – pro dva klavíry) a čtyřruční Obrazy z východu op. 66 (1848). Roberta a Claru Schumannovy pojilo s Bedřichem Smetanou přátelství a umělecký respekt. V Praze se setkali v roce 1847, když bylo Smetanovi 23 let. Mladý skladatel a pianista nesmírně obdivoval kompoziční umění Roberta Schumanna a byl fascinován interpretačním uměním Clary Schumannové (1819-1896), věnoval jí své rané klavírní cykly Črty (Skizzen) op. 4 a op. 5. Schumann okamžitě rozpoznal Smetanův obrovský talent a snažil se mu pomoci svými zkušenostmi. I když později vzájemné vztahy ochladly, Smetana celý život Schumanna hrál a propagoval jej. A právě dílo Bedřicha Smetany (1824-1884) otevřelo druhou polovinu večera – Kissin a Schiff zařadili na úvod Vltavu z Mé vlasti ve skladatelově úpravě na čtyři ruce a následně výběr 1. a 2. řady Slovanských tanců op. 46 a 72 Antonína Dvořáka (1841-1904) v původní čtyřruční verzi.
V takovém souladu, v jakém jsou jejich občanské a morální postoje, byl i společný hráčský projev obou špičkových pianistů. Jak Jevgenij Kissin (nar. 1971) tak Sir András Schiff (nar. 1953) hráli s obrovským nasazením a vzájemnou empatií. Suverenita, nadhled a naprostá technická samozřejmost, s níž přednesli v obdivuhodné souhře náročné skladby, byla neuvěřitelná, jako by perfektní hra na klavír byla tou nejsnazší věcí na světě. Vyrovnaná byla rovněž intenzita úhozů, oba umělci se doplňovali dobře i po této stránce. Přesto ale poslech z hlediště ideální nebyl. Z pohledu posluchače v přízemí stála sice obě křídla Steinway v obvyklé pozici ve středu pódia, ale těsně za sebou, takže otevřené víko prvního odráželo zvuk druhého zcela jiným směrem a klavír blíže k publiku byl vždy zvukově silnější a barevnější, celkový poslech tudíž částečně zkreslený. Také dialogům témat v Mozartovi by prospěla větší vzájemná vzdálenost obou nástrojů.
Mozartova Sonáta pro dva klavíry byla provedena, jak je ve 21. století obvyklé, v krajních větách velmi rychle se zdůrazněním virtuózních pasáží a prstové techniky; Mozartovo cantabile probleskovalo v druhé větě a humor ve třetí. Romantické melodické předivo v Schumannových skladbách vyznělo přehledně, zvláště Obrazy z východu se vyznačovaly jasným charakterem jednotlivých skladeb a znalci Schumannova díla mohli v Kissinově a Schiffově podání ocenit skladatelovo kompoziční mistrovství.
Opusy Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka jsou českému publiku samozřejmě důvěrně známé, jejich melodičnost a zpěvnost máme doslova ´pod kůží´, především v podání orchestru. Odchylky od obvyklé interpretace těchto notoricky známých děl mohou být pro posluchače i inspirativní, podle toho, jak interpret k partům přistupuje.
Interpretace Jevgenije Kissina a Sira Andráse Schiffa tradiční rozhodně nebyla, pianisté přistoupili ke skladbám se zjevným nadšením, jež se odrazilo v razanci a dynamické síle, ve Vltavě navíc ve výrazné pedalizaci. V programní skladbě hudebně vyjadřující ´putování´ české řeky různorodou českou krajinou s její poezií (rusalky, svatba), pohádkovostí i dramaty (Svatojánské proudy) představili Vltavu jako mohutný a poměrně rychlý tok, který se kolem sebe příliš nerozhlíží.
Slovanské tance pro čtyři ruce jsou plnohodnotnou alternativou orchestrálního provedení a v některých momentech je dokonce předčí průzračností melodie. Z obou řad přednesli pianisté osm nejznámějších – Furiant (46/1), Dumku (46/2), Polku (46/3), Skočnou (46/7), Furiant (46/8), Odzemek (72/1), Dumku (72/2) a Kolo (72/7). Jejich písňová forma lidového rázu umožňuje osobitý přístup k provedení, a tak jsme slyšeli řadu nezvyklých, avšak velmi půvabných detailů, např. v Odzemku. Kissinovo a Schiffovo pojetí u všech tanců zvýraznilo přímočarou hravost až rozvernost, která se stala jejich dominantním rysem včetně ukrajinských Dumek. Uvolnění, které druhá polovin večera přinesla, posluchače nadchlo a umělce odměnili nadšeným aplausem a voláním bravo.
Pianisté měli připraveny tři přídavky. Postupně provedli půvabný Vojenský pochod č. 1 z Drei Militärmärche op. 51 Franze Schuberta, poetický Valčík A dur op. 39, č. 15 Johannesa Brahmse a na závěr temperamentní Brahmsův Uherský tanec č. 1 g moll WoO 1. Všechny přídavkové skladby hráli čtyřručně společně u prvního klavíru. A teprve na jednom a témže klavíru bylo provedení zvukově vyrovnané a melodie se krásně nesly Dvořákovou síní.
Technicky fenomenální Jevgenij Kissin a Sir András Schiff uhranuli publikum svou hráčskou bravurou, silou svých osobností. Byli to dva rebelové ve fascinující souhře.
Gabriela Špalková
