Vystoupení dirigenta Jakuba Hrůši je pro všechny milovníky hudby svátkem, a nejinak tomu bylo i v sobotu 18. května 2024 ve zcela vyprodané Smetanově síni Obecního domu.
Fota Petra Hajská / MHF Pražské jaro.
Hrůša přijel na Pražské jaro s elitním italským hudebním tělesem Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia Roma, u něhož působí od roku 2021 jako hlavní hostující dirigent. Festivalovému publiku nabídl díla Bohuslava Martinů, George Gershwina a Sergeje Rachmaninova.
K třívěté suitě nazvané Fresky Piera della Francesca (H 352) inspirovaly Bohuslava Martinů proslulé fresky raně renesančního italského malíře Piera della Francesca, které zdobí kostel sv. Františka v Arezzu. Přestože skladatel měl v prvních dvou větách na mysli dvě zcela konkrétní scény – skupinu žen s královnou ze Sáby a Konstantinův sen –, zároveň také zdůraznil, že se nejedná o popisnou skladbu, ale že se snažil hudbou vyjádřit dojem, který na něho fresky Piera della Francesca učinily. V hudbě samotné bychom skutečně nějaký konkrétní „děj“ hledali marně. Přesto se jedná o dílo velice působivé. Hrůša pracoval neobyčejně nápaditě s barevnými plochami i s dynamikou, přičemž dokázal co chvíli rafinovaně „nasvítit“ nějaký překvapivý a osvěžující detail. Orchestrální hráči skvěle reagovali na sebemenší gesto a bylo vidět, že si se svým dirigentem dobře rozumějí. Křehká, nehmotná a jímavá krása fresek Piera della Francesca získala v Jakubu Hrůšovi a v jeho orchestru opravdu jedinečné interprety.
Zlatým hřebem večera se stal Gershwinův Koncert pro klavír a orchestr F dur. Jako sólista v něm vystoupil rusko-americký pianista Kirill Gerstein. Gershwin se pokusil ve svém Klavírním koncertu – podobně jako v Rhapsody in Blue – propojit svět klasické hudby se světem jazzu. Gerstein je pro Gershwina výborně disponovaný – v mládí se totiž jazzu intenzívně věnoval. Rychlé části hrál bezproblémově, lehce, se strhujícím odpichem, a okořenil je nespočtem pikantních akcentů, které dodávaly Gershwinově hudbě tu pravou „jazzovou“ příchuť. Repetované tóny ve finální větě jsem asi neslyšel hrát rychleji a brilantněji. Druhá věta, kterou sám skladatel označil jako blues, měla krásně „ospalou“ atmosféru a přímo sváděla k lenošení. Gerstein ji přednášel rozkošnicky, naprosto uvolněně, takže místy zněla jeho hra téměř jako improvizace. Opravdovou lahůdkou pak byly její úvodní takty se sametovými klarinety a s nádherně vyzpívaným trubkovým sólem. Pianista i orchestr si samozřejmě zasloužili potlesk vstoje. A Gerstein nabídl ještě přídavek: svou vlastní úpravu písně Blame It on My Youth od Gershwinova přítele Oscara Levanta.
Oproti rozplývavé, průzračné barevnosti Fresek Piera della Francesca jsou Symfonické tance, op. 45 Sergeje Rachmaninova nepoměrně závažnější a jejich partitura je zahuštěnější a opulentnější.
Přestože se tu a tam uvádějí v baletním zpracování, o taneční hudbu se v žádném případě nejedná. I v této náročně skladbě prokázal Hrůša své mimořádné kvality. V první větě pracoval s velkými efektními kontrasty, přímo pohádkově pak vyzněla „pastorální“ část s báječnými dřevy a se skvostným sólem altsaxofonu. Druhá věta je ve své podstatě valčík. Ale je to valčík hodně zvláštní – vnímáme v něm jak taneční eleganci, tak i jakousi zneklidňující přízračnost. A Hrůšovi se podařilo tuto výrazovou víceznačnost tlumočit s obdivuhodnou přesvědčivostí a s bezpočtem okouzlujících barevných nuancí. Třetí věta nemá s tancem společného už vůbec nic. Její průběh je nesmírně dramatický, až se zdá, že skrývá nějaký mimohudební program. Tomu by ostatně nasvědčovalo i to, že v ní skladatel cituje Dies irae, symbolizující „smrt“, a devátou část ze svého cyklu Celonoční bdění, která symbolizuje „zmrtvýchvstání“. Jakub Hrůša udržel v této větě po celou dobu skvělý tah a napětí a dovedl ji k velkolepému závěru, jenž zdvihl posluchače ze sedadel. A přidal ještě dvě skutečně taneční čísla: Furianta a Skočnou ze Smetanovy Prodané nevěsty. Orchestr hrál velmi temperamentně. Tempo Skočné bylo hraniční – nezdálo se však, že by hráčům dělalo nějaké problémy. Byla to krásná tečka za krásným večerem.
