Zahájení festivalu Lípa Musica 11. září v libereckém Divadle F. X. Šaldy bylo mimořádné. Hlavní hvězdou večera byla sice zpěvačka Roberta Mameli, jejíž hlas osciluje mezi sopránem a mezzosopránem, ale hvězdami vlastně byli všichni členové bohatě obsazeného a skvěle hrajícího orchestru Collegium Marianum v čele s koncertní mistryní Lenkou Torgersen (několik výtečných houslových sól) a především jejich umělecká vedoucí a virtuoska na traverso Jana Semerádová. Na úvod musím konstatovat, že od doby vrcholných kreací Cecilie Bartoli v Praze, Drážďanech a jinde jsem si neužil barokní koloratury, hlasové girlandy a ornamentiku vůbec tak, jako tento večer.
Skladatelé byli sice jen tři, ale skladeb zaznělo jedenáct. Z instrumentálního hlediska byla nejzajímavější francouzsko italská Ouvertura D dur Johanna Friedricha Fasche, což bylo šťastné rozhodnutí. Uvedení dvou známých kusů Georga Friedricha Händela, Sinfonie Arrival of the Queen of Sheba z oratoria Salomon a Suity č. 3 G dur „Water Music“, bylo příjemným zpestřením a potvrdíïlo dvě skutečnosti: 1. Jana Semerádová je skvělá flétnistka mezinárodní úrovně, 2. Collegium Marianum hraje pod vedením paní Torgersen bezchybně, nadšeně a kompetentně. Sinfonie byla okouzlující, s třetí verzí Vodní hudby mám při vší úctě k flétně problém. Prostě mám v uších první dvě suity a k tomuto typu hudby mám radši zvuk lesních rohů, případně barokních trubek.
Paní Mameli jsem slyšel poprvé a příjemně mě překvapila, zvláště v ukázkách ze serenaty Aci, Galatea a Polyfemo, kterou Händel napsal v Itálii. Má totiž nádherně vzrušující barvu hlasu (o pauze jsem zaslechl kus rozhovoru dvou mužů, kterým učaroval její „sexuální hlas“), jeho instrumentální pohyblivost je velmi blízká nejlepším současným barokním zpěvačkám, byla empatická vůči orchestru a skvěle komunikovala s publikem v divadle…
S potěšením jsem poslouchal a vnímal mimickou komunikaci mezi ní a paní Semerádovou v Aci a hlavně v árii Sweet bird z Handlova oratoria L´Allegro, il Penseroso ed il Moderato. Rafinovaný dialog sopránu a flétny napodobující slavíka (nebo stehlíka?) byl mimořádný; nejlepší provedení jaké jsem slyšel! Souhlasím s bonmotem v programu, že „ptačí zpěv se stává symbolem inspirace, radosti a neomezené tvořivosti“. Možná právě sousloví „radostná tvořivost“ nejlépe vystihuje průběh koncertu, který festival věnoval Libereckému kraji a který na mě působil jako božská myrha…
Velmi se mi líbilo provedení dojemné pastorely Augeletti garruletti z Vivaldiho z opery Il Gustino s dvěma flétničkami. Zvukomalebná nápodoba ptačího štěbetání byla neodolatelná. Naštěstí nebyl program výrazově jednostrunný a zazněla i dramatická nota – Gelosia, tu già rendi l´alma mia z Vivaldiho opery Ottone, kdy zpěvačka v afektech věrohodně vyjádřila mučivé pocity žárlivosti, nejistoty a zmatku v srdci. Lyrický hlas paní Mameli však podle mého mínění není předurčen pro velká dramata plná mocných vášní. (Mimochodem výsledek nedosahoval nejlepších nahrávek včetně Nancy Argenty a Cecilie Bartoli.) Navíc Vivaldi koncert končil a koloratury byly po celovečerním mimořádném výkonu občas maličko velkorysé. Vyprodané divadlo bylo výkonem Robery Mameli očarované, frenetický potlesk přiměl zpěvačku k hitovému přídavku – Lascia qio pianga z Händlovy opery Rinaldo.
Večer měl jen tři maličké problémy. Zaprvé v programu chyběly české překlady, zadruhé před přídavkem někdo v parteru údajně omdlel, což vyděsilo i zpěvačku, a zatřetí suchá divadelní akustika není přítelem barokního bel canta… Nicméně byl to nádherný večer, který mi opět připomněl, že hudební perly najdete i mimo tři české hudební metropole – Brno, Ostravu a Prahu.
Luboš Stehlík
Entreé večera zajistili Stanislav Přibyl, pražský arcibiskup, primas český a apoštolský administrátor litoměřické diecéze, Květa Vinklátová, vedoucí rezortu kultury, památkové péče a cestovního ruchu Libereckého kraje, a moderátor Jiří Vejvoda. Fota Lípa Musica.
