Drážďany v Praze

Sympatickým zvykem Symfonického orchestru hlavního města FOK se stalo hostování kvalitních zahraničních těles. Letos se jí stala Drážďanská filharmonie. O jejím vysokém kreditu svědčí, že je vnímána jako rovnoprávný konkurent Staatskapelle Dresden. Do Prahy přijela 16. 11. se svým novým uměleckým šéfem sirem Donaldem Runniclesem, který byl předtím například uměleckým šéfem Deutsche Oper Berlin. Po skončení koncertu mě napadlo, že to byla dobrá volba a že úspěšně navazuje na své předchůdce Marka Janowského (2019–2023), Michaela Sanderlinga (2011–2019) a Rafael Frühbeck de Burgose (2003–2011).

Fota Ivan Malý / FOK.

Runnicles zvolil do Smetanovy síně Obecního domu německou hudbu – nejdříve to byl Beethovenův Klavírní koncert č. 2 B dur, duchem blízký pozdnímu Mozartovi, a poté náročná Sedmá symfonie E dur Antona Brucknera, kdy jsem ocenil, že to nebyl v Praze často uváděný Mahler.

Dokonalý doprovod v Beethovenovi byl téměř referenční, souhra, jako je tomu u všech elitních světových orchestrů, byla samozřejmostí. Sólistou byl sedmasedmdesátiletý klavírista Emanuel Ax. Jeho pojetí Beethovena je léty prověřené a vlastně mu téměř není co vytknout, snad jen pedalizace mohlo být méně. Bylo to moc pěkné, ale celou přestávku jsem přemýšlel, proč mě jeho hra srdce nezasáhla a přišla mi výrazově nezajímavá a proč mi jsou bližší tónově a pojetím více obohacující kreace například Alfreda Brendela a Jana Bartoše, které jsem zažil či zažívám…

Zato Bruckner byl velkým zážitkem, a to nejen slavné Adagio. Dirigent zkušeně vystavěl tektonický oblouk symfonie. Vše bylo přesné, v detailech vycizelované. Smyčce sice nemají úroveň Berlínské filharmonie, dechy má třeba naše Česká filharmonie lepší, ale celek zněl skvěle a velmi přesvědčivě… Doufejme, že hostování zahraničních orchestrů se pro FOK stane tradicí.

Luboš Stehlík

Sdílet na Facebook
Poslat E-mailem
Sdílet na WhatsApp
Další příspěvky z rubriky