Má-li festival klasické hudby pud sebezáchovy, nabídne občas projekt, který vybočí ze zajetého modu operandi, překvapí, rozčeří hladinu, okouzlí, okysličí krev, případně šokuje, čímž nemyslím novinky současné hudby v DOXu. Například festivalu Dvořákova Praha se to vloni podařilo projektem Sound New World dua Igudesman – Joo. Pražské jaro mě příjemně překvapilo 3. června v Rudolfinu večerem Lukase a Arthura Jussenových s perkusionisty Alexejem Gerassimezem a Emilem Kuyumcuyanem. Jestliže na koncertu 17. května se drželo bratrské klavírní duo sice dokonalé a osvědčené, ale nepřekvapivé kombinace Mozarta a dvou Bachů (otce Johanna Sebastiana a syna Johanna Christiana) s podporou renomovaného komorního orchestru (Akademie sv. Martina v Polích), teď předvedli zcela jiný svět – hodně uvolněnou moderní směs originality a aranží. Místo mozartovské uhlazenosti vládly zvukové střety, vlny, vychytávky, emoce a sofistikovaná uvolněnost.
První číslo bylo posluchačsky drsné a skvěle zahrané – Bartókova Sonáta pro dva klavíry a bicí. Zvukově a hráčsky apartním kontrastem se mi jevila Beyond Stickability pro dva hráče na bicí od pana Gerassimeze. On i jeho kolega předvedly na baterii perkusí věci, o nichž jsem ani netušila, že jsou možné. Bylo to něco neskutečného.
Druhá část večera patřila prověřeným klasikům a opět to bylo emoční furioso. Nejdříve povedená aranže Henryho Levina Rapsodie v modrém Georga Gershwina pro dva klavíry a neobvyklé aranžmá Petera Sadla Symfonických tanců z West Side Story Lennyho Bernsteina pro dva klavíry a bicí. Provedení bylo tak sugestivní, že mělo možná být tečkou večera. Nicméně tou byla neméně efektní, „notami po okraj přeplněná“, úprava (Gerassimez) fanfáry Short Ride in a Fast Machina žijícího klasika současné hudby Johna Adamse. „Ohňostroj divoké a vzrušující hudby“, jak napsal ve výborně napsaném programu Jiří Slabihoudek, byl skutečnou „efektní tečkou, která vlila krev do žil těm v hledišti i na pódiu“.
Není divu, že večer vzbudil obdivný, frenetický aplaus, který vedl k přídavku: George Gershwin: I Got Rhythm, ar. Oran Eldor a Alexej Gerassimez… Jedničku s hvězdičkou zaslouží interpreti i festival. Doufám, že v překvapeních bude Pražské jaro v dalších letech pokračovat.
Ivana Stehlíková
Fota Pražské jaro / Michal Fanta.
