Součástí letošního 46. ročníku Smetanovských dní byla i řada komorních recitálů v plzeňském Domu hudby, mezi jejichž protagonisty nacházíme významné mezinárodní interprety. 30. března se konal recitál Karvay&Hagen&Turnovští. Těžiště koncertu představovala hudba pro smyčcové nástroje. Zazněla dvě smyčcová Tria B dur od Franze Schuberta, Duo pro housle a violu č. 1 G dur Wolfganga Amadea Mozarta a v závěru téměř orchestrálně znějící Beethovenovo Smyčcové trio G dur op. 9 č. 1. Před přestávkou posluchači vyslechli ještě také Kvartet pro fagot, housle, violu a violoncello č. 3 g moll od francouzského skladatele, flétnisty a fagotisty z doby klasicismu Francois Devienne.
Štěpán Turnovský je totiž někdejším sólo fagotistou Vídeňské filharmonie, pedagogem a vynikajícím hráčem na tento nástroj. Jeho dcera Julia Turnovsky je laureátkou mezinárodních houslových soutěží a v posledních zhruba čtyřech letech hraje často na violu. Čtveřici interpretů doplnila Julia Hagen, která získala řadu ocenění spojených s vystoupením s Vídeňskými filharmoniky. Mimochodem Julia Hagen bude sólistkou zahajovacího koncertu letošní Dvořákovy Prahy s orchestrem Filarmonia della Scalla a dirigenta Riccarda Chaillyho. Tón jejího vzácného nástroje od Francesca Ruggieriho z roku 1684 se rozvinul v závěrečných skladbách koncertu do potemněle sametového zvuku. Na Julii Hagen bylo vidět, jak je do komorní hudby vtažena i v místech, kdy violoncello sehrávalo pouze doprovodnou úlohu. Violistka Julia Turnovsky nezapře svou sólovou houslovou dráhu, které se stále věnuje. Na mnoha místech to byla právě ona, která dominovala plným zvukem své violy.
Dalibor Karvay je známým slovenským sólistou, působícím ve Vídni. Na našich podiích se s ním vídáme docela často. Hraje na nástroj Antonia Stradivariho z roku 1694, zapůjčený Rakouskou národní bankou. Je to nádherný nástroj, jehož zvuk je tak lahodný, až možná vytváří v houslistovi určitý pocit respektu před tak dokonalým drahokamem. Ukázal se jako mimořádně pozorný komorní hráč. Byl sice primáriem, ale nesnažil se za každou cenu upozorňovat na své hráčské přednosti. Možná mohl přece jen na některých místech jít do plnějšího tónu, ale to je můj subjektivní postřeh. Jeho smykové schopnosti jsou vytříbené. Trylky ve druhé větě Beethovena zazněly jako perly. V jeho závěrečné větě vytvořil se svými kolegyněmi skutečně barvu orchestrálního zvuku. Kvartet Francois Devienne upoutal svým elegantním stylem a mimořádně virtuózním fagotovým partem. Fagot je také po právu uveden coby první nástroj v názvu kvarteta. Bylo požitkem sledovat muzicírování čtyř interpretů, jejichž vzájemné přátelství je očividné.
Štěpán Turnovský se svojí dcerou byl hostem i minulého ročníku festivalu Smetanovské dny. Koneckonců jeho otec, významný dirigent Martin Turnovský, byl někdejším šéfem Plzeňského rozhlasového orchestru (dnešní Plzeňské filharmonie). Jméno Turnovský je v Plzni stále pojmem a každá umělecká návštěva této rodiny na festivalu je přijímána se srdečnou a obdivnou reakcí plzeňského publika.
Koncert ve druhé půlce gradoval v závěrečném rondu Schubertova tria a pak zejména v Beethovenovi. Škoda, že po oficiálním programu nenásledoval už žádný přídavek. Alespoň opakování Presta z Beethovenova tria by určitě bylo dárkem nadšeným posluchačům, kteří po závěrečném čísle vytrvale tleskali. V každém případě koncert Karvay&Hagen&Turnovští opět ukázal, že za tak kvalitní interpretací komorní hudby nemusí plzeňští posluchači cestovat do Prahy či Vídně.
Vladislav Vilímec
Umělci večera s ředitelkou Plzeňské filharmonie.
