Už třetím rokem pořádá festival Dvořákova Praha v exkluzívních vstupních prostorách vokovického Bořislavka Centra pozoruhodnou programovou řadu, nazvanou Dvořákova Praha na Bořislavce. Na koncertech této programové řady vystupují mladí hudebníci a výtěžek ze vstupného je určený k jejich podpoře.
Na druhém koncertě letošního ročníku této programové řady 17. září 2024 vystoupili tři nadějní pianisté: Semjon Yakimov, Jaroslav Skalka a Denis Stefanov. Ani jednomu z nich ještě nebylo osmnáct a všichni tři mají doma úctyhodnou sbírku cen, jež získali na významných klavírních soutěžích. Všechny tři navíc spojuje to, že byli v nedávné době stipendisty prestižní akademie MenART, kde byl jejich mentorem náš přední klavírista a klavírní pedagog Ivo Kahánek.
Fota Petr Hejna.
Semjon Yakimov je z celé trojice nejstarší: osmnáct mu bude v prosinci. Hru na klavír studuje u prof. Libuše Tiché na Gymnáziu a Hudební škole hl. m. Prahy. Vedle klavíru se věnuje také varhanám a komponování. Své vystoupení zahájil Chopinovým Scherzem č. 2 b moll, op. 31. Hrál ho s báječným romantickým vzletem a ukázal, že má nejen obdivuhodnou techniku, ale také krásnou kantilénu a neomylný smysl pro architekturu. Po Chopinovi uvedl dvě své vlastní kompozice: Úzkost a Důvěru z cyklu Dojmy. Jedná se o skladby posluchačsky velice vděčné, technicky poměrně náročné a s neotřelou nástrojovou stylizací. Moc rád bych viděl jejich notový zápis. S nakažlivým mladistvým elánem a technicky brilantně provedl pak Semjon závěrečné číslo svého vystoupení: Rachmaninovovo Preludium B dur, op. 23/2.
Jaroslavu Skalkovi, nejmladšímu pianistovi večera, chybí měsíc a jeden den do čtrnáctých narozenin. Je žákem Základní umělecké školy F. Chopina v Mariánských Lázních, studuje na mariánskolázeňském gymnáziu a hraje výborně nejen na klavír, ale také na violoncello. V úvodu jeho vystoupení zazněly dvě věty z Bachovy Francouzské suity č. 5 G dur, BWV 816. Obě se vyznačovaly okouzlující průzračností, Allemandu pojal mladý umělec překvapivě poeticky, Gigue byla roztomile hravá. V krajních částech Fantaisie-Impromptu cis moll, op. posth. 66 Fryderyka Chopina předvedl Skalka své hbité, lehké prsty, z kantilénové střední části dýchala pohoda. Výrazově náročné první dvě části Poulencových Trois pièces – Pastorale a Hymne – vyzněly velmi přesvědčivě, vrcholem pak byla závěrečná virtuózní Toccata s perfektním rytmickým tepem.
Denis Stefanov oslaví za měsíc a dva dny své sedmnácté narozeniny. Je žákem Gymnázia a Hudební školy hl. m. Prahy, klavír studuje u prof. Petera Toperczera. V Sonátě d moll, K. 9, Domenica Scarlattiho jsme mohli ocenit jak Denisovo lyrické cítění, tak jeho třpytivou, vzdušnou a skvěle vycizelovanou ornamentiku. Následující Scarlattiho Sonátu, opět v tónině d moll, ale tentokrát s Kirkpatrickovým číslem 141, přednesl Denis ve svižném tempu, se strhující jiskrou a s dokonale zřetelnými rychlými repetovanými tóny. V Chopinově Nokturnu Des dur, op. 27/25 jsme mohli obdivovat Denisovy sametově měkké basy a něžnou, téměř snovou kantilénu. Své vystoupení Denis uzavřel Skrjabinovou Sonátou-Fantazií č. 2 gis moll, op. 19, v níž zaujal posluchače jemně probarvenou zvukovou paletou a plastickou, bohatě propracovanou dynamikou.
Všichni tři mladí pianisté se toho večera ukázali v tom nejlepším světle a po právu byli odměněni velkým potleskem. Bude určitě zajímavé sledovat, jak se budou vyvíjet dál.
Věroslav Němec
