Fota Ivan Malý / MHF Pražské jaro.
Kdysi velkoformátový, dnes skromný Víkend komorní hudby Pražského jara nabídl 25. května 2024 v Anežském klášteru mimořádně zajímavé matiné – recitál českého violoncellisty Viléma Vlčka a běloruského klavíristy Denise Linnika, oba ještě studující ve Švýcarsku. Možná ani dramaturg festivalu Josef Třeštík nepředpokládal míru jeho úspěchu. Nebylo to však jen oduševnělostí a technickou brilancí interpretace či programem, ale též pro diváky a posluchače nečekaným bonusem – Vlčkovou zasvěcenou a vtipnou moderací koncertu, kterou by od skromně vypadajícího obrýleného mladíka člověk nečekal.
Cellista poskytl ke skladbám „obrazy“. Začali zostra – nejdříve kouzelná Pohádka Leoše Janáčka a pak geniální Schumannovy Fantazijní kusy op. 73. Vlček prohlásil, že si posluchač může představit konkrétní postavy, což jde jak u Janáčka, tak u Schumanna. „Umělci jen stanovují směr a mantinely, v nichž oba nově tvoří.“
Sugestivním objevem byl pro mě Efeu (Břešťan) současného švýcarského skladatele Thomase Demengy. Krásně trefně uvedl posluchače do skladby slovy: „Člověk vstupuje do tajemného domu porostlého břečťanem. Ten jej pomalu obrůstá, až ho pohltí až sám se stane břečťanem.“ Ve skladbě zazněla i citace evangelického chorálu Alle Menschen müssen sterben – Všichni musíme zemřít a Vilém Vlček během hraní i krátce zpíval!
Závěr matiné byl velkolepý – kolos Brittenovy Sonáty pro violoncello a klavír C dur, op. 65. I tady cellista nechal nahlédnout do svého nitra. Při poslední zkoušce mu prý „vyšlo“, že v něm skladba vlastně evokuje pocit vězně, který se snaží zalíbit svému vězniteli. Připomněl Brittenovu tónovou citaci Šostakoviče, který to vše vlastně zažil.
Tónová kvalita a souhra obou nástrojů byla po celý recitál prvotřídní, technika bravurní! Violoncello Viléma Vlčka potvrzuje úsloví “Zdání klame”. Bylo neuvěřitelné, kolik krásy může vysílat do prostoru nevábně vypadající nástroj… Matiné obou mladíků se nečekaně zařadilo mezi perly letošního Pražského jara.
Matiné navštívil i Jakub Fišer, primárius Bennewitzova kvarteta, s dcerkou.
S Vilémem Vlčkem diskutují po koncertu ředitel festivalu Pavel Trojan a dramaturg Josef Třeštík (vlevo).
