Jestlipak víte, kde leží moravská obec Řepiště, jejíž název se skloňuje obdobně jako název Mahlerova rodiště Kaliště? Řepiště leží na půl cesty mezi Ostravou a Frýdkem-Místkem. Obec zdobí dřevěný kostelík, vzpomínají tady na místního rodáka Ferdinanda Stibora, spoluzakladatele Církve československé (husitské), a žijí zde hudbou. Jinak si totiž nelze vysvětlit, že řepišťské orchestrální sdružení hudebních pedagogů a jejich žáků s názvem Moravskoslezská Sinfonietta (založeno 2011) může stát za tak olbřímým projektem, jakým je nastudování a dvojí provedení Mahlerovy Osmé symfonie Es dur v předvečer a v den skladatelova 115. výročí úmrtí (17. a 18. 5. 2026).
Ani v hudebních metropolích, jako jsou Praha (červen 2025) či Vídeň (květen 2026), není provedení Mahlerovy Symfonie tisíců běžnou součástí repertoáru. Tím méně v Ostravě s její silnou tradicí uvádění staré, moderní i soudobé hudby. Zatímco předromantická hudba v Ostravě zdomácněla díky mezinárodnímu festivalu Svatováclavský hudební festival, o nejnovější tvorbu se vzorně starají Ostravské dny nové hudby a Janáčkova filharmonie Ostrava, dlouhodobě systematicky uvádějící hudbu 20. století. Mahlerovy kompozice zůstávají v Ostravě vzácným dramaturgickým kořením. Proto si dvojí provedení Mahlerovy Osmé v postindustriálním Trojhalí — ve skutečnosti však jen ve dvojhalí — bývalého průmyslového areálu Karolina v Moravské Ostravě nenechalo ujít 2200 posluchačů ve dvou večerech (recenzuji reprízu konanou v den výročí skladatelova úmrtí, v pondělí 18. 5. 2026).
S houževnatostí beskydských horalů pracovalo na projektu Mahler 8 šestnáct subjektů, které po osmi letech příprav spojily ve společné dílo tři orchestry, třináct sborů, osm sólistů a šéfdirigenta se dvěma asistenty — dohromady téměř šest set účinkujících na dosud největším koncertu artificiální hudby v dějinách Moravskoslezského kraje. Mahlerova Osmá je spektákl, performance i podívaná. Zároveň je v ní však i kus poctivé muziky, která k působivému nastudování strhla stovky umělců, profesionálních i amatérských, z Moravy a Slezska, ale také z Čech, Slovenska a přilehlého Polska. Garantem umělecké úrovně byl rakouský dirigent působící v Japonsku Christian Arming, který i po čtvrtstoletí stále připomíná onoho mladičkého Rakušana zahajujícího na přelomu tisíciletí svou dirigentskou kariéru v čele Janáčkovy filharmonie Ostrava.
Mahlerova Osmá není pro každého posluchače. Podobně je tomu i s Wagnerovým Prstenem Nibelungovým. Skladatelova fascinace jevištěm se právě v Osmé symfonii zhmotnila v kompozici s obrovským provozovacím aparátem, který má — řečeno skladatelovými slovy — rozezvučet celý vesmír. Zhudebnit latinský hymnus Veni, creator spiritus ve spojení se závěrečnou scénou II. dílu Goethova Fausta je tak trochu provokace, ale Mahlerovo dílo je podobných provokací plné. Posluchači, kteří se nechali strhnout Mahlerovými ambicemi, byli v Ostravě odměněni suverénním výkonem prostým technických zaváhání. Pokud se člověk smířil s amplifikací sólistů a varhan v akusticky choulostivé tovární hale s dlouhým dozvukem, bylo nastudování jen stěží co vytknout — spíše naopak. Svědčily o tom ostatně i ovace vestoje, které si však publikum mohlo odpustit, a umožnit tak vizuální kontakt s umělci na pódiu i po doznění posledních tónů při závěrečné děkovačce.
Ve vynikající formě se představil orchestr tvořený hned třemi symfonickými tělesy, Janáčkovou filharmonií Ostrava, Moravskoslezskou Sinfoniettou a Symfonickým dechovým orchestrem Májovák Karviná. Koncertní mistři J. Černohorský (housle) a J. Hanousek (violoncello) si potlesk přítomného publika zasloužili stejně jako hráči na bicí nástroje a harfistky.
Mahler předepisuje hned dvě sborová tělesa (I: Sbor Opery Národního divadla moravskoslezského a Canticum Ostrava sbormistra Jurije Galatenka, Komorní pěvecký sbor Slezské univerzity v Opavě, sbormistryně Vladímíra Jašková, a Chorus Ostrava sbormistryně Petry Rašíkové; II: Chór Akademii Muzycznej im. Karola Szymanowskiego w Katowicach, sbormistryně Krystyna Krzyżanowska-Łoboda, Akademicki Zespół Muzyczny Politechniki Śląskiej w Gliwicach, sbormistryně Krystyna Krzyżanowska-Łoboda, Chór Mieszany Klaster w Zabrzu, sbormistr Łukasz Łoboda, Chórtownia Workshop Choir, sbormistr Łukasz Łoboda, Pěvecký sbor Masarykovy univerzity Brno a Vox Iuvenalis VUT Brno sbormistra Jana Ocetka) s účastí dětských sborů (Motýli Šumperk, sbormistryně Helena Stojaníková; Ondrášek – novojičínský sbor ZUŠ, sbormistr Boris Nykl). Pokud měl autor v úmyslu dojmout publikum přítomností desítek dětských hlasů, v mém případě se mu to rozhodně podařilo. V osmičlenném ansámblu sólistů na sebe nejvíce pozornosti strhla sopranistka Veronika Rovná a altistka Michaela Zajmi, ve vynikající formě se však prezentovali i další sólisté – Liana Sass, Tereza Kurfiřtová, Václava Krejčí Housková, Ljuban Živanovič, Lukáš Barák a Ivan Lyvch. Oktet mladých hlasů byl ozdobou nastudování, které spolehlivě, bez nadbytečného patosu a s precizní technikou řídil Christian Arming, jemuž asistovali Josef Kurfiřt a Ondřej Packan. Trojice dirigentů rozhýbala Mahlerův kosmos působivým a přesvědčivým způsobem.
Na kterou osmitisícovku si v Řepištích troufnou příště? Na Schoenbergovy Písně z Gurre? Schmidtovu Knihu sedmi pečetí? Nebo třeba Dvořákovu Svatou Ludmilu? Nechejme se překvapit. Do té doby si opakujme: Kaliště jako Řepiště, Řepiště jako Kaliště…
Martin Jemelka
