Ačkoli se porota dlouho radila, bylo ihned po skončení finále letošní houslové soutěže Pražského jara 14. května v Rudolfinu jasné, kdo vyhraje, nebo-li jiný výsledek by byl těžko představitelný, ačkoli část publika v Dvořákově síni dávala velmi hlasitě najevo českou preferenci.
Fota Petra Hajská.
Finále totiž mělo v ostré mezinárodní konkurenci hodně výraznou českou stopu, jakkoli pro mě překvapivou. Českou houslovou školu nezastupoval ani mediálně známý Daniel Matejča, ani Kryštof Mráček či Pavla Tesařová, ale osmnáctiletý vytáhlý, skromně působící mladík Jan Novák, jehož učitelem je Jiří Fišer, jenž tím potvrdil pověst mimořádně úspěšného houslového pedagoga. V prvním kole hrál Bachovu Sonátu č. 3 C dur a Paganiniho Capriccio č. 4, v kole druhém Janáčkovu Sonátu (!) a Ernstovu Othello Fantasy,
pro finále si vybral Beethovenův Koncert D dur, což byla k jeho naturelu skvělá volba, i když mě bylo líto, že mu dal přednost před Druhým koncertem Bohuslava Martinů.
Soupeřkami mu byly dvě ženy – sedmadvacetiletá Francouzka Marie-Astrid Hulot (1.: Bach – Sonáta č. 2 a moll, Paganini – Capriccio č. 9. 2.: Brahms – Sonáta č. 2 A dur, Sarasate – Introduction et tarantelle), jež si vybrala pro finále Brahmsův Koncert D dur, a čtyřiadvacetiletá Japonka Tsukushi Sasaki (1.: Bach – Sonáta č. 1 g moll, Paganini – Capriccio č. 11, 2.: Brahms – Sonáta č. 3 d moll, Ysaÿe – Sonáta č. 5 G dur z op. 27), která ve finále hrála špičkové dílo houslového pozdního romantismu – Sibeliův Koncert d moll.
Brahms sice nebyl moc osobitý, ale velmi dobře naučený, s drobnými intonačními nesrovnalostmi. První věta byla poněkud těžkotonážní, chyběla mi poezie, lyričnost, omamující zpěvnost a hlavně niterná komunikace s jinak šedivě hrajícím orchestrem PKF – Prague Philharmonia. Naopak velmi dobré byly plochy v nízké dynamice. Kadence se kvůli rozostřeným běhům moc nepovedla. Průměrná hra orchestru se přenesla i do volné věty, viz třeba hoboj. Naštěstí právě zpěvné Adagio bylo nejsilnějším okamžikem sólistky.
Z takového výkladu by měl myslím Brahms radost. Jen v závěru ji tzv. „chyběl smyčec“. Bohužel třetí věta byla technicky a tónově podobně nepřesvědčivá jako první. Je to nepochybně výborná muzikantka, takže nevím proč. Možná to byl problém atmosféry, trémy nebo jejích houslí… Finále tak působilo v některých parametrech jako polotovar. Byl to nadějný pokus o prezentaci gigantického díla. Určitě to nebylo provedení, které bych bez rozpaků doporučil na festival Pražské jaro. Přídavkem byl sólový Bach – Sarabanda d moll z Partity č. 2. Marii-Astrid Hulot přiřkla porota třetí cenu.
Na druhém místě skončil Jan Novák, což jistě i on vnímá jako úspěch. Nevím, jestli věřil v titul laureáta, každopádně pro čtvrtého nejmladšího účastníka soutěže je to možná osudový okamžik. Otevřou se mu tím mnohé dveře doma a snad i ve světě, příval nabídek a možná se bude muset naučit dopovídat Ne, neboť se toho musí ještě hodně naučit, postupně vyzrávat a jsou před ním určitě náročná studia doma a hlavně venku.
Beethovena, na něhož je každý expert, hrál s velkým citem pro styl, noblesně, ušlechtile, vycizelovaně, technicky dokonale, prostě ve všech parametrech krystalicky čistě a přivodil mi nejhezčí zážitek dlouhého večera. Nicméně abych vykřikl bravo, chybělo mi přece jen charisma, ono neidenfikovatelné cosi, co vás vede v koruně houslového repertoáru k nebesům a co opakovaně zažívám při záznamech kupříkladu Heifetze, Szerynga, Jansen, Kavakose, Perlmana a částečně i Hadelicha, Menuhina a mladé Mutter.
Bohužel orchestr doprovázel na úrovni, na jakou u něho nejsem zvyklý. Nevím, jestli neměl den nebo takovou míru rutinérství zapříčinil dirigent Marek Šedivý, ale raději rychle zapomenout. Pan Novák je na české poměry talentem mimořádné úrovně. Nevím, kam jej jednou osud zavede, ale věřím, že by při správném vedení, odvaze a nutné velké dávce štěstí by jednou mohl být sólistou, primáriem či koncertním mistrem špičkového orchestru.
Přídavek: Carlos Gardel: Por Una Cabeza, pravděpodobně v úpravě Augustina Hadelicha.
Vítězkou byla vyhlášena Tsukushi Sasaki, která se mi jako jediná jevila jako „hotový“ umělec. Japonské tsunami! Pro oči i uši bylo pastvou poslouchat / sledovat techniku pravé ruky, finesy ve frázování, dynamice, nerutinní vibrato, promyšlené smyky… Vše nebylo intonačně dokonalé, ale diskrepance mezi vizuálním vnímáním drobné, nenápadné houslistky a názorově vyhraněné, emocionálně plnohodnotná interpretace však byla pro mě hodně překvapivá. Dokonce jsem přesvědčen, že jen část poroty by zahrála toto dílo lépe a že pro leckteré houslisty v sále musela její šťavnatá hra budit buďto marnou závist nebo depresi z faktu, že takto hrát nikdy nebudou… Škoda, že orchestr s dirigentem zůstali sólistce tak vzdáleni.
Nevím, jak to specifikovat, ale kupodivu jsem více o možnosti sólové kariéry přesvědčen u pana Nováka než u slečny Sasaki, nicméně i kdyby jednou neobjížděla svět, jako koncertní mistryni renomovaného orchestru si ji představit umím. (Jaký bude osud všech tří laureátů se ukáže v horizontu deseti patnácti let.) Mimochodem japonská vítězka měla atraktivní přídavek (Ysaÿe: Sonáta č. 5, op. 27, 1. část „L’Aurore“, čímž se vrátila k druhému kolu soutěže, což nepůsobilo zrovna kreativně) a zvukově hodně zajímavý (snad francouzský) nástroj.
Vedoucí poroty byla renomovaná houslistka, violistka a učitelka Ida Kavafian, členem byl mimo jiné i Josef Špaček, její bývalý student z Curtis Institute of Music ve Philadelphii. Historická připomínka: vítězi houslí byli Igor Bezrodnyj (1949), Boris Gutnikov (1956), Grigorij Feigin (1964), Bohuslav Matoušek (1972), Čeněk Pavlík (1976), Ivan Ženatý (1987), Natsumi Tamai (1992), Marianna Vasilyeva (2010) a Olga Šroubková (2017), z čehož je zřejmé, že vítězství v této soutěži nemusí být později zárukou příslušnosti ke světové elitě.
Coda: Hornovou soutěž Pražského jara 2024 vyhrál Číňan Zhicheng Jin, druhá cena – Nicolas Ramez (Francie), třetí cena – Felipe Santos Freitas da Silva (Brazílie). Porotu vedl Francouz André Cazalet…
Do houslového konkursu se přihlásilo 92 kandidátů, do hornové soutěže 139 kandidátů. Nejdále museli hudebníci cestovat z Austrálie a Tchaj-wanu. Ceny jsou asi maximem možného a nejsou v porovnání se světem oslňující: 1. cena – 250 000 Kč, 2. cena – 150 000 Kč, 3. cena – 100 000 Kč.
V roce 2025 bude dvě soutěžní cesty představovat violoncello a hoboj, v roce 2026 stanou v centru pozornosti ženy a muži v oborech klavír a flétna.
Tentýž den odpoledne odhalila prapravnučka Bedřicha Smetany Gloria Schwarzová pamětní desku skladatele na budově D1 Psychiatrické kliniky (bývalý Ústav pro choromyslné) Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, kde Smetana bohužel musel strávit poslední dny svého života, což na mě působilo jako expirace staletého studu české společnosti za ponižující konec génia. (V Ústavu Smetana trpěl od 22. 4. do 12. 5. 1884.) Stalo se tak za účasti řady VIP, například ministra zdravotnictví (jinak vášnivého sborového pěvce), ministryně obrany, primátora, pražského náměstka pro kulturu, cestovní ruch a památkovou péči, ředitele VFN a slavného spisovatele. Více než samotná deska (mimochodem hodně nenápadná a výtvarně rutinní) mě zaujaly perly dvou VIP. Ministryně Jana Černochová nonšalantně připomněla, že jednou z hlavních skladeb Bedřicha Smetany je Válka,
a náměstek ministra kultury Ondřej Chrást přesvědčivě tvrdil, že česká hudba vzkvétá. Nuže jak pro koho. Z pohledu zaměstnanců jeho ministerstva možná ano, nejsem si však jist, jestli by s ním stovky normálních hudebníků (OSVČ, orchestry, sbory atd.) souhlasily. Spisovatel Pavel Kosatík, dnes právem odborník na Smetanu, vyjádřil přání, aby se jeho hudba konečně prosadila ve světě (zřejmě jako Dvořák a Janáček). Neberu mu jeho krásnou víru, ale pochybuji, že se toho my dva dožijeme. Naštěstí měl slavnostní akt pěknou tečku, kdy dva členové Ševčíkova kvarteta, první houslistka Pavla Tesařová a violoncellista Juraj Škoda, skvěle zahráli úpravy z “oslavencova” 1. kvartetu, melodii Letěla bělounká holubička z Hubičky a část předehry z Prodané nevěsty. Vůbec mi v tu chvíli nevadilo, že dva nástroje líbezně nahrazují kvarteto, orchestr i zpěv.
Zdroj: https://x.com/vlvalek/status/1790372420970299848/photo/2
