Na scéně brněnského Janáčkova divadla se 27. září 2024 v premiéře opět objevil onen klasický hrdina, který skvěle ovládá své okolí šermováním ostrého kordu a současně v srdci ukrývá křehké bohatství něžné lásky: Cyrano de Bergerac. Tentokrát v podání Baletu Národní divadla Brno po vedením hostujícího choreografa a režiséra Jiřího Bubeníčka. Tento světoznámý umělec, jehož mistrovství ocenila řada prestižních scén, si toto téma oblíbil už v době studií, nicméně onen slavný příběh dvou podob lásky přivedl na scénu až nyní. Na základě Rostandovy divadelní hry vytvořil nesmírně originální inscenaci, která má myšlenkovou a citovou hloubku stejně jako diváckou přitažlivost v tom nejlepším slova smyslu.
Fota Pavel Hejný.
Pozoruhodná je i výtvarná podoba inscenace: racionálně zjednodušená stylová architektura (autorem scény je bratr choreografa Otto Bubeníček) je prostředím pro báječné kostýmy. Jejich autorka, manželka Jiřího Bubeníčka Nadina Cojocaru, se nevzdala barokního bohatství, které hýří tvary, barvami i typickými materiály. Velmi citlivá stylizace kostýmů mnohdy dokonce atmosféru 17. století podtrhuje. Jejich výtvarnice se ostatně po boku manžela podílela i na libretu a výběru hudby. Ze skladeb různých barokních autorů se podařilo vytvořit překvapivě kompaktní a výrazově barevný celek, jehož kapitoly spoluvytvářejí atmosféru jednotlivých scén. A především jsou dokonale zvoleným základem pro taneční projev. Interpretační realizace takovéto mozaiky jistě nebyla pro dirigenta Jakuba Kleckera snadným oříškem. Výsledek působí naprosto plynulým přirozeným dojmem, pochopitelně s proměnami nálad jednotlivých scén. Ostatně Jiří Bubeníček osvěžil atmosféru představení i živými kytarovými tóny na scéně (Adam Trunečka). Výraznou roli v celém večeru má pak především sopranistka Romana Kružíková, která si barevné barokní kompozice zřejmě plně užívala. Autor celé inscenace se nedokázal vzdát ani ukázek činoherního klasického textu (recitoval Vojtěch Blahuta). A tak jsme si mohli vychutnat i tisíckrát citovaný výkřik „Svůj širák odhazuji v dál“.
Toto všechno však přirozeně jen doprovázelo a citlivě zdůrazňovalo taneční projev v mnoha podobách a hlavně situacích. Je logické, že celému večeru ve vývoji příběhu dominoval onen trojúhelník Cyrano-Kristian-Roxana (v premiérovém obsazení Shoma Ogasawara, Joāo Gomes a Anna Yeh), který svými výrazově bohatými výkony posunoval děj až finálnímu objevu kvality velkého vnitřního citu. Zejména Cyranův temperament a dynamika zcela nadchly publikum. Představení má svou hodnotu především jako celek. Střídání nálad jednotlivých scén, stejně jako jevištní uplatnění pěveckého a činoherního prvku vytvářejí ve svém výsledku neobyčejně bohatý zážitek bez „hluchých“ míst, a to nejen pro vyslovené milovníky baletu. Neboť Bubeníčkův Cyrano de Bergerac skutečně svůj příběh nehraje, on ho pravdivě vypráví.
Zuzana Ledererová
